Radim Uzel: Člověk je od přírody muž, nebo žena. Nenechte si to vymluvit, ani Facebookem!

Chtěli bychom se zeptat, pane doktore, jak je to v dnešní uspěchané době, která se vymkla z kloubů a šílí: Muži nejsou pomalu muži, chvílemi snad ani nevíme, zda ženy jsou stále ještě ženami… Například, když sportovkyně podává extrémně dobré výkony, svádí to k myšlence, že by se mohlo jednat o přestrojeného muže.

Radim Uzel: Tato myšlenka mě napadla už před několika desítiletími. Ty intersexy někdy mají více mužských hormonů, takže je logické, že pak ony výkony jsou lepší. V podstatě si myslím, že dnešní společnosti si vymyslela nesmírné nesmyly, že kromě mužského a ženského pohlaví ještě existuje řada ještě dalších pohlaví, což je ale hrubý nesmysl. Příroda to zařídila tak, že člověk je buď muž, nebo žena. Muž může mít eventuálně sklony k aktivování stejného pohlaví, nebo se eventuálně jiným pohlavím také cítí. To jsou ale velké rozdíly a je to dnes vše házeno do jednoho pytle — že prý jde o člověka s neurčeným pohlavím. To je dle mě nesmysl. Největší škodu tady napáchají internet a sociální sítě. Lidé, kteří mohou být eventuálně i vyšinutí, se najednou začnou sdružovat a začnou se upevňovat ve své víře, která je velmi často zcela mylná. Ono to potom dle toho vypadá. Je to totéž jako epidemie mentální anorexie. Anorektičky si vzájemně posílají všelijaké jídelníčky, kdy mají ráno nic, v poledne nic a večer potom pokud možno také nic. Takový jídelníček je jistě inspirativní. Pak hubnou, až téměř umřou a vzájemně se v tom podporují. Stejně se lidé podporují navzájem ve svém různém cítění pohlavní identity či i politických názorech. Zde by měl mít hlavní slovo odborník, který poví, jak to ve skutečnosti je. Já se za něj zcela 100procentně nepasuju, ale dovedu říci, že chromozomálně jsem s to muže a ženu diagnostikovat.

Chromozomy jsou jasným důkazem. Nicméně dříve se ve sportu provádělo jen vnější posouzení, zda je sportovec mužem, nebo ženou. To, co komise vídala, bylo prý v některých případech nedostatečně průkazné, viz případ běžkyně Caster Semenyaové. Jak je to s hermafroditizmem?

Určující je zárodečná žláza — máte buď varlata, nebo vaječníky. Zde jsou karty zcela jednoznačně rozdány. Ale mohou být různé přírodní omyly, které mohou působit jako intersex, ale to pohlaví zůstává jakožto takové. Marná sláva, poněvadž neexistuje žádný 100% hermafrodit. Že by jedinec byl i muž, i žena? Je to buď to, nebo ono.

Jedno pohlaví zkrátka vždy převažuje.

Samozřejmě, že ano. V té orientaci taky. Pohlaví chromozomální a zárodečných žláz je jednoznačné, ale pak je tu orientace, ta může být různá. I homosexuálové, aby to bylo „složitější”, můžou občas lovit v heterosexuálních vodách, Aby působili zajímavě, začnou si říkat, že vlastně mají neurčité pohlaví, že potřebují třetí záchody, kam by chodili. Myslím, že tohle vše je jen jakési ozvláštnění. Pohlaví se ale dá sexuologicky diagnostikovat celkem jednoznačně. A orientace? Znám dost lesbických žen, které si po vychování dětí najdou kamarádku. Nakonec vždy udeří hodina pravdy…

S oním třetím pohlavím se dnes skoro žongluje politicky. Co více, o těhotné (gravidní) ženě se dříve říkalo zjemněle, že chová pod srdcem, že chodí s outěžkem, dnes se umělohmotně konstatuje, že je to těhotný člověk. Těhotnou ženu bychom snad mohli urazit, kdybychom o ní hovořili jako o těhotné…

To je extrémní názor. V poslední době mám dojem, že už to zase není tak ostré. Vzpomínám si na doby před 6-7 lety, kdy se přišlo s neurčitým pohlavím atd. Tyto výstřelky lékařská věda zavrhla, tedy to neurčité pohlaví včetně „těhotného člověka”. Je zcela jednoznačně těhotná žena. Muž nikdy ještě neotěhotněl, pokud je někdo těhotný, tak to musí být žena. O tom není nejmenšího sporu.

Viděli jsme filmy s Arnoldem Schwarzeneggerem. Ten třeba dítě donosil i jej císařským řezem odrodil. Je to jen tedy čirá fantazie?

Tyto případy jsou známy, musí se to ale vysvětlit. Existují sexkonvertní operace (sex reassignment surgery): když máte v USA hodně peněz, tak se můžete stát ženou ein, zwei, drei. To v Česku není možné, zatím. Za prachy se dá někdy udělat ledacos. Lékaři přeoperují třeba ženu na muže. Když pacient/-ka nemá třeba dost peněz, tak jí tu dělohu nechají. Vypadající jako muž pak porodí dítě a je z toho cirkusová senzace. Bulvární média na něco takového čekají — muž porodil dítě. Je to nesmysl, jde o zpackanou sexkonvertní operaci.

Do biologie proniká politika: nakolik by mohly mít pravdu konspirační teorie, dle kterých se karta pohlaví uplatňuje ve snaze ovládnout západní individuum, vyvázat jej z rodinných vazeb, ujařmit ho, udělat z něho poslušnou jednotku? Jednotku odevzdávající svůj hlas ve volbách a slepě nakupující v supermarketu?

Jakmile se do biologie začne míchat politika, soudím, že je to vždy špatně, mělo by to být tak, že černé — černé, bílé — bílé. Vždy si někdo přihřívá polívčičku na úkor všelijakých kvazi senzací. Zejména různé militantní feministky tím zcela vynikají. Taky jde o prachy. Hleďte, co jen peněz se investuje do gender studií. Je zajímavé, že tato studia studují hlavně ženy. Muži o to nějak moc nestojí. Občas čtu všelijaké názvy dizertačních prací na Fakultě genderových studií. Například „Sexuální orientace Hurvínka a Spejbla”, zabývají se tam, zda Krteček není náhodou Krtečka. Hrdina s lopatkou a zástěrkou by přece mohl být i paní Krtečkovou, to by byla dle nich snad škoda toho nevyužít! Umně do problému zamíchají ještě i jazykovědu, všechny ty pády a rody. Myslím, že jde o nesmysl. Rozumní lidé se těmto všem kvazi bojům a nesmyslným teoriím vždy vyhýbají. Ale je to lákavé pro lidi. Jakmile se někdo dozví, že kromě mužského a ženského je minimálně 5 dalších pohlaví, kdo by si to radostně nepřečetl, přitom je to úplná hovadina.

Na internetu jsou videa, kde na horské dráhy lezou muži, ženy, děti. Ženy na všelijakých katapultech, na rozdíl od mužů, skoro nikdy neomdlí. Sice si zaječí, ale pak se všemu vesměs smějí. Chlapi se tam chovají zbaběle, jako úplné bábovky. Není dnešní doba o tom, že muži žijí s posíleným ženským principem a ženy se už i v domácnostech chovají jako ředitelé velkých firem?

Odjakživa je ženské pohlaví silnější. Muž — to je to slabší pohlaví. Odjakživa. Neradi to slyšíme, ale je tomu tak. Mám podstatně kratší věk dožití. Máme více nemocí. Jsme náchylnější ke stresům. Ženská je držák. Divím se, že to ženy taky nerady slyší. Že si zaječí (nejen na atrakcích — katapultech a centrifugách), to je dílem ženské hysterie, ale i muži nejsou vůči hysteriím imunní. Odpradávna byl muž lovec a žena ochránkyní krbu. To je klišé, které má svou reálnou podstatu. Žena musela pečovat o domácnost, zatápět v krbu, obsluhovat děti. Muž šel na lov. Na lovu často v lese muži zabloudili, neulovili nic. Hezky si pokecali. Vrátili se domů a už měli večeři připravenou, byli ale celkově i hrdinnými lovci. Zkrátka tlustopisy jsou psány o mužském a ženském mozku, o jejich rozdílných povahách. Už se tak rodíme. Je to červená nit táhnoucí se vědeckými spory, zda ženská se stane ženou, protože je jí ta role vnucena, že se to musí „ve vlastním zájmu” naučit… Vůbec to není pravda. Ona se už taková narodí, mozek už má tak uzpůsoben. Je lepší ošetřovatelka, opatrovatelka. Proč si myslíte, že je 10krát více zdravotních sester než bratrů? Žena má k tomu sklon. Normální muž na novorozence kašle. Když to někde řekne, jsem málem na zastřelení, nerado se to slyší, přitom to platí odjakživa, je to myšlena zřejmě asi dosti revoluční, že ano, že se nejlépe o novorozence postará žena!

Muži omdlévají na porodních sálech…

Muž nemá na porodním sále co dělat. To je zase takový výstřelek, točit si porod na video.

Myslel jsem to tak, že muži omdlévají u porodu, ženy psychicky ustojí i takové profese jako je forenzní patologie. Opět z toho rezultuje, že žena je odolnější než chlap i z psychické stránky. Jsme u otázky, zda ženy potřebují vůbec poezii?

Něco je přírodní pud, něco je stylizace. Je otázka, co se od člověka očekává. Každý se snaží, aby společenskou objednávku plnil a vyhověl jí. Muž má být hrdina, muž nesmí plakat, muž musí být odolný atd. Žena rozněžnělá žádá něžná slova, vyznání lásky… Není šprochu, aby nebylo pravdy trochu. Ale neplatí to opět stoprocentně. Příroda je různorodá. Každý jsme individualitou pro sebe. Něco převažuje více u mužů, něco převažuje více u žen. Aby občas někdo nezabrousil svými požadavky nebo svými schopnostmi do hájemství toho opačného pohlaví, to je taky nesmysl. Rozhodně to není tak zcela vyhraněné. Čili veršíky nic nezkazíte. Otázka je, zda získáte…

Má dnešní doba tedy problém? Ve zprávách slyšíme, že se preferuje hyperkorektnost ke všem. V USA šestiletý chlapeček před léty políbil stejně starou holčičku ve školce. Pomohlo jen to, že rodiče znali dobrého advokáta, který z toho kluka vysekal, jak se říká.

Nedávno jsem se seznámil s některými školními řády našich škol a vlasy mi téměř hrůzou vstaly na hlavě. Přestavte si, že v některých školách je zakázáno, aby se učitel dotkl dítěte. Ne, že mu nesmí dát přes hubu, to je logické; my jsme měli ve škole ukazovátko, nikdo tím nikdy nic neukázal. Řezali nás tím klackem jako žito. Vidíte, přežil jsem a jsem zdravý. Ale on nesmí to dítě ani pohladit. Dnes má otec strach posadit si svou dospívající dceru na klín a pomazlit se s ní, aby nebyl obviněn ze sexuálního zneužívání nezletilých. To je nesmysl. My jsme zapomněli se dotýkat. Tahle společnost zapomněla na roli intimního kontaktu v rodině. Přece jsme se vždy vzájemně mazlili, líbali. To je dnes všechno pryč. Pokud to někdo dělá, dělá to tajně, ještě má výčitky svědomí, aby to náhodou nebylo něco nemravného. V tomto případě se naše společnost na hony vzdálila přirozenosti. Na nové generaci se to může trochu vymstít. V poradně pro těhotné jsem klientkám projevoval (kdysi se říkalo budoucím rodičkám) pozitivní účast tak, že jsem je objal kolem ramen, dotykem jsem jim projevil ochranitelský komplex „nebojte se, maminko, na porodním sálem vám pomůžu, porod půjde jako po drátkách”. No to je dnes nemožné. Kdo si to zkusí dnes v Americe? Mohu se rodičce jako doktor hrabat ve všech tělesných otvorech, ale vzít ji kolem ramen? To nemám v popisu práce. To je harassment. To je obtěžování, „chtěl jsem si šáhnout”. Je zkrátka nesmyslné, do jakých extrémů se dnes zachází.

Proč se to děje zrovna ve svobodomyslných USA?

Už ti Otcové poutníci (Pilgrims Fathers) byli nesmírně puritánští. Dědí se to. Říká se, že člověk má být bohabojný. Má se Boha bát, tím se vynutí určitá morálka. Náboženství tedy ke puritánskému statutu quo určitým způsobem přispívá.

Ještě k mužům a ženám — ženy si dokáží rozumově city odpustit. Muži to neumí. Opět značně matoucí skutečnost. Má třeba smysl napsat své paní šéfové v práci verše k Valentýnu? Bude mít radost?

Zase ty veršíky. Myslím, že určitě, že mít radost bude. V každém případě můžete zkusit poznat, zda upřímnou radost, či se zhostí své sociální role, která takovou radost předpokládá. Pozor však na stylizace. Všeho s mírou. Každý člověk je přesto přese všechno individualita. Nelze všechny házet do jednoho pytle. Jsme různorodí. Vzájemné hledání a vzájemné vyhovění si, vycházení si vstříc, tolerance — to je ta pravá sůl země vedoucí ke štěstí.

Na závěr otázka za nás, za všechny zamindrákované muže: kdo jsou všichni ti mediálně nadnášení pohlavní giganti a virtuosové lásky (sexu)?

To je lámání se do otevřených dveří… Že by snad existoval muž se všemi pěti P, takový idol snad neexistuje, aby byl naším vespolným vzorem. Máme kladné, záporné vlastnosti. Hlavně se neporovnávat s informacemi na sociálních sítích. Tam si každý napíše, co chce. Hovadiny někdy tak nesmírné. Teď zrovna sedím nad porodním posudkem s porodním plánem. Žena si z internetu opíše, co všechno by jí měli zdravotníci u porodu poskytnout. Ona to pak vyžaduje. Porod je však tak individuální děj, že jej nelze sekat podle šablony, není to hotelová služba typu all inclusive — i lumbální blok, i čichání rajského plynu a kdoví co ještě. Tyto věci nejsou individuálně pro všechny indikovány. Hlavně, že se ale o tom píše na sociálních sítích, kde se všichni hromadně hecují a potencují, resp. aby pro sebe ženy žádaly chvílemi holé nesmysly: že mají sežrat placentu, že ji mají zakopat pod jabloní, aby tato rodila zázračná jablka. V novinách jsem už i četl, že se plánuje výstavba porodního domu, kam lékař bude mít vstup zakázán, aby té rodičce její porod nakonec nepokazil. Vždycky jsou v tom prachy. Lidé jsou připraveni solit horentní sumy za vize, jež jsem právě načrtl. Ústavní porodnictví bylo pokrokem medicíny druhé poloviny 20. století. Radikálně se snížila kojenecká, novorozenecká a mateřská úmrtnost. A teď ty lidi na sociálních sítích napadají věci, že se má rodit na poli, doma ve vaně či na stromě. Sociální sítě tomu nahrávají. By to nedopadlo jednou jako ve starém porodnickém vtipu, a sice že odrodíme, dítě zahodíme a začneme vychovávat placentu. Pane redaktore, věřte tomu, že pár vychovaných placent tady kolem sebe také občas zahlédnu. V reálném životě je jinak dobré vždy stát oběma nohama pevně na zemi a takových těch různých fantasmagorií se nedopouštět.

Děkujeme za rozhovor.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce

(Autor: Vladimír Franta, zdroj: cz.sputniknews.com)

Přejít nahoru