Egyptská dívka ztratila levé oko, nohy a oba rodiče během bitev proti skupině islámských států v jejich posledním zdvojnásobení útoků Sýrie v březnu.
Nyní žije ve velkém stanu spolu s 23 dalšími osiřelými dětmi zahraničních bojovníků proti IS v táboře pro vysídlené v Ain Issa, v péči starších obyvatel tábora.
Ve věku 18 měsíců až 13 let se děti narodily rodičům z Ruska, Uzbekistánu, Indonésie, Tádžikistánu, Egypta a Iráku.
„Ruqaya mě mezi dětmi nejvíce dojímá,“ řekla Sara al-Abdullahová, 37letá dívka, která pomáhá starat se o sirotky.
„Vždycky vypadala stažená, plachá a smutná,“ řekla vdova po třech matkách, jedna z devíti žen v táboře Ain Issaová zaplatila malý poplatek, aby pomohla pečovat o děti.
Před stanem byly přes kovový plot zavěšeny malé dětské vrcholy a kalhoty, aby uschly.
Uvnitř mladí chlapci namočili chléb do misek z měkkého lilku dušeného v rajčatech.
Dobrovolník se snaží přimět malé dítě, aby otevřelo ústa, zatímco jiná žena krmí dítě z lahví mléka.
Malý chlapec přejde stanem a vzrušeně se vrhne do hromady povlečení.
– Zničené dětství –
Dobrovolníci říkají, že některé děti jsou stále viditelně zjizvené poté, co žily se svými rodiči v IS.
„Hrají si navzájem střílejí nebo zakládají doly na zemi,“ řekl Abdallah.
„Všechno to je zakořeněné v jejich hlavách. Nic jim nepomůže zapomenout,“ řekl Abdallah.
„Neučí se, ani nechodí a nehrají se s těmi malými. Všetko dětství im bylo vzato.“
Po letech vedení boje proti džihádistům drží syrští Kurdové mají tisíce podezřelých zahraničních členů IS ve věznicích a táborech: muži a ženy, ale také asi 8 000 dětí – více než polovina z nich je mladších pěti let.
„Byli v žalostném stavu. Šli do nemocnice a postupně se zlepšili,“ řekl vedoucí tábora Ain Issa Jalal Iyyaf.
Ale tábor nedostal pomoc a snaží se je zajistit, řekl agentuře AFP ve své kanceláři.
“Žádáme o oblečení, jídlo, pití i pomoc s jejich rehabilitací. Postupně je zbavíme ideologie IS,” řekl.
– Čtení a psaní? –
Zpět ve stanu Suad Mohammed Ameenová, 20 let, táhne tričko přes hlavu batole.
Děti, kterým pomáhá, potřebují jídlo a oblečení – ale také psychologickou podporu, řekla.
„Nejtěžší je, když mi řeknou, že jejich otcové a matky byli zabiti před nimi, nebo jak ztratili své sourozence,“ řekla.
Aby pomohla zmírnit bolest, vypráví dětské příběhy, a dokonce dívky učí háčkování.
„Slíbila jsem jim, že po tom, co všechno zmeškali, jim pomůžu dohnat čtení a psaní,“ řekla.
Ale vedoucí tábora Iyyaf řekl, že nejlepším řešením by bylo, kdyby je jejich domovské země vzaly zpět.
Kurdské úřady v severovýchodní Sýrii opakovaně požadovaly repatriaci cizinců, kterých jsou držiteli, což je žádost, s níž se většinou setkáváme s odporem – s výjimkou vzácných případů, včetně několika sirotků.
Alaa Suleiman al-Saleh (19), další z pečovatelů, také doufal, že děti budou moci jít domů.
„Situace v tomto stanu je opravdu obtížná,“ řekla mladá žena, která některé dívky učila háčkování.
(AFP)
