Pak si na googlu vyklikňéte heslo: Adolf Hitler Projevy a tam se to dovíte. Dovíte se, že v prosinci 2012 vyšlo v nakladatelství guidermedia etc v českém jazyce první vydání Hitlerových projevů – a to prý za velkého komerčního, čtenářského i mediálního ohlasu.
A to ve stejné podobě, jako by vyšly za vůdcovství Hitlera ve třetí říši, čili bez dostatečně kritického vydavatelova komentáře, který, pokud si pamatuji, jaksi ještě povinně provázel různá dřívější česká vydání Hitlerovy knihy Mein Kampf. Byly z toho sice jakési soudní oplétačky, kdosi si stěžoval, že kniha Hitlerových projevů, vydaná bez tohoto kritického komentáře přispívá k šíření nenávistných rasistických a nacionalistických nálad, ale náš Nejvyšší soud usoudil, že věc je v pořádku.
Proti tomuto rozsudku se odvolal státní zástupce Pavel Zeman, věc řešil i Ústavní soud, ale protože ten se vyslovil stejně loajálně jako předtím soud nejvyšší, byl předchozí výrok Nejvyššího soudu potvrzen – a to s konečnou platností: Vydání knihy Hitlerových projevů neodporuje zákonu a vydavatelé knihy Pavel Kamas, Lukáš Novák a Stanislav Beer se ničeho trestného nedopustili.
Nic tedy nebránilo vydavateli Pavlu Kamasovi, aby tentokrát už v nakladatelství nazvaného svým vlastním jménem: Nakladatelství Pavel Kamas, přistoupil 28. května tohoto roku k novému vydání Hitlerových projevů, a to tentokrát v celé jejich knižní řadě, v jejímž rámci budou postupně publikovány projevy Adolfa Hitlera ze všech období jeho kariéry. První svazek začíná lety 1922 a 1923, v nichž teprve se Hitlerovy projevy začaly zaznamenávat a archivovat. A další svazky budou samozřejmě následovat.
Celá tato záležitost by nebyla tak znepokojující (už zde byl zmíněný Main Kampf, byly zde Goebbelsovy paměti atd)., kdyby nakladatel Kamas ve svém širokém upozornění na knihu, jak se objevilo na internetu a stále tam ještě je, neupozornil současně na to, jak nesmírně Hitlerovi fandí, jak doslova duší i tělem Hitlerovi patří, jak sugeruje čtenářům své nejhlubší přesvědčení o tom, že Hitler byl jediným spravedlivým ze všech světových politiků své generace, jak vášnivě se zasazoval o mír v Evropě, jak zaníceně prosazoval ideu odzbrojení, jak byl oddán Bohu a dokonce (představte si to), jak moc si prý vážil Čechů).
Takže to, laskavý čtenáři, to, co z náš ze své vlastní zkušenosti, či co jsi se dověděl přímo z nacistických pramenů, nebo co si pamatuješ z Heydrichova projevu při nástupu do funkce protektorátního protektora: („…tento prostor bude německý a Čech zde už koneckonců nemá co pohledávat“), zahoď za hlavu. A zapuď z ní i Hitlerovu poznámku u krbu, proslovenou za přítomnosti Heydricha: „(Hácha má čáku stát se velkým evropským státníkem, jestliže zanechá Čechům závěť, která bude znamenat jejich konec“). A stejně postupuj při vzpomínce na jeden z Bormanových oběžníků (Bormannn do nich zaznamenával nově vyslovené Hitlerovy názory, které se pak stávaly vládními nařízeními), který nese datum 8. června 1942, a zněl takto: („Jakmile se dokončí deportace Židů, musí se začít s vysídlením Čechů“).
S Hitlerovými proslovy v rukou ti totiž nadchází nové údobí, v němž zapomeneš na to, co jsem se ti snažil připomenout, a spatříš Hitlera coby nejdobrotivějšího spasitele lidstva. Zapomeneš na křik dětí v plynových komorách, zapomeneš na miliony lidí, přeměněné v kouř plynových krematorií, zapomeneš na text populární pochodové písně ..:.“neboť dnes nám patří Německo a zítra celý svět“, a nebude tě už drásat představa o tom, jak bys ty sám asi dokázal přežívat, kdyby ses i ty ocitl v Terezíně či Osvětimi.
Protože s tím, jak se začteš do chvalozpěvů na Hitlera z pera nakladatele Pavla Kamase, na tohle všechno zapomeneš, a v hlavě ti zůstanou jen parádní pochody, vlajkoslávy či světlomety vyvořené světelné chrámy nad stranickým stadionem v Norimberku i nad sportovním stadionem v Berlíně, uslyšíš burácivý Hitlerův hlas i následný řev zdivočelého davu, do kterého se navzdory propasti času můžeš přidat – a dobře ti bude na zemi.
Že pravda bude přitom chrlit krev?
Prokrista, copak jsem ti už shora necitoval že i komerční ohlas knihy byl už v r. 2012, velký?
Lubomír Man
(LMa, ČA, foto: Pixabay)
