Do kasáren v Kalkatě doráží nejnovější výkřik moderní techniky. Puška Enfield, model 1853. Domorodí vojáci musí při nabíjení zuby rozkousnout papírovou nábojnici, aby uvolnili prach. Nábojnice je namazaná tukem. Tukem krav a tukem prasat…
Je leden 1857 a v posádce se poperou zástupci dvou kast. Šůdra se vysmívá kšátrijovi, že pozřením kravího tuku právě přišel o svou kastu. Plukovník Birch nechá výtržníky zbičovat a mužstvu vzkáže, že si nábojnice mají namazat jak sami uznají za vhodné. Vojákům dojde, že zvěsti byly pravdivé…
Britové už dříve popudili kastu učitelů/duchovních, brahmínu, když přísně zakázali hinduistům “satí”, rituální upalování vdov s ostatky manželů. Je jednoduché ignoranci Britů ohledně tuku otočit proti cizincům jako spiknutí. 29. března 1857, domorodý voják, Mangal Pandey začne střílet na své evropské nadřízené. Brahmíni získali mučedníka.
Je duben a zemi zachvátí davová psychóza. Indové si zvolí za vůdce Bahadura, z rodu muslimských Mughalů, je mu sedmdesát dva let a bojí se ulici odmítnout. V Bibigharu povstalci uvězní ženy a děti evropských úředníků. 15. července se lokální šéf povstalců rozhodne rukojmí zlikvidovat a najme místní řezníky.
Následující ráno vynáší k vyschlé studni postupně těla dvou set žen a dětí pobitých sekáčky na maso. K překvapení domorodců tři ženy a tři děti útok přežily. Skončí ve studni taky.
Vůle k dohodě na britské straně po masakru zmizí jako pára nad hrncem. Při potlačení povstání se opřou o bojovné Sikhy, kteří přijali zprávu o dalším vládnoucím Mughalovi se zděšením.
Je rok 1859, revolta je u konce a Britové si od muslimských Mughalů vypůjčí teatrální způsob popravy zrádců. Přivážou je k hlavním nabitých děl. Stavba Babylónské věže může pokračovat dál.
zdroj: eurabia.cz
