Během šedesátých let se svět dostal do malé vzdálenosti od totální jaderné války, protože USA a Sovětský svaz soupeřily nad konečnou nadvládou jak na zemi, tak ve vesmíru. Toto napětí dosáhlo svého vrcholu 16. října 1962, když kubánská raketová krize vypukla poté, co sovětský premiér Nikita Chruščov souhlasil, že splní žádost Fidela Castra o umístění jaderných raket na Kubu. USA zavedly námořní blokádu 22. října, aby zabránily dalším raketám dostat se na Kubu a dokumenty, které viděl Express.co.uk, ukazují, že o den později se uskutečnilo nouzové zasedání kabinetu.
Dokumenty podrobně výměny mezi premiér Harold MacMillanem a americký prezident Johnem F. Kennedym v předchozích dnech.
Přečetli: „Předseda vlády řekl, že v průběhu 21. října odkazoval různé zprávy prezidentovi Kennedymu, ale rozhodl se počkat.”
“Začal tím, že vyjádřil své porozumění proti tvrdé reakci americkém veřejném mínění, se kterou musel prezident Kennedy počítat.”
“Slíbil plnou podporu Radě bezpečnosti, ale požádal o pomoc při přípravě soudního řízení na podporu širokého morálního postavení, které by mezinárodní právníci byli povinni poukázat na to, že zablokování týkající se prohlídky lodí bylo v době míru obtížné obhajovat” .
“Jeho dopis se pak zabýval pravděpodobnou reakcí pana Khrushcheva, pokud bylo rezoluce Rady bezpečnosti vetováno a pokud Valné shromáždění, jak se očekávalo, nedoporučilo žádné přesvědčivé kroky.”
“Pan Khrushchev by se mohl spokojit s požadavkem na odstranění amerických [raketových] základen v Evropě, nebo by mohl jednat v Karibiku nebo jinde.”
Dokumenty dále ukazují, jak reagoval americký prezident.
Dodávají: „Pokud by se pan Chruščov rozhodl jednat jinde, mohlo by to být v jihovýchodní Asii, v Íránu, možná i v Turecku, ale pravděpodobně v Berlíně.”
“Zjevný způsob, jak odpovědět na blokádu na Kubě, by bylo zavedení blokády jinde, odveta, která by vedla k eskalaci světové války.”
