Tzv. demokratický Západ tuto otázku již zodpověděl – a samozřejmě tak, jak se čekalo. Nejdříve, to je 26. ledna, daly čtyři země EU (Německo, Britanie, Španělsko, Francie), stávající venezuelské vládě ultimátum uspořádat do osmi dnů nové volby, jinak prý uznají prezidentem Venezuely Guaidóa. Nu a když venezuelská vláda odpověděla, že řádné volby již proběhly a není tedy nutné pořádat volby nové, směřovala už 4. února do Caracasu od vlád USA a dalších západních zemí ( včetně ČR) celá záplava nót, které za úřadujícího venezuelského prezidenta uznávají Guaidóa. Celkem 50 zemí světa tak dnes stojí za Guaidóem, zatímco Rusko, Čína, Turecko a dalších 13 zemí dál uznává jediným prezidentem Venezuely Nicolase Madura.
Dám teď stranou hospodářské důvody, pro které se stávající vláda Venezuely jako země s největšími zásobami ropy na světě, s nimiž se nechce s nikým dělit, stala americkým i evropským štvancem jaký nemá v historii obdoby, nehodlám si všímat faktu, že USA znemožnuje Venezuele svou ropu komukoli prodávat, nechci se zabývat ani nemilosrdnými sankcemi, kterými USA už roky Venezuelu za neposlušnost a nevstřícnost vůči jejich nenasytnosti týrají a plení, ale jde mi o onu otázku z úvodu tohoto článku:
Co je demokratičtější? Být zvolen prezidentem lidmi ve volbách, anebo se sám prezidentem jmenovat?
Odpoví mi demokraté, nebo ti, kteří se za demokraty prohlašují, na tuto otázku? Nebo se snad čehosi takového dopustí i zahraniční ministr Petříček, který úspěšně uznání Guaidóa za prezidenta Venezuely české vládě navrhl?
Lubomír Man
(LMa, ceskoaktualne.cz, foto: Pixabay)
