Tato Charta si proto jako hlavní svůj cíl určuje udržení mezinárodního míru a formuluje zásady, kterými se OSN i její jednotliví její členové MUSÍ v zájmu udržení Míru řídit. Mezi nejdůležitější patří tyto zásady:
– Zásada svrchované rovnosti států.
– Zákaz použití síly či hrozby silou vůči jinému státu.
– Zákaz nevměšování se do vnitřních záležitostí států.
Jak vidno jsou ty zásady tři, a když si je přečteme, je nám jasné jedno: kdyby se tyto pouhé tři zásady skutečně dodržovaly, panoval by ve světě mír a dobře by bylo všem na zemi. Ale k takovémuto stavu věcí, bohužel, chyběla a chybí vůle západního, resp. euroatlantického světa, který hned první zásadou z oněch tři, to je Zasadou svrchované rovnostit států, opovrhl a prohlásil sama sebe, resp. státy, jež pod sebou sdružuje, za svrhovaně rovnější, než jsou státy ostatní. Jen v těchto státech západních vládne (podle tohoto výkladu), skutečná demokracie, jen v nich a nikde jinde jsou uplatňovány právo a spravedlnost, zatímco téměř všude jinde, a zvlášť pak ve státech na východě, to je v Rusku, Číně a v Bělorusku, ale též ve Venezuele, jsou naopak právo a spravedlnost zakopávány co nejhlouběji pod zem, vládne tam svépraví oligarchů, a nelze proto už déle dbát Zákazu OSN o nevměšování se do vnitřních záležitostí států, ale naopak vměšovat se do těchto záležitostí je co nejnutkavěji třeba. Je třeba finančně podporovat všechny opoziční síly, které se v těchto zemích snaží strhnout vládu na sebe, je třeba starat se o vytvoření co nejpřitaživější image lidí, kteří tam tyto opoziční a protivládní síly vedou, a žádná částka peněz nesmí být pro dosažení tohoto cíle moc vysoká. A vrazily-li USA do převratu na Ukrajině pět miliard dolarů, včetně výdajů na vodku a koláče, které tam mezi účastníky manifestací roznášela sama náměstkyně amerického ministra financí Victoria Nulandová, je Rusko – a ještě v budoucnu bude – samozřejmě dražší, ale nikdy nebude tak drahé, aby peněz na ně mělo snad někde či někomu chybět.
Zkrátka a dobře nic nepotřebuje svět dnes víc, než obrátit dosavadní běh světa vzhůru nohama a nejpřednostněji pak po Ukrajině dosadit nové vládce i do Kremlu, jak o tom napovídá současně probíhající mumraj kolem Navalného, i jak to už v čase Majdanu dosvědčil doyen americké zahraniční politiky Henry Kissinger, když řekl: „To, co se dnes děje v Kyjevě, je pouhou předehrou k tomu, co se má odehrát v Moskvě“.
Je to cíl velký, skoro až nebetyčný, ale současně i problematický.
Proč?
Protože celé současné západní běsnění proti Rusku vyšlo a i nadále vychází z vojenskobezpečnostního komplexu USA. Z jeho potřeby mít nepřítele – a to takového, z kterého by média, s komplexem co neúžeji spřízněná, dokázala lidem nahánět strach. A to strach takový, který by v očích amerického národa dokázal ospravedlnit obří rozpočet tohoto komplexu, který už dosáhl částky jednoho bilionu dolarů, a komplex i jeho akcináři mají pochopitelně vůli tento rozpočet zvyšovat i nadále. Už v přípravě na akci 11. září 2001 byly pro úlohu zmíněného strašáka vybrány státy Středního východu, ale po jejich rozbombardování musel byl vybrán – ale přesněji vytvořen – nepřítel další a také mocnější. A to proto, aby hrozba z něj vycházející vyhlížela hrozivěji a trvala též podstatně déle.
A tak volba padla na velké a mocné Rusko, které ovšem nikomu nepřítelem být nikdy nechtělo a nechce, ale není mu to nic platné. Bylo pro své vhodné parametry pro růst akcií zbrojařského průmyslu jako nejvhodnější nepřítel západního světa prostě vybráno. A jedině proto též denně slýcháme o novičoku, o otravě Skripalových a Navalného a podobné či ještě hrůzostrašnější pověsti. Kdyby zde potřeba strašáka pro potřeby vojenskoprůmyslového komplexu nebyla, nikdy bychom ta jména, ta slova a ta vyjádření neslyšeli. A zdaleka tak často bychom ani neslyšeli jméno ruského prezidenta Putina, západními presstitutkami překleslovaného (a to doslova např. v časopise Time), buď do podoby Belzebuba či Hitlera, a nesnícího ve dne v noci o ničem jiném než o zničení Západu.
Toho by Západ zřejmě chtěl nahradit jakousi svou figurkou, třeba Navalným, který by poté předal nerostné bohatství Ruska americkým a dalším západním korporacím (jak se k tomu už chystal Jelcin), a Rusko by se tak stalo věrným americkým spojencem.
Ale pozor! Pak by přece vojenskobezpečnostní komplex přišel o nejvýhodnějšího svého nepřítele i hrozbu, zajišťující mu současnou jeho prosperitu! Co by si pak bez ruské hrozby počal? Stačila by mu jako náhradní hrozba Čína? Nevyrobil by si pak jako další přídatnou hrozbu ještě Indii, nebo Brazilii? Ty jsou přece také dost velké. A nevystoupala by spolu s ostřejším západním protičínským kurzem i hvězda Tchajwance Vystrčila až na post našeho prezidenta?
Takové a podobné hrůzyplné otázky jsem kladl sám sobě, když jsem včera na ČT sledoval vystoupení ministra zahraničí Petříčka, tvrdě odsuzujícího ruskou policii a ruský stát za to, že potlačily právě proběhlou a nepovolenou protivládní demonstraci v Moskvě. A žasl jsem nad tou licoměrností. Cočpak ostatní státy, včetně těch západních, kterým je on zřejmě připraven posluhovat do posledního dechu, nepovolené protivládní demonstrace a nepokoje na své půdě nepotlačují? Takže proč tahle výtka jen na jednu stranu a na stranu druhou oko nejslepější a ucho nejhlušší? A navíc: Je tenhle ministr opravdu tak natvrdlý, že nevidí do hloubky toho, co se ve světě děje, a nemá ani tušení, proč se tak děje? Proč a z jakých hlubinných a přitom nejnižších krámských důvodů rozkázal Západ všemu svému lidu nenávidět Rusko, a proč tedy nemůže Svět žít vtrvalém stavu pokoje a míru? Cožpak si tenhle ministr ještě nevšiml, že celá západní politika, jíž je on součástí, v co nejmasívnějším měřítku porušuje všechny tři zásady OSN k udržení světového míru a snad nejflagratněji ze všech pak zákaz vměšování se do vnitřních záležitostí jiných států? A neví tudiž nic o tom, že on sám, se v neděli večer, takovéhoto činu, podkopávajícího mír, s nejneviněnejším a nejspravedlivějším výrazem ve tváři, dopustil? Anebo tohle všechno ví a chápe, ale řekl si, že když to tak kolem něj dělají všichni, bude to dělat taky? A že tedy raději půjde se stádem, než proti němu.
A svědomí? Čert ho vzal. Anebo též: Svědomí není přece nic jiného než židovský vynález, jak to kdysi vyjádřil vůdce německého národa. Anebo vtipněji Churchill: Zhoršená paměť ve stáří nás špatného svědomí spolehlivě zbaví.
Takže, pane Petříčku, jak vidíte, máte to své i z takto protichůdných hlav posvěceno. Pokračujte tedy dál. A v klidu.
Lubomír Man
