Probíhající válečné strašení na Ukrajině sice přivedlo Evropu na pokraj krize, ale zároveň dalo vzniknout skromné, ale slibné naději, že by mohlo dojít k oživení diplomacie a jednání mezi velmocemi.
Například prezidenti Ruska i USA vedli přímé rozhovory, což je příliš vzácný jev. I když pokrok nebyl nijak velkolepý, znovu se objevil pocit, že šavlovačka ustoupila skutečné diplomacii na vysoké úrovni.
Na tomto pozadí se však jeden vlivný americký senátor projevil jako bolavý palec. Senátor Roger Wicker (republikán, Mississippi) před několika dny veřejně doporučil prezidentu Joeovi Bidenovi, aby si v otázce Ukrajiny ponechal otevřené možnosti. Navrhl, aby se neuvažovalo pouze o použití konvenční vojenské síly, ale případně i o nasazení arzenálu jaderných zbraní.
Jeho intervence vyvolala námitky, mimo jiné ze strany ruského velvyslanectví ve Washingtonu. Wicker však svá slova neodvolal. Pouze trochu couvl a zjevně se snažil zmírnit dopad svých výroků, přičemž se držel jejich významu. Jeho bizarní výpad bychom mohli odmítnout jako další pokus amerických liberálů a konzervativců oslovit domácí publikum, které má zřejmě neukojitelnou chuť na agresivní rétoriku vůči Rusku.
Existují však dva důvody, proč bychom tento případ neměli brát na lehkou váhu. Za prvé, Wicker není bezvýznamný hráč nebo outsider. Je starším senátorem za Mississippi a působí jako druhý nejdůležitější člen senátního výboru pro ozbrojené služby. Zadruhé se neomezil na obecné řeči, ale konkrétně se vyjádřil ke dvěma mimořádně znepokojivým návrhům. Jedním z nich je, že USA by měly být připraveny nasadit proti Rusku jaderné zbraně, a druhým, že by měly být připraveny je použít jako první.
Být připraven k prvnímu úderu proti Rusku má však jasné důsledky. Je možné, že Wickera nezajímá, co jeho slova znamenají kromě žádoucího dopadu na určité demografické skupiny voličů. Dejme však senátorovi za pravdu a předpokládejme, že když mluví o jaderné válce, má nějakou myšlenku nad rámec čiré demagogie.
A to je vlastně na senátorově chvástání to nejděsivější. Protože tato šíleně nebezpečná myšlenka se bohužel stala mezi americkými politiky populární.
Na začátku roku 2020 Washington nejenže provedl cvičení, které mělo takovou omezenou jadernou válku s Ruskem simulovat, ale dal si záležet na tom, aby o ní neobvykle podrobně informoval světovou veřejnost. V návaznosti na nasazení nových jaderných zbraní s relativně malou účinností bylo poselství jasné: Pentagon věří, že je možné vést (a samozřejmě vyhrát) jadernou válku, která by zůstala dostatečně malá na to, aby se jednalo o krajní, ale realistickou možnost politiky.
Není důvod předpokládat, že podobné myšlenky nekolovaly i na východě v době studené války. Stejně jako dnes by bylo naivní se domnívat, že se touto koncepcí zabývá pouze Washington. Ve skutečnosti USA samozřejmě tvrdí, že tak činí pouze v reakci na ruské kroky. Jako často, je marné snažit se zjistit, kdo s věcmi začal. Důležité je, že existuje mezinárodní dynamika, která vede jaderné mocnosti – velké i malé – k tomu, aby zkoumaly možnost omezeného použití svých nejděsivějších zbraní.
V tomto trendu jsou dvě zjevná nebezpečí. Zaprvé může politické a vojenské představitele svádět k bagatelizaci a podceňování toho, co by jakékoli, i ne zcela apokalyptické použití jaderných zbraní znamenalo, totiž masové oběti a velké, trvalé škody na biosféře, která je již v době míru ve zhoršeném stavu. Modelování ukazuje, že i relativně „malá“ jaderná válka, například mezi Indií a Pákistánem, by měla globální dopady na klima. Odborníci se neshodují, zda by byly dostatečně silné na to, aby způsobily úplnou jadernou zimu. Není však pochyb o tom, že by byly závažné.
Druhým důvodem, proč je myšlenka omezené jaderné války tak pochybná, je to, že udržet věci v omezeném rozsahu, jakmile jaderné zbraně zničí hlavní zařízení a zbraňové systémy, celé armády a města, bude pravděpodobně nemožné. Plánovači mohou být natolik arogantní, že budou věřit, že mohou provést řízený a omezený armagedon. Ve skutečnosti má větší smysl předpokládat, že chaos, dezorientace a naprostá zuřivost způsobené jakýmkoli jaderným útokem přerostou v plnohodnotnou a vše pohlcující jadernou válku.
Myšlenka omezené jaderné války je pro pyšné politiky strašlivým pokušením: Je založena na přijetí „menšího zla“, které by ve skutečnosti bylo již obrovské, a podporuje fatální iluzi kontroly, která podkopává hluboký, zdravý strach, který by měl každý cítit z jakéhokoli použití jaderných zbraní. Hloupost senátora Wickera je jen jedním z příkladů toho, jak se tento morální a intelektuální omyl šíří. Mělo by být vnímáno jako varování.
Prohlášení, názory a stanoviska vyjádřená v tomto sloupku jsou výhradně výroky autora a nemusí nutně vyjadřovat názory RT.
