Podle zprávy organizace New York Times a na základě důkazů od svědků, výzkumníků a turecké pobřežní stráže bylo od března letošního roku řeckými úředníky ponecháno na moři nejméně 1 072 uprchlíků a migrantů.
Uprchlíci, z velké části tvoření Syřanmi, kteří uprchli před konfliktem ve své zemi, byli nuceni na poškozených záchranných člunech na hranici mezi Řeckem a Tureckem, zatímco jiní byli ponecháni na svých vlastních lodích poté, co řecké úředníky deaktivovali motory.
Jedním osobním svědectvím pro NYT bylo svědectví syrské matky jménem Najma Al-Khatib, která utekla do Turecka koncem minulého roku se svými dvěma syny, když syrská režimová armáda postupovala na sever. Poté, co její manžel zemřel na rakovinu v Turecku, se letos pokusila dostat do Řecka třikrát, nejprve selhala, protože pašerák nedorazil, poté ji zachytil a odvrátil řecké síly, když se podruhé vrátil.
Při třetím pokusu 23. července byla Al-Khatib a její synové po přistání na ostrově Rhodos zadrženi řeckou policií a poté byli převezeni na provizorní zadržovací místo. Pod temnotou byli odtud odsunuti s 22 dalšími – včetně dvou dětí – a policie je opustila v záchranném člunu bez kormidel nebo motorů. Zachránil je turecká pobřežní stráž. Píše portál Middleeastmonitor.
„Bylo to velmi nelidské,“ řekla pro NYT. „Opustila jsem Sýrii kvůli strachu z bombardování – ale když se to stalo, přála jsem si, abych zemřela pod bombou.“ Poté se 6. srpna pokusila o čtvrtý pokus, kdy řecké úředníky zastavila člun a nechala palivo vyjmout a tlačit zpět do tureckých vod.
Příkladem toho byl třicetiletý sýrský rentgenový technik jménem Feras Fattouh, který byl 24. července zatčen řeckou policií v přístavu Igoumenitsa. Přestože od listopadu loňského roku v Řecku legálně žil se svou manželkou a synem – s doklady, které to dokazují – byl okraden policií a poté transportován asi 400 mil východně na tureckou hranici, kde byl tajně oblečen na člunu s 18 dalšími a poslal přes řeku.
Fattouh byl vyloučen sám a jeho manželka a syn zůstali v Řecku. „Syřané trpí v Turecku,“ řekl pro NYT. „V Řecku trpíme. Kam máme jít? “
