Jak vás současná pandemie postihla? Máte v penzionu v Altenbergu na německé straně Krušných hor zavřeno? V Německu jsou asi také zavřená restaurační zařízení.
Ano. Taky jsou zavřená.
Ještě před zavřením, jezdil k vám někdo, nebo jste pociťovali úbytek zákazníků?
Už nebylo moc sněhu, takže jsme měli otevřeno jen o víkendech. Ty byly dobré. Manžel ale už tři týdny předtím, než vydali v Německu nařízení zavřít, tady na mě štěkal, že musíme zavřít, že sem jezdí lidi z celého Německa, že se vystavuji velkému riziku. Dva víkendy jsem ještě uhrála, ale zavřeli jsme deset dní předtím, než Německo vydalo zákaz. Byli jsme tedy velice progresivní.
Vy, tuším, máte byznys v Německu a bydlíte v Česku. Nebo jak to je? Dostanete se teď přes hranice?
My bydlíme přímo nad restaurací, mám byt i v Dubí. Od čtvrtka se do Česka nedostanu, protože bych tam musela 14 dní zůstat. Ale ten pocit, že nemůžete domů, musím říci, je blbej. To jsem ještě nikdy nezažila. A kdyby se mámě něco stalo, která je na té české straně… O ni mám teď největší obavy. Doufám, že hranice nebudou zavřené třeba rok, nedovedu si představit, že bych tak dlouho mamku neviděla. A pak nám tu vaří Češky, kdyby k nám nemohly, tak jsme, víte kde…
To české nařízení ohledně lidí jezdících za prací, jak zasáhne Německo?
Sasko podle mě bez pendlerů bude položené. Tady to zachraňovali Češi, ať už ve zdravotnictví, v gastronomii. Nedivím se tedy tomu, že němečtí zaměstnavatelé udělají vše, aby sem české pracovníky dostali. Budou jim hradit ubytování.
V Česku se hodně řeší odškodné pro podnikatele, kteří museli kvůli pandemii zavřít. Dostanete od Německa nějaké odškodnění? Přeci jen je to jedna z nejbohatších zemí…
Vůbec netuším, o tohle se stará manžel. Ale myslím, že ještě nic takového není. Mluví se o však o tom, že nikdo nebude škodný. Jednou ale bude konec. Nejde do nekonečna tisknout prachy.
Tak snad se situace uklidní do letní sezony, ta je pro vás asi po té zimní druhá nejdůležitější…
U nás je to tak, že když je sníh, máme sezonu zimní. I pokud je v květnu nádherně, tady nezačíná normální sezona. Až v červnu, nejpozději když v Sasku začnou prázdniny. V těchto takzvaných vedlejších sezonách máme otevřeno o víkendech a o svátcích. Němci mají po Velikonocích normálně ještě týden prázdniny a mají ještě několik svátků v květnu. To teď holt nebude. Já už jsem si připravila výzdobu na Velikonoce, teď si říkám, že jsem tam mohla nechat tu zimní, protože zase otevřu až v zimě… V životě mě nenapadlo, že se dostaneme do takovéto situace, kdy nevím, kdy otevřu, jestli pak lidé vůbec budou mít chuť a peníze chodit někam do restaurace
No, tak daleko to snad nedojde. Ale kdyby se současná situace protáhla do léta, byla by to pro vás obtížné?
Určitě. Léto, ale i podzim jsou docela důležité.
V Česku se zavedla poměrně brzy razantní opatření, drtivá většina lidí nosí roušky. Přišlo mi, že v Německu k tomu přistupovali trochu laxněji. Vždycky jsem měl zafixováno, že Němci jsou disciplinovaný národ, teď mi přijde, že jsme disciplinovanější než oni…
Mluvíte mi naprosto z duše. Říkáte úplně stejná slova, které jsem říkala já. Jsem pyšná na Čechy, protože jsou disciplinovaní. To by mě v životě nenapadlo, že se takto semkneme. Kam se na ně hrabou Němci. V Česku jsem pár dní nebyla, až tohle pondělí, 23. března, kdy jsem jela do Teplic. Po těch deseti dnech to byl pro mě úplně jiný svět. Jak to bylo všechno dokonale organizovaný, z Německa jsem to neznala. Úplně úžasná disciplinovanost, všichni roušky, všichni drželi odstupy. Úžasný. Pak jsem ještě v Česku byla v obchodě, kde jsem našla obrovské regály toaletního papíru. Tady v Německu je to problém číslo jedna. Tam když jdete do supermarketu, je tento regál úplně vymydlený. V českém Penny jsem byla úplně unešená, fotila jsem si to tam a posílala fotky Němcům…
Jsem z Čechů úplně unesená, i že se šijou roušky. Tady nemusíte mít roušku. Oni toto nařízení určitě vydají, ale mezitím to bude průšvih. Když jsem byla včera v německém obchodě, měla jsem rukavice, roušku, respirátor – vypadala jsem tedy jako debil. Ale s rouškou jsem v tom obchodě byla jediná, jen prodavačka měla rukavice. Než se tady vzpamatujou, tak v nadsázce vymřou. Disciplína se s Čechy nedá srovnat. Oni to prostě berou jinak.
Čím si to vysvětlujete?
Nevím. Odstupy dodržují, na procházky se může jen ve dvou. Ale s těmi rouškami si to vysvětlit nedovedu.
Koronavir se šíří kapénkově, takže myslím, že roušky jsou velice důležité…
Taky si myslím. Ale Němcům, dokud to nenařídí, tak je nosit nebudou. Oni jsou v závěsu za námi. Takže to možná vyhlásí, ale to už tady bude průšvih.
To jsme u podstatné věci. Proč už jim to dávno německá vláda nenařídila?
Nevím. Tvrdí, že rouška není nutná. Že nechrání vás, ale abyste někoho nenakazil.
To samozřejmě vím, ale vždyť je přeci důležité, abych potenciálně někoho nenakazil. O tom to je…
Řeší to těmi odstupy. Ale mně to taky přijde nedostatečné a chodím v respirátoru. Matka mi říkala, že vypadám jako prasátko, ale to je mi úplně jedno.
Německo je jistě vyspělá země a zdravotnictví má na vysoké úrovni, ale když přijde pandemie, tak mají problémy všichni… Zahlédl jsem na Facebooku i zlá slůvka od roztrpčených krajanů žijících v Německu (kteří, jak píší a potvrzují vaše slova, jsou často jedni z mála, kdo i tam nosí roušky), že Německo chce takto řešit důchodovou reformu. Je to ošklivá spekulace, co si o ní myslíte? Asi je to až příliš ostré…
To se sice říká a nejen o Německu, ale do takových spekulací bych se nepouštěla. To asi ne, to už je takový zoufalý humor. Minulý týden mi volala známá, že byla s rouškami v obchodě a také tam byli jediní. A Němci si je fotili a chechtali. Je to až nepochopitelné.
Nicméně pandemie hodně zasáhla do našich životů…
Fascinuje mě, jak dokáže ekonomiku v celé Evropě a možná i světě rozložit jeden vir. Také jsem si říkala, nám se jako společnosti daří dobře, cestujeme po celém světě, chodíme často do hospod, už nevíme roupama coby. Teď, jakoby by to byl zdvižený prst na lidi, abychom to nepřeháněli. Teď bude člověk vděčný za to, že je zdravý, že může jít ven. Vrátí se k takovým základním hodnotám, které v konzumní společnosti ztratil. Kvůli práci jsem třeba neměla nikdy volný víkend. Rodina vůbec nezažila, že bych si s nimi v neděli sedla. A teď to bylo už dva víkendy. Ani jsme po těch letech nevěděli, jaké to je. Člověk teď nachází věci, které ztratil. Tohle nás vrátí do reality a budeme rádi, že jsme živí a zdraví. Možná je to k něčemu dobré.
zdroj: parlamentnilisty.cz
