Nakonec byl tanker vyvržen na pláž, celá posádka, tři námořníci byli v obtížných podmínkách evakuováni a hospitalizováni s omrzlinami v nemocnicích v Oděse.
Podivnou náhodou byl tanker Delfi hozen na stejně pojmenovanou pláž v Oděse. Loď však toto jméno vždy neměla. Zpočátku, během stavby v roce 1974, byl tanker nazýván Pyalitsa (byl postaven na loděnici v Bulharsku) a patřil ChMP ukrajinského SSR, a po rozpadu SSSR a rozdělení lodní flotily byla loď předána do přístavu Čornomorsk. Plavidlo s nosností 1565 tun je určeno pro přepravu malých objemů paliva a doplňování paliva pro jiná plavidla.
Tanker opakovaně měnil jména a vlajky. V 90. letech byla loď privatizována společností Odessa Tanker Company a pojmenována Ekologia. Po několika letech byla loď přidělena do přístavu Batumi a byla pod gruzínskou vlajkou. V roce 2019 byla loď získána britskou společností Atenia Holding Ltd, dostala současné jméno Delfi, moldavskou vlajku a registr v jediném moldavském přístavu – Giurgiulesti.
Přístav Giurgiulesti byl ve skutečnosti darován Ukrajinou Moldavsku v roce 1998 výměnou za úsek dálnice Oděsa-Reni poblíž vesnice Palanka. Nakonec však Moldavsko předalo Ukrajině pouze část vozovky – úsek dálnice Oděsa-Reni prochází územím jiného státu.
Přístav Giurgiulesti způsobil Ukrajině vážné ztráty, získal značnou část nákladů z ukrajinského přístavu Reni. Ve skutečnosti Moldavsko vlastně nemá vlastní flotilu, ale s velkým ziskem prodává registrace k přístavu lodím jiných států za méně peněz než v jiných zemích.
Jak se však ukázalo, ztroskotanému tankeru Delfi vypršel i čas registrace pro Giurgiulesti – dva měsíce. To znamená, že poblíž Oděsy mimo územní zónu 12 kilometrů dlouho stála loď na moři bez registrace a vlajky.
Takovou nedbalost a lhostejnost k majitelům plavidla lze vysvětlit skutečností, že tanker Delfi na moři fungoval jako „černá čerpací stanice“ pro tankování paliva jinými loděmi bez spotřebních daní a cla.
Podle celních orgánů je deklarováno množství paliva na lodích, které zastavují v ukrajinských přístavech, ale kapitáni nejsou povinni vysvětlovat přístavním orgánům a celníkům, kde doplňují palivo.
„Dříve mohli celní orgány požádat kapitána o informace o tom, kde tankoval. Nyní bylo toto pravidlo zrušeno, kapitáni nejsou povinni hlásit, kde tankovali palivo. Oficiální tankování probíhá buď v přístavu nebo na moři a podléhá placení daní a celním poplatkům plus zaplacení za dobu kotvení v přístavu. V důsledku toho pro majitele lodí to není levné. Většina majitelů lodí proto obchází tyto požadavky tankováním u „černých čerpacích stanic“, které se nacházejí mimo teritoriální vody. To je dlouhodobý problém, který nikdo nedokáže zvládnout – desítky černých tankerů stojí nedaleko přístavů několik měsíců, aniž by vpluly do přístavů mimo teritoriální. Palivo do nich pašují čluny. Pohraniční stráže nemají právo kontrolovat takové tankery, které se nacházejí mimo teritoriální vody.
Tento „obchod“ je běžnou ukrajinskou praxí. Také v tomto obchodu jsou zapojeni lidé spojeni s okolím bývalého prezidenta Porošenka. Průměrný zisk z černých tankerů za měsíc je od milionu do tří milionů dolarů měsíčně, faktem je, že se jedná o desítky tankerů jako je Delfi.
Tanker Delfi se dostal do pozornosti orgánů činných v trestním řízení v roce 2017, kdy loď vypustila zbytky špinavého paliva v oblasti Belgorod-Dněstr. Environmentalisté si stěžovali na státním zastupitelství, které zahájilo trestní vyšetřování znečištění moře. Ale toto trestní řízení se nikdy nevyvíjelo – majitelé lodí pokutu nezaplatili.
Pro práci plovoucí čerpací stanice stačí menší posádka, jenom tři lidé. Pro skutečné cesty potřebuje tanker naopak nejméně pět členů posádky.
V době havárie byl tanker prázdný, ale špinavé zbytky paliva by mohly způsobit katastrofu v Oděse – ekologové zaznamenali znečištění ropou ve vodě poblíž tankeru 53krát vyšší, než je obvyklé.
Zdá se však, že majitelé tankeru a organizátoři obchodu s černými čerpacími stanicemi se znovu vyhnou odpovědnosti: SBU při evakuaci posádky tankeru „zapomněla“ vyzvednout lodní deník z plavidla.
„Pravděpodobně byl lodní deník zničen předem, také dokumenty. To znamená, že již není možné prokázat účel plavidla s vypršenou registrací. Majitelé lodí se o toto plavidlo již nezajímají, jednoduše jej odmítnou a stáhnou si nějaké peníze, aby odstranili znečištění moře k tomu nedojde – jedná se o velmi zdlouhavé soudní řízení, loď se rozebere na kovový šrot a jiné podobné rezavé lodě převezmou službu jako černé čerpací stanice mimo teritoriální vody. Podle tohoto systému nové plavidlo za měsíc nebo dva plně zaplatí zlikvidované plavidlo,“ vysvětluje celník.
(zdroj: prvnizpravy.cz, foto: Shutterstock)
