Američtí letečtí kontruktéři a piloti v něm předváděli nejmodernější letadla vzdušných sil USA, určená pro budoucí válečné střety, a všichni vespolek si až s nepříčetnou pýchou pochvalovali ničivou sílu těchto strojů. Uváděli, jaká obrovská množství pum tato letadla unesou, jak byla úspěšná už ve válečných akcích v Iráku, jak velké plochy dokáží očistit od veškerých známek života v průběhu několika sekund, jak dokáží ničit i míle vzdálené cíle, jak jsou rychlá, obratná a pro nepřítele nezjistitelná atd.
Kamera při tomto výkladu po pojednávaných strojích švenkovala, při čemž jsem si všiml, že na štíhlém trupu jednoho z nich je velkými a výraznými písmeny vyražen tento text: LOVE TO FLY! LOVE TO KILL¨! Čili: Miluj létat! Miluj zabíjet!
Téměř to se mnou trhlo. To snad není možné! Vyzývat takto otevřeně lidi k zabíjení jiných lidí, to snad neprovozovali ani ti nejzlotřilejší nacističtí hrdlořezi. To takto, tímto textem už ozdobeno, vyjelo to letadlo z tovární linky, anebo si jej na trup letadla namalovali až krvežízniví letci, kteří s tím letadlem létají?
Odpověď přišla vzápětí. Kamera putovala po šedém trupu jiného letadla a ta výzva k zabíjení zde byla znovu. A přesné tatáž a stejně barevně vyvedená, jako v případu prvním: Love to fly! Love to kill“ posazené do profesionálně vyvedené malby, zobrazující hlavu jakési dravé šelmy, snad jaguára.
Takže tovární výroba, bez debaty – jasný důkaz. A čeho to vlastně?
To už nechám na posouzení laskavého čtenáře.
Lubomír Man
