Jedna provokace havlistické kavárny přebíjí druhou. Přemnožené (komunální) myši od Pirátů, TOP či ODS piští na Rusko a Čínu sprosté urážky. Předseda senátu Jaroslav Kubera (ODS), formálně druhý nejvyšší ústavní politik, oznamuje oficiální cestu na Tchajwan, který celý „demokratický“ svět uznává pouze jako provincii pevninské Číny. Andrej Babiš ve snaze se nelišit pronese na Ukrajině slova, která udělají radost místním neonacistickým praporům, ale torpédují již tak narušené vztahy s Moskvou. Což neví, že kavárna jeho snahu neocení? Holt „není politik“.
Šéf špiónů (BIS) Koudelka sděluje, jak by se měl ve školách učit antiruský a antislovanský dějepis, aby byl v souladu s požadavky jeho řídících důstojníků z centrály CIA v Langley, kde mu nedávno vedoucí politruci předali vyznamenání. Myši ten revoluční nápad uvede ve vytržení a v rámci udržování tradic někdejších mocných uličních organizací strany jediné povolené pravdy vytvářejí vlastní koncepci historie i zahraniční politiky státu. Koudelka jim k tomu přihodí zprávu BIS, která bez důkazů označuje Čínu a Rusko za naše úhlavní nepřátele – a ty, kteří si to nemyslí, za „nejvážnější hrozbu pro ústavnost ČR“.
Vykolejení
Chceme-li pochopit důvody a smysl této divoce hrocené „vlny nenávisti“ (jinak klíčové slovo k cenzuře názorů nepohodlných „liberálně-demokratického“ teroru), není třeba obracet se do hluboké historie. Jistě, Orwell to popsal již dávno (válka je mír, láska je nenávist atd.) ve své proslulé antiutopii 1984. Ale s tím si nevystačíme. Už proto, že liberální teroristé zdaleka nemají v rukou všechny mocenské páky jako v oné Orwellově diktatuře. Užuž na ně sahali, ale teď je naopak ztrácejí.
V celém euro-americkém prostoru vidíme naopak stále silněji se formující centra odporu proti nové diktatuře. V Americe Trump, V Británii Brexit, v Itálii Salvini, ve Francii Le Penová (podle průzkumů by nyní prezidentské volby vyhrála), ve střední Evropě Polsko, Maďarsko a vlastně celá V4 (+ Rakousko), ve Švédsku Švédští demokraté – a v Německu volby za volbami sílí Alternativa pro Německo (AfD).
Tato „zdola“ vyvěrající tendence je zjevně nezastavitelná. Lze ji jen zdržovat občasnými ranami pod pás, jako se stalo v Itálii, v Rakousku či v britském parlamentu: machinacemi se postavit proti většinové vůli občanů – a doufat, že na to do dalších voleb zapomenou. Nebo že mezitím Brusel vytvoří takové překážky k prosazení vůle většiny, že prostě hra na demokracii skončí i formálně. Hrůza z toho, že už nebudou stačit zákulisní machinace, a k vládě se dostanou ti, kteří jsou „hrozbou pro ústavnost“ (tedy tyranii „liberálů“) už má parametry psychózy. Dosud stále rychleji se řítící expres „uchvatitelů“ míří k vykolejení.
U nás je to však přece jen trochu odlišné. V ČR už kolaborantští Bruselané opakovaně prohrávají jedny volby za druhými, prezidentskými počínaje. Andrej Babiš byl původně „jejich“. Při jeho politickém zrodu asistovaly sudičky typu Rekonstrukce státu, Amnesty International, Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) a další sorosovské instituce a „neziskovky“. Jenže Sorosovci neodhadli jak jeho sílu, tak odpor některých významných byznysových „protihráčů“, kteří zorganizovali Čapí hnízdo a spol. Babiš se proto Sorosovi „vymkl“, racionálně vsadil na souhru s prezidentem Zemanem – a stal se reprezentantem většinové části veřejnosti, která pražskou (brněnskou) kavárnu odmítá. Do jaké míry (a zda vůbec) mu to Brusel vrátí, uvidíme brzy. Ale na celkovém rozložení sil to tak jako tak nic nezmění.
Připravují se na válku?
Frustrace zdejší kavárny (bažin) je proto bezrozměrná. Má sice nadále v rukou většinu hlavních médií, především těch veřejnoprávních (současně peněženku pro financování „umělců“ prostřednictvím různých „produkčních“ firem atd.). Má obsazeny všechny důležitější státní instituce. Zákonem nařízeným z Bruselu zůstávají na svých pozicích – volby nevolby – dosazení a téměř nevyměnitelní úředníci na ministerstvech a dalších postech. Havlisté ovládli téměř všechny univerzity. A mají v rukou tajnou službu (BIS), nebo alespoň její převážnou část, v čele s „rezidentem“ amerických, britských a kanadských špionážních center. O „verchušce“ státních zástupců ani nemluvě.
Právě to je onen „Deep State“, hluboce uložené mocenské páky státu, které fungují bez ohledu na výsledky voleb a sabotují vládní reprezentaci. Milióny chvilek pro demokracii jsou jejím „vychlípením“ do „občanského prostoru“. Zorganizování frustrované menšiny voličů umírajících malých (kdysi tak mocných) politických stran podporovatelů bruselské protektorátní moci, mělo být signálem pro mocenský zvrat. Obrovská mediální podpora (a faktická organizace pučistické skupiny z centrály na Kavčích horách) však vyzněla do prázdna. Ani výročí listopadového převratu už s tím nic nenadělalo.
Totální přestřelování, neschopnost „dramaturgie“, spoléhání se jen na sílu (a když to nejde silou, půjde to ještě větší), způsobily opak gradace. A právě tehdy, ve zmatku z toho, že se nic nestalo, nastupují tajné služby a druhořadí politici „komunálu“. Ke svým provokacím dostávají obrovský mediální prostor, takže opět vzniká dojem, „že se něco děje“. Ta aktivita je opět natolik přestřelená (overkill), že to působí, jako by se tito „lůzři“ připravovali na válku. S Ruskem a Čínou na místě prvním. Ale je to jinak.
Mezihra
Devátého prosince se v Paříži sejde „normandský formát“ (Německo, Francie, Rusko, Ukrajina) coby první krok pokusu zprovodit ze světa katastrofální důsledky neúspěšného státního převratu v Kyjevě zorganizovaného Obamovou administrativou: měl se stát záminkou k útoku na Rusko, jenže Clintonová prohrála s Trumpem – a toužebně vyhlížená válka se nekonala. Naopak. V Londýně proběhne summit NATO v „mozkové smrti“ (Macron), který bude chtít předstírat jednotu (navzdory Trumpovu odporu k tomuto dávno přežilému a mrtvému pozůstatku První studené války, o Erdoganovi nemluvě). A vzápětí zde dojde k volbám, které patrně definitivně ukončí brexitovou křeč.
Německem a Francií počínaje mají všichni zájem učinit jasné kroky k normálním vztahům s Ruskem. Všechny sankce a podobné hříčky skončily katastrofou – pouze postavily Rusko opět hospodářsky na nohy. Nemluvě o tom, že je z něj znovu významná vojenská velmoc (nejen na Blízkém východě) disponující zbraněmi, které ekonomicky vyčerpané a morálně vyhasínající „velmoci“ EU nikdy mít nebudou.
Tak proč právě v této době BIS vydává provokativní zprávu útočící na Rusko a Čínu, jako kdyby ve Washingtonu vládla „krvavá Hillary“? Proč pomocí ubožáků z komunální politiky a totálně přestřelené mediální ofenzívy kavárny právě nyní otevírají „Overtonova okna“ absurdního přepisování dějin – nota bene druhé světové války?
Mlčení
Důvody jsou čistě naše domácí. Jde o poslední pokus zvednout stavidla uhasínající studené občanské války, která se ne a ne změnit na horkou. Ocitujme:
„V roce 2018 byli na území ČR přítomni a vyvíjeli zpravodajskou činnost příslušníci a spolupracovníci všech ruských zpravodajských služeb, tj. civilní rozvědky SVR, vojenské rozvědky GRU a vnitřní bezpečnostní a zpravodajské služby FSB,“ uvádí BIS. Ale hlavně:
„Nejzávažnější hrozbu pro ústavnost ČR představovalo v roce 2018 působení spektra proruských aktivistů, kteří se podíleli na šíření dezinformací. Termínem ‚proruští aktivisté‘ v tomto kontextu BIS neoznačuje všechny prorusky smýšlející osoby, ale primárně ty, které svými aktivitami vědomě či nevědomě přímo napomáhají cizí moci.“
To je čistý mccarthismus, respektive pokus o obnovení hysterie z padesátých let minulého století – jen v opačném gardu. Pokus o kriminalizaci každého, kdo nesdílí postoje polomrtvé havlistické kavárny a neřve s ní Na stráž! A druhým motivem je vlastizrádný pokus o poničení podnikatelských možností našich firem na dvou kolosálních trzích: implicitní útok proti prezidentu Zemanovi a úspěšnému premiéru Babišovi.
Řvou, protože nemají dost sil. Chtějí jen vykřičet svou frustraci a vytvářet ovzduší strachu. Marně. Sotva hned tak dojde na zatýkání redaktorů a autorů Protiproudu a dalších médií, jež se pokoušejí alespoň zčásti vyrovnat deficit „zakázaných“ pluralitních názorů. Myši řvou, potože vědí, že končí. Ony – i jejich strany, které si k tomu do kroku daly v parlamentu příznačně výsměšný název svého bolševického „Pochodu demokratický blok“.
Ještě chvíli budou jančit a strašit. A hulákat jako jeden dva či tři dementní starostové některé pražské městské části případně magistrátu. Potřebují, aby se proti nim zvedla vlna odporu. Potřebují reakci, jinak se chcípající studená občanská válka rozplyne v přicházejících předvánočních mrazech. Česká televize a spol. se budou tuto vlnu snažit udržet za každou cenu. Proč? Protože jsou to všechno nenapravitelní hlupáci.
Nejdivočejší odpovědí by jim proto mělo být – mlčení. Ignorování. Včetně zpravodajství a publicistiky ČT. Prima i Nova jsou rozhodně zajímavější – pokud už vůbec člověk na tato „zpravodajství“ má vytvořen návyk.
A Kubera? Zde asi nejvíce platí „dej tupci funkci a neštěstí je hotovo“. Kdo by byl řekl, že po úspěšné islamizaci „jeho“ Teplic se ještě pustí do dalších dobrodružství? Prezidentem se tedy určitě nestane. I jeho zasáhne – opovržlivé mlčení.
Ostatně právě začíná Advent. A trocha ztišení (na straně normálních lidí) mu určitě sluší.
Tamti ať řvou. „Jejich“ rohatec řev umírajících slyší rád.
(zdroj: protiproud.cz, foto: Pixabay)
