Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová z ČSSD chystá seniorům reformu důchodů, neboť v budoucnosti přestanou zdroje na důchodovém účtu na výplatu důchodů rostoucího počtu seniorů postačovat. Detailní propočty teprve představí. Označení tohoto kroku názvem reforma se však vyhýbá, neboť ekonomové už nyní upozorňují, že navrhované změny neřeší dlouhodobou udržitelnost a vlastně žádnou reformou nejsou.
Jaké alternativy možného vývoje v oblasti důchodů jsou predikovány?
1. Ponecháme penzijní systém v současné podobě, což bude znamenat postupný nárůst rozdílu mezi průměrnou mzdou a mezi průměrným důchodem
Stávající penzijní systém je sice udržitelný, pokud se ale nic nezmění, průměrný důchod klesne postupně až na 25 % průměrné mzdy v r. 2070. To vše za situace, že nedojde k žádným změnám systému. Průměrný důchod by se tak valorizoval podle platné legislativy o inflaci a polovinu růstu reálných mezd, do důchodu by se odcházelo v 65 letech. Nevíme ale, s jakým nárůstem průměrné mzdy v průběhu předmětného období se u nás uvažuje, stejně tak nevíme nic o vývoji inflace ani o dopadech robotizace na naši ekonomiku.
2. Udržování průměrných důchodů na úrovni 40 % průměrné mzdy, což způsobí nárůst obrovského deficitu
Propočet, že pokud by vláda automaticky udržovala výši průměrného důchodu na 40 procentech průměrné mzdy, náklady na důchody by postupně do roku 2055 vzrostly z 8,3 na 10,5 procenta HDP, platí za předpokladu, že v mezidobí nedojde k žádným změnám. (Výrazný nárůst průměrných mezd, vliv robotizace atd.).
3. Zabránění deficitu, tedy zvýšení odvodů (sazby důchodového pojištění z 28) na 34 % hrubé mzdy okolo roku 2060
Vzhledem k tomu, že již dnes je zdanění práce v ČR jedno z nejvyšších v celé EU, je tato alternativa nereálná. Pak je otázkou, proč je tento způsob řešení vůbec jako alternativa zmiňován.
4. Zabránění deficitu zvýšením věku pro odchod do důchodu na 69 let
Zvýšení věku odchodu do důchodu na 69 let podle autorů tohoto návrhu „naráží na fyzické limity”. A nejen to, nýbrž i na možnou zaměstnanost občanů v tom kterém období, zejména pak ve světle budoucí robotizace výroby. Je opět otázkou, proč je tento způsob řešení jako alternativa vůbec zmiňován.
Z uvedených návrhů je zřejmé, že paní ministryně žádný uchopitelný koncept k řešení možného vzniku krize v oblasti financování důchodů vůbec nemá. Pouze signalizuje, že tuto otázku bude třeba řešit, ačkoliv k tomu nemá ani všechny potřebné ekonomické vstupy, ani nápady na řešení této otázky.
Pro úplnost ještě upozorňuji na to, že v těchto úvahách nejsou vůbec zahrnuty tři podstatné ekonomické vstupy, a to:
1. Podpora natality v ČR ze strany vlády a její dopady na zvýšení počtu obyvatel a budoucích plátců odvodů na zdravotní a sociální pojištění v ČR.
2. Vývoj v přijímání migrantů do ČR, který bude jakákoliv z uváděných čísel logicky dále zhoršovat, neboť jak ukazuje situace v okolních zemích, jejich zapojení do pracovního procesu bude velmi problematické a
3. Důsledky robotizace v souvislosti s příchodem průmyslové revoluce 4.0.
Co navrhuje ministryně Maláčová
Paní ministryně chce novým systémem řešit situaci, kdy důchodců přibývá rychleji než pracujících. Na důchodovém účtu se nedostává peněz. Tento nový systém je údajně postaven na plánu pí ministryně, který spočívá v tom, že:
všichni senioři, kteří odpracovali potřebný počet let, by měli nárok na zaručený minimální důchod hrazený ze státního rozpočtu;
druhá část důchodu by byla zásluhová a počítala by se každému zvlášť podle toho, kolik odvedl na sociálním pojištění;
koncept vychází ze severského modelu důchodového systému, kdy stát zaručí minimální částku, z niž člověk jen tak vyžije;
je tedy motivace pro lidi, kteří chtějí v důchodu víc než minimální částku. Mají více pracovat, spořit, aby nebyli závislí na státu a nečekali, co od státu dostanou;
minimální částka důchodů bude přitom závislá na tom, z jakého daňového výnosu bude financována;
v zemích s podobným systém je zaručený důchod obvykle financován z daně z příjmu, což ale paní ministryně odmítá s tím, že spíše by mělo jít o financování z digitální či sektorové daně;
alternativně má být celý systém rozšířen ještě o třetí pilíř pojištění, vše je ale zatím ve vývoji.
Když naše polistopadové vlády (odborníků) něco řeší, tak obvykle problém nevyřeší, avšak vytvoří hned další dva nové. Ani tento případ se zatím nezdá být výjimkou a je třeba si říci alespoň několik důvodů proč.
Příčiny nedostatečných zdrojů peněz na výplatu důchodů
Neoprávněné odčerpání rezerv z důchodového účtu v minulosti. V minulosti byly na důchodovém účtu poměrně značné rezervy, které měly pomoci v případě potřeby vyrovnat dočasné schodky na tomto účtu mezi tvorbou dalších zdrojů a jejich čerpáním. Tomuto účtu „pustila žilou“ nejprve vláda V. Klause (300 mld. Kč) a později vláda P. Nečase s „nejlepším“ ministrem financí Kalouskem (70 mld. Kč). První vláda s cílem pokrýt, druhá vláda pak s cílem alespoň snížit schodek vlastního hospodaření. Peníze na důchody byly přitom původně odděleny od dalších zdrojů státního rozpočtu a podle zákona nesměly být použity k jinému účelu než právě na výplaty důchodů. Přesto však použity byly. To, že ani v jednom z obou případů nebyly takto vládami „vypůjčené“ peníze vráceny zpět, netřeba dodávat. Dnes logicky chybějí.
Tak jako obvykle nehledáme zdroje k navýšení peněz na důchodovém účtu v rámci dlouhodobě existujících rezerv, v daném případě převážně mimorozpočtových. Místo toho se zabýváme přerovnáváním stejných peněz do různých hromádek v naději, že se nám tím rozmnoží. Jde o marnou naději, takto to v ekonomice nefunguje. Zbytek z návrhů paní ministryně pak není ničím reálně podložen. Tomu pak odpovídají i dále uváděné návrhy na řešení, které působí dojmem křečovitosti až bezradnosti.
Místo toho, abychom se zabývali využitím disponibilních zdrojů, zabýváme se hledáním způsobu, jak problém vyřešit na úkor našich občanů, ať již našich seniorů či jiné skupiny občanů, třeba i podnikatelů. Je realitou, že jestli nezvýšíme příjmy na důchodový účet, žádné „nové systémy“ ani jiné pokusy nám nepomohou a situaci jen zhorší. Abstrahuji přitom od nepravděpodobné možnosti razantního nárůstu průměrných platů v ČR, které by mohly ospravedlnit otevírání nůžek mezi průměrnými platy a důchody, aniž by to naše seniory vytlačilo na okraj společnosti. Kromě toho, pokud by tomu odpovídaly i nárůsty odvodů na sociální pojištění, k rozvírání nůžek by docházet nemělo.
Konfrontace návrhů paní Maláčové s realitou
Naznačený koncept ministryně Maláčové spočívá na těchto základech:
V zaručeném minimálních důchodu od státu po odpracování určitého počtu let poskytovaném v 1. pilíři, (aniž by byl zdroj k výplatě tohoto důchodu zatím stanoven a dlouhodobě v potřebné výši zajištěn). Návrhy na jeho zajištění se pohybují od digitální daně přes sektorovou daň až k dani z příjmů placené našimi podnikateli. Přitom digitální daň u nás zatím nikdo neprosadil, a pokud bude prosazena vůči velkým nadnárodním společnostem, budou usilovat o její inkasování převážně USA, jak nedávno ukázalo vyjádření D. Trumpa směrem k podobnému záměru v Polsku; sektorovou daň u nás zavést lze (existuje i v některých dalších zemích EU, jako je Maďarsko či Francie, aniž by se tam její plátci „hroutili“), překážkou v jejím zavedení je však hnutí ANO, resp. Andrej Babiš; daň z příjmu podnikatelů bez předchozího schválení nostrifikačního zákona v ČR pouze zvýší přesun sídel dalších českých firem do daňových rájů, což vyvolá z hlediska inkasa daně z příjmu přesně opačný efekt, než je ten zamýšlený.
V zásluhové části důchodu ve 2. pilíři podle toho, kolik kdo na sociální pojištění zaplatil (tedy zřejmě podobný princip jako dosud, otázkou ovšem je, z jakého základu), neboť tuto složka bude zřejmě ovlivňována třetím pilířem a způsobem výpočtu zdrojů k jeho financování. Čili výpočet penzí z tohoto 2. pilíře bude v lepším případě stejný jako v dosavadním 1. pilíři, v horším případě pak nižší.
3. V třetím pilíři, který by navyšoval důchody těm, kteří si na důchod připlatí. Na první pohled podobné jako dosud některými občany využívaný pilíř v rámci soukromého spoření pouze s tím rozdílem, že 3. pilíř by spravoval zřejmě stát a nikoliv soukromá instituce. Tím by mohlo dojít skutečně k úspoře nákladů na jeho správu a k větší jistotě investic do návratných projektů, jež umožní zhodnocení těchto vkladů (infrastrukturní investice státu). Otázkou však bude, zda toto navyšování důchodů bude pouze z příplatků poskytnutých některými občany do 3. pilíře, tj. bez využití části zdrojů ve 2. pilíři k tomuto účelu.
Za této situace se tedy nabízí otázka, proč dělat nějaké větší změny, jde-li jen o to, že stát připlatí z rozpočtu seniorům ke stávajícímu důchodu minimální garantovaný důchod (byť z nějakého zatím nevyjasněného zdroje státního rozpočtu), bude k tomu dále vyplácet důchod podle občany v dosavadní výši podle placených odvodů na sociální pojištění a kromě toho bude stát vyplácet další peníze těm občanům, kteří si platili navíc, a to výlučně z toho, co si tito (nikoliv všichni) občané připlatili.
Jenže ďábel spočívá v detailu a je třeba celou věc detailně sledovat a mít v ní jasno, než k jakékoliv změně dojde. Kdyby tomu totiž takto bylo, proč dělat nějakou reformu?
Ve druhé části si řekneme něco o možných zdrojích dofinancování důchodů, s nimiž se zatím vesměs neuvažuje, ale mělo by.
Senioři, bděte 2 zde
Senioři, bděte 3 zde
(zdroj: e-republica.cz, foto: Pixabay)
