Prohra stavovských vojsk na Bílé hoře nadchla vítěze natolik, že hnali na porážku celý národ. Nejdřív se stínalo a věšelo a potom kradlo. O statky protestantských rodů vyštvaných do vyhnanství se podělili katolíci z řad domácí i cizí šlechty a samozřejmě církev svatá. Země království českého připadly jako dědičné léno Habsburkům, kteří okamžitě zrušili náboženskou svobodu. Na převýchovu zbylých „kacířů“ byly přizvány houfy školitelů, především Tovaryšstvo Ježíšovo, které se zaměřilo hlavně na mladé lidi, podle hesla: Chceš-li pokořit nepřítele, vychovej jeho děti. Nastolený totalitní režim, praktikující sepětí trůnu a kříže, postavil na náměstí vedle popraviště sloup zasvěcený Panně Marii, k němuž chodila procesí vyjadřovat vděčnost za poddanství…

Když byl kamenný symbol ponížení několik dní po vzniku Československé republiky svržen, uvítal to i prezident T.G. Masaryk: „Když Pražané tu sochu odstranili, jsem rád, protože ta socha byla politickou potupou pro nás.“

23. ledna 2020 odhlasovali zastupitelé hlavního města, že nápodoba mariánského sloupu bude na původním místě znovu vztyčena. Prý jako symbol smíření.

Hlavně to nesmíme vzdát, neboť platí: KDO BOJUJE, MOŽNÁ PROHRAJE. KDO NEBOJUJE, UŽ PROHRÁL, dodává Lenka Procházková..

VÝZVA

(zdroj: prvnizpravy.cz)