Jenže takto jít na své krajany se Vondrovi jaksi příčilo a rozhodl se proto zabalit svůj návrh do čehosi jakoby lidského. Konkrétně tedy do péče a starosti o sociální dobro nás, občanů ostravského regionu. Jsme přece chudí nejen v běžném smyslu toho slova, ale jsme chudí i na pracovní příležitosti, prohlásil Vondra na kongresu. Takže výstavba i následný provoz americké základny by nám ty chybějící pracovní příležitosti poskytl, a spolu s nimi bychom se z naší současné bídy mohli krásně a bezbolestně vyvléct.
Kdo tuší jak dlouho a trpce – než tuhle svou starost dokázal i vyslovit – se asi Vondra trápil pomyšlením, jak nám pomoct. Jak dnem i mocí vymýšlel, jakými cestami by nás naší nouze zbavil – až na to jednoho šťastného dne kápl. Co tak vybudovat poblíž Ostravy americkou vojenskou základnu? Ta by přece ten problém vyřešila. Mám v USA pár známých, promluvím s nimi a uvidíme. Není boha, abychom Ostraváky z jejich bídy nevysekali.
A tak se za těmi Američany vypravil a svůj návrh jim přednesl. Pochopitelně ti se vytáčeli, co že by si prý Češi o tom, že se k nim chtějí američtí boys nakvartýrovat, pomysleli, ne, ne, na to si Čechů moc považujeme, abychom je čímsi takovým víceméně kolonizovali. Ne, nepřichází v úvahu a víc o tom nebudeme diskutovat.
Jenže on Vondra se nedal, přivezl z Ostravska fotografie nejubožejších příbytků, které se zde daly nalézt, včetně jejích bosých a nedostatečně oděných chudáků, kteří je obývají, nad osudem těch nešťastníků se mu i slzu podařilo vytlačit, a to Američany přece jen nalomilo a poté i zlomilo. Dobrá, tak ať je po tvém, ale jestliže se věc nepovede a lidi u vás nás pak nebudou mít rádi, zůstane to na triku tvém, ne našem.
Takto tedy mohla cesta k Vondrovu návrhů vést, ale je zde i možnost druhá. V ní se kupodivu vzhledem k našemu trudnému osudu nachází Vondra ve stavu nepochopitelné sociální laxnosti a lažírování, a zrovna v tomto jeho rozpoložení si jej k sobě Američané pozvou. A dobře si vědomi toho, že tento muž je už dlouhá léta mnohem víc jejich než náš, a že poturčenec vždy horší Turka, takto k němu pohovoří: „Poslouchej Lexo, co si ti lidi u vás vůbec myslí? Máme vojenské základny už skoro všude na světě a budeme je mít i u vás. V tomhle na žádné výjimky hrát nebudeme, takže buď tak laskav a doma to co nejdřív vyřiď, ano? Cože, že máte těsně před kongresem vaší strany. Výborně, tak to přednes hned tam, ať si na to ti tví Čehůni začnou zvykat. A ty samozřejmě makej na tom, aby se věc pohnula, zdržení už tak bylo dodneška až dost“.
No a tak Vondra mákl a před delegáty Kongresu ODS a vlastně i před vším naším lidem rozprostřel oslnivý obraz Ostravska poté, co na něm vyroste devítistá první americká vojenská základna mimo území USA. No a pochopitelně přitom pomlčel, že zeměpisné souřadnice místa této základny se současně s jejím případným pompézním otevřením objeví na stolech nejvyššího štábu armády RF jako první cíle, na které v případě rozpoutání válečného konfliktu dopadnou první ruské rakety tzv. odvetného úderu.
Zbývá už pohovořit jen o posledním. Amerika je dnes, jak známo, po aféře Russiagate a současně probíhajícím impeachmentu rozpolcena na dva tábory tak ostře vůči sobě ohraničené a nepřátelské, jak tomu nikdy dříve nebylo. Tábor Trumpův, republikánský, vyhlašuje ústy prezidenta, že má v úmyslu podstatnou část svých vojáků ze zahraničí stáhnout zpět do USA, radikálně omezit počet lidí zaměstnaných v amerických zpravodajských službách doma i v zahraničí, a nejpřednostněji že chce normalizovat své vztahy s Ruskem. Proti čemuž se co nejostřeji ohrazuje tábor demokratů, jehož nejpodstanější součástí je tzv. deep state (hluboký stát), složený z vojensko bezpečnostního komplexu USA, neokonzervativců a všech zpravodajských služeb USA včetně CIA a FBI – a tedy všech sil války.
Dávám laskavým čtenářům následující otázku: Kterého z těchto dvou táborů je náš krajan Vondra dnes asi exponentem?
Co myslíte?
Autor: Lubomír Man
