Pane předsedo, co se týče listopadových událostí v roce 1989, od nichž uplyne 30 let, jak si na tehdejší dění pamatujete? Co jste dělal? Bylo vám, tuším, 20 let.
Účastnil jsem se manifestace studentů na Albertově a potom na Národní třídě, takže to samozřejmě v myšlenkách mám, byť se to už po těch letech trochu plete, když jsme všechny ty záběry viděli stokrát. Nicméně je to ten den, na který si výrazně pamatuji. Byl to zlom a jasný přechod k demokracii v naší republice.
Co říkáte na různé teorie, které se občas objevují, zda šlo o zcela spontánní akce, nebo tam byla jiná hlediska, jako že tomu někdo pomáhal apod.? Vy coby přímý účastník můžete říci jasné slovo?
Lidé mají různé pohledy, někdo to vnímá pohledem nějakých špiónů, co všechno rozhodnou. Někdo si myslí, že to rozhodlo pár vládců a lidi to potom dotáhli. Na druhou stranu ale lidé jako já nebo můj třídní, kterého jsem potkal v Mikulandské ulici při útěku z toho kordonu, to byli lidé, kteří šli demonstrovat z přesvědčení. To byla masa lidí, co požadovala změnu.
V politické konstelaci, kdy ve východní Evropě padaly režimy jeden za druhým, to prostě k pádu totality směřovalo i u nás. Když jsem jel z Proseka do centra demonstrovat, vůbec jsem si nemyslel, že za týden komunismus padne.
Věčná otázka, nad kterou se veřejnost i politici zamýšlí prakticky při každém výročí listopadu. Měla být komunistická strana tehdy zakázána a pohlaváři režimu postaveni před soud?
Souzen byl jenom Miroslav Štěpán (předlistopadový šéf KSČ v Praze, pozn. red.), jestli se nepletu, možná na Slovensku někoho zkoušeli soudit. Atmosféra ve společnosti se k tomu ale tehdy neotočila, nepodporoval to ani Václav Havel, Pithart a další. Revoluci si říkalo sametová, předání moci mělo být v klidu a tehdy padlo takové rozhodnutí a mělo podporu obyvatel. Co si budeme povídat, v KSČ nebyl jen generál Pavel a další, ale byl tam snad milion lidí. V každé rodině měli aspoň strejdu nebo tetu jako řadové členy v KSČ, takže nepanovala nejkrvelačnější nálada. O krvavé zúčtování zájem v tehdejší době nebyl.
Myslím, že to bylo dobře. Díky tomu v České republice hrála po pádu režimu komunistická strana marginální roli. V ostatních zemích, kde komunisty zakázali, si založili třeba Stranu demokratické levice a za dva roky s těmi stejnými lidmi vyhráli volby. Tady sice pár lidí od komunistů přešlo třeba k sociální demokracii a jinam, ale větší vliv komunistů nenastal.
Nedávno vyšel průzkum, z něhož plyne, že 38 procent lidí starších 40 let míní, že za minulého režimu bylo lépe. Jak tomu rozumíme? Co k takovému přesvědčení tolik lidí vede?
Otázkou je, jak se věřit těm průzkumným agenturám, na čí popud takový výzkum dělají, jak vědecky postupují atd. Úplně tomu nevěřím. Druhá věc je, že před 30 lety mě také nebolelo koleno a nebyl jsem plešatý. Holky se na nás víc smály, lidi nebyli buzerováni různými genderovými a bůhvíjakými aktivisty. V něčem ta tehdejší společnost měla jiné rysy, kde v různých subkulturách panovalo svobodné prostředí a lidé z toho mají nostalgii.
Jde o něco podobného, jako když chlapi vzpomínají na vojnu. Taky to byla strašná pakárna, ale když na to vzpomínáte po 30 letech, vytanou vám na mysli ty různé srandy a jiné zážitky, ale už to nehodnotíte, jako jste to vnímal tenkrát, kdy to bylo, samozřejmě, hrozné.
Pokud o životní úroveň a ekonomický rozvoj, od počátku 90. let padaly různé odhady, za jak dlouho doženeme Německo a další západní země. Ani po 30 letech k tomu nedošlo. Byla to vůbec reálná představa?
Nesouhlasím, podle mě k tomu dramaticky došlo a nejvíce v 90. letech. Řekněme si upřímně, že když jsme se na konci roku 1989 nebo v roce 1990 jeli v těch škodovkách podívat do Vídně, nemohli jsme si dát ani kafe, protože stálo čtvrtinu našeho tehdejšího platu. Taková byla situace. Když jsem jel za tetou na kole do Švýcarska, spali jsme, kde se dalo, abychom hlavně dojeli. Teď když přijedete do nějakého rakouského lyžařského střediska, tak čtvrtina aut tam je českých a nejsou o nic horší než ta ostatní. Ti lidé nemají ani horší lyže a bydlí tam v hotelích. Samozřejmě je to vyšší střední třída. Ale že bychom Západ nijak nedohnali, to ne. Ve všech ohledem jsme ho dohnali. V roce 1990 byly strašně vidět rozdíly, dnes už to nepoznáte.
Takže pokud někdo tvrdí, že jsme Západ nedohnali, jde o pouze o lidi, který se prakticky nedaří?
Ne všichni zbohatli stejně, to je jasné. V průměru ale všechna data uvádí, že jsme západní státy výrazným způsobem dohnali. Teď nás chtějí vyškrtnout, že budeme do evropských fondů přispívat víc, jak jsme bohatí.
Podíváme-li se na stav svobody a demokracie po třech dekádách od konce totality, jak na tom jsme?
Trend je v posledních pěti letech zhoršující se. Tady jsou organizace podporované ze státního rozpočtu, které nedělají nic jiného, než se snaží, aby někomu zavřely pusu. Známý případ youtubera Bratříčka, kterého smazali. Jsou to organizovaní a placení darebáci, kteří se snaží, aby se někteří lidé nemohli vyjadřovat ve veřejném prostoru. Snaží se to dělat na univerzitách, na sociálních sítích a je to věc, která má silnou politickou podporu, financování a není to věc, kterou bychom měli přehlížet nebo zanedbávat.
Podnikají tu jeden krok za druhým, abychom směřovali k cenzuře, kde někdo bude rozhodovat, jaké zprávy jsou kvalitní a jaké nejsou. Co je komu do toho? Svoboda je o tom, že si každý píše, co se mu zachce. Vy si můžete psát, co chcete, já si píšu, co chci, poslanec Rakušan ať si také píše, co chce. Klidně, ať napíše, že jsem pitomec, a lidé si udělají názor. Pokud někdo řekne, že bych takové názory vůbec neměly zaznívat, jsme zase bolševikovi daleko blíž, než si většina lidí myslí.
Počkejte, jde ale podle vás o cílenou podporu těchto aktivit ze strany státu?
Tihle darebáci jsou různě prolezlí na ministerstvech a čerpají bezostyšně ze státního rozpočtu. Trikolóra teď politickým neziskovkám a agitátorům navrhne nulu. Kromě toho jsou většinou i financované ze zahraničí, ale i skrytě přes ministerstva.
Oni ale nefungují tak, že by stáli na ulici a volali: Nečtěte Klause, je to hloupý a zlý člověk. Tak to samozřejmě nefunguje, dělají to jinak. Ale tyto organizace mají podporu ze státního rozpočtu a to je věc, která se musí skončit. Stát by měl hájit svobodu slova za všech okolností. My připravujeme zákon, který by z cenzury v některých případech udělal kriminální čin. Svobodu slova je potřeba hájit.
Není to ale celé o tom, že i ty neziskovky prostě v rámci svobody slova něco hlásají? Nelze asi v současné době říct, že by za názory lidé byli zavíráni nebo vyhazováni z práce…
Zavíráni ne, ale případy, kdy byli za vyjádření názoru lidé vyhozeni z práce, tady jsou. Vzpomeňte na případ toho psychiatra, který něco řekl o Gretě a v tu ráno skončil, za tři dny. Jsou extrémní názory, které se bez problému mohou říkat. Třeba to, že by se soukromé vlastnictví mělo „demokratizovat“, a oni mají právo zabírat nemovitosti, které jsou v jejich očích neobsazené, a dělat tam kliniku. A pak jsou názory, za které vás začnou nahánět. Pokud například něco řeknete o klimatu, genderu nebo o sexuálních odchylkách. Pak už nemůžete být pan učitel na vysoké škole.
Situace je výrazně lepší než v řadě zemí západní Evropy a Ameriky. Často mluvím s poslanci německé AfD, tam už je situace taková, že všechna hlavní média na ně útočí ve dne v noci a neutrálně o nich jen občas referuje nějaký poloobskurní internetový portál. Takhle daleko naštěstí ještě nejsme. Já osobně tomuhle čelím neustále, že jsem rasista, nacista, proruský, nevím co… Přitom já s Ruskem nemám nic společného, v životě jsem nebyl na jejich ambasádě. Já také neříkám, že pan Kalousek je extremista a že by neměl mluvit.
V posledních pár letech se hodně skloňuje termín liberální demokracie. Někdo říká, že jde o blbý přídomek, jako byla i lidová demokracie, a že skutečná demokracie je bez přívlastků. Druhá strana říká, že jde pouze o upřesnění pojmu. Co to znamená podle vás? Jak byste to definoval?
Jsem matematik, takže když řeknete, že mám něco definovat, trošku jste mě zahnal do úzkých, protože z matematiky jsem zvyklý definovat přesně, kdežto v politice musíte definovat tak, aby to pro lidi bylo zajímavé a pochopitelné, což je trochu jiný sport.
Liberální demokraté jsou lidé, kteří myslí, že nemají vládnout ti, co volby vyhráli, ale že mají vládnou osvícené elity. To je jedna definice. Druhá je, že má nastat vláda menšin a hlavním úkolem státu je řešit menšinové záležitosti. Proti oběma těmto tezím já zásadně stojím.
Z druhé strany, pokud někdo zpochybňuje právě termín liberální demokracie, bývá těmi, kteří se vnímají jako stoupenci tohoto směru, obviňován, že je proti demokracii jako takové. Jak se v tom orientovat?
Máme mít demokracii bez přívlastků. Stejně jako svoboda slova tu není jen pro „hodnotné“ názory, ale pro všechny. Když jste pro svobodu slova, musíte strpět i projev nenávistný. To už pak není svoboda, když například nemůžu říct, že jste strašný redaktor a nesnáším vás. Když si to budu myslet, můžu to říct. Něco jiného je, že za svá slova musím nést zodpovědnost.
Řeknu-li o vás něco takového, že to bude lež jako věž, která vás poškozuje, máte právo mě nahánět po soudech a žádat satisfakci. Nesmí to ale znamenat, že někdo bude mít preventivně povinnost mlčet, protože by mohl hovořit nenávistně. Zneužívání toho je obrovské. Podívejte se, co dělá Facebook. Lidem byli mazány celé profily za to, že zmínili toho britského aktivistu Tommyho Robinsona. Nešlo ani o to, že mu vyjadřovali podporu. Stačilo napsat jeho jméno. Nebo prohlásíte, že by stát neměl živit lidi, co ve čtvrté generaci nepracují a systém dávek jim to vesele umožňuje, už někdo posuzuje, zda to není rasismus. Kde to jsme?!
Souvisí s tím i nedávná událost, kdy vám vedení Ekonomické fakulty Jihočeské univerzity zakázalo vystoupit před studenty? Na sociálních sítích to mnozí komentovali, že v rámci oslav návratu svobody vám bylo zakázáno svobodně vystoupit.
Neorganizoval jsem to, vím o tom málo. Ta beseda je přesunutá někam jinam, co se dá dělat. Nejsem majitel té univerzity, abych si to rozhodl. Když ji někdo řídí, asi má právo rozhodnout, koho tam chce a nechce. Zvláštní ale je, že tam už řečnil Pospíšil a kdejaký jiný politik. My jsme jim slíbili, že nebudeme mít žádná loga a tématem bude listopad 89, ale stejně nás vyhodili. Takže beseda se studenty proběhne někde jinde.
Stejně jako když nás v nějaké hospodě chtějí, tak tam vystupujeme, a když pan majitel řekne, že nás tam nechce, tak tam nejdeme. Tohle je sice univerzita, není v soukromých rukách a moc nerozumím, co je k tomu zákazu vedlo, protože demokracie je také diskuse. Představa, že žádný politik nesmí vejít do školy, je hloupá. Pochopitelně by tam neměl nic propagovat, ale vidět třeba diskusi dvou protichůdných názorů je obohacující než nějaká beseda, kde jsou tři stejní chytráci, kteří říkají totéž a vzájemně se ujišťují v tom, jak skvěle to říkají.
Zmiňoval jste politiky, co na stejné univerzitě už vystoupili. Teď se tam bude konat i debata, které se zúčastní zástupce Milionu chvilek pro demokracii, který žádá demisi Andreje Babiše a další věci. Sice to není politická strana, ale má jasné politické cíle. Nepopírá to vyjádření samotné JČU, že by vše mělo být nepolitické?
Jistěže. Spoustu lidí má politické cíle, tváří se, že ne, a za 14 dní je z nich politik. Tohle se těžko hodnotí. Liberální demokraty si některé kruhy hýčkají a klasické demokraty se snaží zahubit. Lidé to vidí, řada studentů na to reagovala, takže mají demokratické cítění. To mě potěšilo a víc bych to nechtěl řešit.
Mluvili jsme už o ohrožení demokracie a svobody. Ze zcela jiného pohledu před tím varují ale právě skupiny typu Milion chvilek pro demokracii, podle nichž zde dochází k oligarchizaci a potlačování demokracie. Jak tohle vnímat?
Řeknu vám to takhle. Sedíme tady v parlamentní restauraci, skončilo jednání a asi jste byl svědkem, když jsem tam řval na vládní poslance kvůli třem zákonům, které přijali. Byl jsem rozzlobený, kritizoval jsem to velmi emočně a v drtivé většině hlasuju proti vládě. Na druhou stranu nezpochybňuji výsledek svobodných a demokratických voleb v České republice v roce 2017. Vláda prostě má většinu, takže co s tím dělat. Když se to někomu nelíbí, ať si tedy založí liberálně-demokratickou stranu, když jim STAN, TOP 09, Zelení, ODS a Piráti jsou málo, a hurá za voličem. Můžou si od nás pronajmout dodávku a začít jezdit a získávat hlasy. Co jiného?
Možné ohrožení demokracie se řešilo i zde na sněmovní půdě, když byla řeč o výročních zprávách České televize. Zazněly názory, že pokud nebudou zprávy schváleny, zlikviduje to nezávislost veřejnoprávní televize, a tím by to poškodilo demokracii v naší zemi…
Je to státní televize, politici na ni mají a musí mít vliv, protože rozhodují o poplatcích a dalších věcech. Když mají poslanci schvalovat nějakou zprávu, můžou ji klidně i nepřijmout. Kdyby ji museli pokaždé přijmout, tak se to nemusí vůbec schvalovat, to si můžeme říct, že televize patří panu Dvořákovi a několika partičkám a úkolem poslanců je pouze se tam jít uklonit a zase odejít.
Závěrem ještě jiné téma. V posledních průzkumech se už blížíte k pěti procentům, zatímco ODS klesá. Berete to vážně nebo s rezervou?
ODS nechci hodnotit. U Trikolóry je jasné, že nás ještě 49 procent lidí zatím vůbec nezná, takže trend je jednoznačně rostoucí, ale jsou tam výkyvy, záleží na mnoha věcech, třeba musíme brát v úvahu statistickou odchylku. Děláme všechno pro to, abychom dál šli nahoru. Bohatství vzniká z práce, to je jeden ze tří našich programových pilířů a voličské preference také vznikají z práce, takže se toho budeme držet.
(zdroj: parlamentnilisty.cz, foto: Youtube)
