Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 stanoví, že každý občan EU má „maximální přístup“ ke všem dokumentům, které vlastní Komise, Evropský parlament a Rada členské země by měly být uděleny – a to co nejjednodušším způsobem.
Realita však je, že skutečné nakládání s dokumenty ze strany Evropské komise je příkrým rozporu se speciálně stanovenými pravidly transparentnosti.
Ještě před podepsáním smlouvy, v dubnu, byl podle zpráv v New York Times generální ředitel společnosti Pfizer Albert Bourla a předsedkyně Evropské Komise Ursula von der Leyenová v úzkém kontaktu, přičemž strávili více než měsíc telefonováním a výměnou textových zpráv. Následně, po skončení rozhovorů, byla v květnu ohlášena smlouva na dodávku až 1,8 miliard kusů vakcín proti onemocnění COVID 19.
Podle všeho si vytvořili šéf Pfizeru a šéfka EU během rozhovorů „hluboký vztah důvěry, protože se dostali do detailních diskusí“. Výsledkem byla „megadohoda“, která reguluje dodávky vakcín Pfizer do zemí EU do roku 2023.
Von der Leyenové samotné lékařské vzdělání, jakož i profese jejího manžela byly prý evidentně při jednáních velmi nápomocné.
Šéfka EU je doktorkou medicíny a má magisterský titul v oboru „Veřejné zdraví“, její manžel Heiko von der Leyen je medicínským ředitelem americké biofarmaceutické společnosti Orgenesis Inc., která se specializuje na vývoj buněčných a genových terapií.
Šéf firmy Pfizer Albert Bourla byl z Ursuly van der Leyenovy kompetentnosti očividně nadšen: „Znala podrobnosti o variantách, věděla podrobnosti o všem. Díky tomu byla diskuse mnohem poutavější.“
Tento výrok šéfa Pfizeru zaujal novináře z platformy Netzpolitik.org natolik, že, s odvoláním na nařízení č. 1000/2000 1049/2001, požádal v dubnu Evropskou Komisi, aby zveřejnila veškerou komunikaci mezi Bourlem a von der Leyenovou.
Odpovědi se však novinář dodnes nedočkal.
Na otázku, zda byly zprávy von der Leyenové šéfovi Pfizeru Bourlovi vymazány, zda stále existují, nebo zda Komise prostě neví kde jsou, mluvčí Komise neodpověděla, jen ve strohosti uvedla, že korespondenci nemá. SMS a jiné krátké zprávy jsou prý „ve své podstatě krátkodobé a v zásadě neobsahují žádné důležité informace o politice, činnosti nebo rozhodnutích Komise. Krátké zprávy jsou prý i proto „v zásadě vyloučeny“ ze zachycování dokumentů a obecně se neevidují v systému Ares (program vnitropodnikové archivace EU). V každém případě v současnosti neexistují „žádné technické možnosti pro zachycování krátkých zpráv“.
Toto je ale podle všeho v přímém rozporu s interními pravidly Komise, která byla přijata v roce 2015 a která stanoví, že SMS a podobné zprávy by měly být zkopírovány do e-mailu, naskenovány nebo jinak zaregistrovány.
Specialista na evropské právo, berlínský právník Alexander Thiele, proto argumenty Komise rázně kritizuje: „Toto plošné popření politické či právní relevance SMS považuji z právního hlediska za více než sporné,“ uvedl právník. Otázkou je i to, zda je automatické mazání neregistrovaných e-mailů vůbec přípustné.
Odpověď Evropské komise v záležitosti ztráty konverzace mezi von der Leyenovou a šéfem Pfizeru již vedla ke stížnosti a následnému vyšetřování ze strany evropské veřejné ochránkyně práv, která vyšetřuje nesprávný úřední postup orgánů a institucí Evropské unie.
Veřejná ochránkyně práv, irská novinářka Emily O’Reillyová, již napsala Komisi a sedmi dalším orgánům EU otázku, jak nakládají s dokumenty – zejména s chatovacími službami, jako je WhatsApp.
Lhůta pro odpověď končí dnes, v pondělí. Podle médií také došlo k setkání O’Reillyové se zástupci Komise. Ombudsmanka o tom plánuje zveřejnit zprávu příští týden.
Pro von der Leyenovou to může být nepříjemné: Bude pravděpodobně muset čelit dalšímu oficiálnímu vyšetřování.
Pro občana Evropské Unie však od nynějška dostává případ začernění velkých částí smlouvy mezi Evropskou Unií a firmou Pfizer ještě jednu novou dimenzi.
zdroj: hlavnespravy.sk