V tomto rozhovoru s Kathimerinim hovoří arménský prezident Armen Sarkissian o pokusu o etnické čistky proti obyvatelům Náhorního Karabachu a dodává, že jeho lid nebude tolerovat druhou genocidu, 105 let po historickém zločinu prováděném Osmanskou říší.
Sarkissian říká, že Turecko již převedlo džihádské žoldáky z bojů v Sýrii a Libyi, „jako ti, kteří jsou nyní v Paříži a ve Vídni nebo jinde zabíjejí nevinné občany.“
Spor o Náhorní Karabach se za posledních šest týdnů změnil ze zmrazeného konfliktu ve vyhlazovací válku. Mohl byste popsat situaci na místě a poskytnout nám představu o počtu obětí na arménském lidu?
Nenazval bych konflikt v Náhorním Karabachu „zamrzlým“, protože ázerbájdžánská strana se vždy pokoušela změnit a zpochybnit současný stav vojenskými prostředky, protože od roku 1994, kdy došlo k příměří mezi Náhorním Karabachem a Ázerbájdžánem, bylo dosaženo Rusko. Namísto použití jednacího stolu k dosažení konečného řešení konfliktu během téměř tří desetiletí se ázerbájdžánská strana nejen nezdržovala pravidelného a úmyslného porušování dohody o příměří a zabíjení arménských vojáků v kontaktní linii i civilistů, a to Náhorní Karabach a Arménie, ale bylo to nákup velkého množství moderních zbraní v hodnotě miliard amerických dolarů, včetně některých zakázaných, a přeměna celého regionu na sud s práškem. Ázerbajdžán navíc připravuje své vlastní obyvatelstvo na válku, zatímco arménská strana tehdy a nyní byla silným zastáncem mírového řešení a arménské elity byly dokonce někdy kritizovány některými představiteli opozice za to, že byli příliš mírově orientovaní místo toho, aby zvyšovali vojenskou výdaje a tvrdá rétorika.
Kdo nese vinu za porušení tří po sobě jdoucích dočasných dohod o příměří?
Všechna tři příměří nebo dohody o humanitárním příměří byla téměř okamžitě porušena ázerbájdžánskou stranou, která nejenže nezastavila své bombardování, ale ostřelovala také území Arménie. Může vám to znít nelogicky, pokud chcete pochopit, proč je dosaženo dohody, pokud ázerbájdžánská strana nebude respektovat, ale pouze ji okamžitě porušit. Logika je, že Ázerbájdžánci, ne arménská strana, rozpoutali tuto dobře naplánovanou a koncipovanou vojenskou agresi a válku s přímou účastí tureckých generálů, důstojníků, speciálních vojenských jednotek, strojů smrti Bayraktar, stejně jako džihádistů a syrských žoldáků jako ti, kteří jsou nyní v Paříži a ve Vídni nebo jinde zabíjejí nevinné občany. Totéž je zde v Náhorním Karabachu: profesionální zabijáci Ázerbájdžánu a Turecka proti nevinným lidem. Proč ázerbájdžánská strana podepíše, ale poté je motivována porušovat příměří? Je to jednoduché: Tito diktátoři v Baku a Ankaře nedokončili svou „misi“, která spočívá ve „osvobození“ Náhorního Karabachu od Arménů, kteří tam žijí tisíce let. Celý rozhovor zde.
Tato operace nebo politika se nazývá etnické čistky, což je konečný cíl této nelidské agrese Ázerbájdžánu a Turecka proti obyvatelstvu Náhorního Karabachu. Proto ázerbájdžánská strana nemá zájem zastavit svou genocidní politiku vůči nevinným lidem, ale ji dokončit. Pod jménem získání kontroly nad Náhorním Karabachem nechtějí mír, ale tragédie, zabíjení civilistů, ničení kostelů, nemocnic a mateřských škol a šíření teroru. Kdo na Zemi bude souhlasit, že bude žít s těmi barbarskými teroristy? Během asi 25 let jednání Ázerbájdžán nesouhlasil s žádnými scénáři projednávanými pod záštitou spolupředsedů Minské skupiny OBSE, ať už je to zprostředkováno Ruskem, USA nebo Francií, nebo všemi třemi spolupředsedy dohromady. Protože jedinou možností, které Ázerbájdžán podporoval, je mít Náhorní Karabach bez Arménů. To se stalo před 105 lety s mým národem v Osmanské říši, známým jako arménská genocida. Nikdy nedovolíme, aby došlo k další genocidě. Nikdy! A o tom je konflikt v Náhorním Karabachu.
