Při vzpomínce na tuto návštěvu se mi stále dělají mžitky před očima. Preventivně jsem nechal své děti doma.
Místnosti působily dost pochmurným dojmem. Stěny a strop byly natřeny černou barvou. Slabé světlo poskytovala pouze energeticky úsporná lampa. S malou svíčkou bychom byli alespoň zapálení. Měl jsem pocit, že chodím v temné místnosti. To jsem také řekl. Odpověď od naší hostitelky přišla jako výstřel z pistole:
„Viděl jsi to správně. Naše školka má připravit děti na pozdější každodenní život. Ve světě dospělých je tma a špína. Malí navíc poznají jedno ze slibných zaměstnání.“
To nebylo vše. Paní se znovu zhluboka nadechla a pokračovala:
„Kvůli věčné temnotě se zde také vyhýbáme vrhání stínů. Stíny jsou příliš individuální na to, abychom jim umožnili být ve školce, kde má přednost rovnost a rovné zacházení. “
Místnost však byla nejen tmavá, ale také zcela prázdná. Specialista měl také vysvětlení:
„Stále vyvíjíme genderově neutrální hračky a nábytek. Ale dokud se to nestane, děti si prozatím mohou hrát samy na sebe. “
Poté hostitelka dvakrát zatleskala a do díry vstoupilo 24 dětí. Bylo pro mě těžké posoudit, kdo to byl. Ani věkovou skupinu nebylo možné určit. Všichni byli zabaleni v pytlích brambor. Tři malé otvory poskytovaly přísun vzduchu a výhled nikam.
I zde byl zástupce nové pedagogiky dobře připraven: „Někteří rodiče jsou bohužel stále příliš konzervativní a stále cpou své děti do genderově specifického oblečení. Proto se všichni naši malí musí svléknout, když se zaregistrují a potom je dáme do těchto bramborových pytlů. Tímto způsobem zajistíme, aby žádné ze svěřených dětí nemuselo kvůli svému oblečení trpět výhody nebo nevýhody, nebo aby bylo omezeno svým pohlavím. “
Když jsem chtěl poznamenat, že žádné z dětí přítomných v tomto obalu nemohlo otevřít ústa, dostal jsem odpověď:
„Je za tím záměr. Známe to z dřívějška: Dívky křičí, chlapci řvou a mohou tak být rozpoznáni a diskriminováni pouze podle tónu jejich hlasu. Nyní jsme tomu zabránili. U nás nesmí žádné dítě vydávat zvuk, jen já mohu mluvit. Ti nám svěření spolu komunikují jakousi znakovou řečí. Skáčou doleva nebo doprava, dopředu nebo dozadu. “
U toho jsem se zasekl, ale teď se věci opravdu pohnuly. Státem schválená a vycvičená dívka vzala několik velkých kusů lepenky z jiné místnosti a pro každé dítě nůžky.
„Takže teď všichni vystřihneme 10 penisů a 10 pochev a čtyři penisopochev, takový ten mezitím, už víš, co tím myslím.“
Děti udělaly, co jim bylo řečeno, a za pomoci odborníka si všichni navzájem připevnili lepenkové pohlavní orgány na přední stranu pytle na brambory takovým způsobem, že se penisy mohly pohybovat nahoru a dolů a pochvy mohly chodit nahoru a dolů. Penisopochvy dokázali dokonce obojí.
„Takže, moji drazí. Všechno na můj povel!“
Potom si děti navzájem pohrávaly s „věcmi”. Děti, které měly penisy na přední straně pytle, se je pokusily připojit k pochvám. Děti s penisopochvami se snažily spojit věci mezi sebou. Vypadalo to legračně. Ale nemohl jsem říct, jestli se pobavily. Nesměly křičet a jásat.
A vedoucí lekce ručních prací pro nás měl připravené vhodné vysvětlení:
„Takto učíme děti neutrální sexualitu. U nás nikdo nepřijde zkrátka, příliš brzy nebo příliš pozdě. Všichni se baví stejně a je to nepřekonatelné z hlediska skupinové dynamiky. Uvidíte to za chvíli. “
Znovu dvakrát zatleskala. Děti si přestaly hrát a obrátily se k učitelce. Vyskočila do vzduchu a zakřičela:
„Orgasmus, orgasmus, orgasmus!“
Potom děti vyskočily také do vzduchu. Paralelně a rytmicky. Dokud nevyběhly a neklesly na podlahu, úplně oslabené.
Domina jei tam ale dlouho nenechala. Se sloganem „Potrat nebo potrat“ vyhnala vyčerpané na záchod, kde se museli všichni vyprázdnit.
Postavit se, samozřejmě. Do díry na podlaze. Vše v jednom.
„Obešli jsme se bez anachronických záchodových mís a čurajících mušlí. Také nevěříme v to, že chlapci v minulosti museli čůrat vsedě jako dívky. Protože sezení je ponižující poloha. Sezení je výrazem uvěznění a jen ten, kdo při podnikání stojí vzpřímeně, může být později ekonomicky úspěšný.“
Tato školka bude určitě ekonomicky úspěšná. Je dotována státem a dostává spoustu darů. Opravdu si však dvakrát rozmyslím, jestli sem dám své děti. Hned vedle je sociální psychiatrické oddělení, ale má stejného „sponzora“, viděl jsem to podle zelené a červené značky u vchodu…
zdroj: prvnizpravy.cz
