Na levém břehu nádherné Kružberské vodní nádrže, která se nachází na řece Moravici, leží Kružberk. Účelem této nádrže je zásobování pitnou vodou a snižování povodňového průtoku řeky Moravice. A právě v těchto místech se odehrává i děj ze známého seriálu Velké sedlo. První dochovaná zmínka této jen nedávno osamostatněné obce (1990) pochází z roku 1377 a tak je zřejmé, že historii je zde cítit na každém kroku. A asi 250 Kružberčanů na ni přímo navazuje až doposud. Před návštěvníky se mají čím chlubit.  První dochovaná zmínka pochází z roku 1377 (písemná historie Starých Lublic sahá až do 13. století). V listině je ves uváděna pod názvem Creuczenburg jako součást obce Krahují, ta však později zanikla. Jméno Creuczenburg se průběhem času modifikovalo na Kreuzberg, česky tedy Křížová Hora. Kružberk byl lénem Opavského knížectví a často měnil svého držitele. Po zrušení vrchnostenského systému patřila vesnice k okresu Opava a v letech 1949 až 1960 k okresu Vítkov. Po druhé světové válce byla znovu osídlena. Za socialistického Československa byla vždy přiřazena k některé z blízkých obcí. Samostatnou obcí je od roku 1990. Zajímavostí je Kostel svatého Petra a Pavla, který patří mezi nejstarší dochované kostely ve Slezsku. Tato jednolodní stavba téměř čtvercového půdorysu s odsazeným kněžištěm přiléhajícím k východní straně lodi byla postavena v první polovině 14. století na jižním okraji Kružberka poblíž řeky Moravice na jejím levém břehu. Později (neznámo kdy) byla na jižní straně přistavěna sakristie. Z hřebene střechy kostelní lodi vyrůstá nevelká polygonální vížka se zvonem z roku 1766. Při rekonstrukci koncem 18. století bylo kněžiště zaklenuto pruskou klenbou (ostatní prostory kostela jsou plochostropé) a prolomena nynější okna. Zdejší varhany patří údajně k nejstarším ve Slezsku. Od roku 1958 je kostel zapsán na seznamu státem chráněných kulturních památek. Unikátní je i Hradisko u Kružberka (známá i jako hrad Kružberk) což představuje zaniklý nevelký strážní hrádek. Pozůstatky hrádku tvoří vylámaná příkop a zbytek (snad hradební) zdi na západní straně. Kruhová kamenná stavba, která se na místě hrádku nachází, je z nové doby. O minulosti hrádku není známo téměř nic. Byl patrně dílem opavských knížat a patřil pak majitelům obce Kružberk, jejíž jméno mohlo být od hrádku odvozeno. Hrádek byl dost malý a nepřečkal konec 15. století. Na hradě se předpokládá obytná věžová stavba, věžová brána, parkán a zřejmě menší strážní věž. Tento hrad stával na vysoké skále, která je v současnosti známou horolezeckou lokalitou. Zdejší skály jsou tvořeny převážně břidlicemi a drobami, konkrétně především břidličnatou drobou. Skála vzhledem ke své členitosti a vrstvení nabízí různé varianty výstupů, i když je místy značně lámavá. Tzv. kružberské cvičné skály se dělí na čtyři různé části, zvané Hlavní masív, Žabí kůň, Rozlámaná a Horní stěnky. Nejvýznamnější je Hlavní masív, v jehož spodní části se nachází uměle vytvořená jeskyně. Ty lákají nejen turisty, ale i horolezce. A o zdejší krásné přírodě je skoro zbytečné psát.  Zdejší příroda je dosud čistá a neposkvrněná. Proto je vítaným cílem návštěvníků i rekreačních turistů. K ní má nejblíž Farma zvířátek (sídlí na webu www.zoochov.cz), kterou pod palcem má sympatická dvojice mladých lidí – Tomáš Pater a jeho polovička Veronika Pašková, kterým asistují dva jejich následovníci – synáčci. Jaký je život kolem takovéto farmy plné zvířat jsem si pro ceskoaktulne.cz popovídal s Tomášem.

Přibliž nám, prosím, svou farmu, na které hospodaříte společně s Veronikou a vaší rodinkou.

 

Nyní máme cca. 40 větších zvířat a spoustu dalších menších druhů. Rozšířili jsme také zázemí o jednu hospodářskou budovu. Teď válčíme jen s pozemky vhodnými pro pastvu a výrobu sena. To je u nás obrovský problém. Aktuálně se hodně opravuje. Vymýšlíme různé programy pro veřejnost, v rámci kterých se může nejen seznámit s různými druhy námi chovaných zvířat, ale také jim přiblížit různá jejich využití od masa, vlny, mléka a jejich výrobků po různé služby, co pro nás zvířata můžou dělat.

  Rozpoznávání obličejů? Pražská policie chce testovat novou technologii, reakce jsou rozporuplné

 

Vaše farma www.zoochov.cz nabízí mnoho nevšedních zážitků pro děti a i „dospěláky“. Za každým ale v úzkém spojení se živou přírodou. Míníte svou nabídku aktivit ještě rozšiřovat?

Teď třetím rokem pořádáme letní pobyty pro děti a to vždy po týdenních turnusech. V tomto roce opravujeme celé ubytování, aby bylo možné tyto služby nabídnou i celým rodinám nebo komukoli, kdo by chtěl poznat zdejší přírodu společně s našimi zvířaty. Vypnout tak od dnešní uspěchané doby, od starosti. Oni zvířata kolikrát už jenom svou přítomností dokážou divy s lidskou psychikou. Dále by jsme se chtěli více zabývat tak zvanou asinoterapii. Asinoterapie vznikla spojením slov Asinus (latinsky osel) a terapie. Takže je to jakákoli aktivita spojena s oslíkem od čištění, mazlení se s ním, po procházky… Sem spadá také jízda na oslím hřbetě, tak jako hipoterapie, což je terapie na hřbetě koně. Osel svou citlivou, přátelskou povahou je jako stvořený pro pomoc při různé rehabilitaci tělesných problemů, ale i těch psychických jako deprese, autismus a jiné. To, jak dokáže být mírný a opatrný, nás den ode dne stále překvapuje. I do tahu pomalu naše oslíky připravujeme a těšíme se na ten moment, kdy budeme připraveni spolu na vozíku vyjet. Dobrým příkladem tohoto trendu jsou třeba „oslíkářské“ aktivity ve Francii. Rozšířená působnost oslů je také v Polsku. U nás v ČR je zatím vše v začátcích.

Farma Zoochov je celoroční nebo sezónně zaměřená?

 

Zázemí naší farmy zatím není možné navštívit. Lidé nás mohou ale vidět na různých jarmarcích, dobových slavnostech, městských slavnostech a dalších podobných akcích. Ty probíhají po celý rok, ale převážně v období Velikonoc a Vánoc. Celoročně si nás můžou lidé také objednat i na různé soukromé akce jako narozeniny, nebo teď posledními akcemi s velbloudem byla svatba nebo slavnosti hradu Brníčko. Pár našich zvířat bylo možné vidět také na zdejším Davidově mlýně, kde je návštěvníci mohli vidět 24 hodin denně po celý rok a to zdarma. Říkám mohli, jelikož s novým majitelem se budeme teprve podrobně domlouvat na další spolupráci a výstavbě nové ohrady. Věřím, že se dohodneme a návštěvníci se budou moc brzy zase kochat přítomností zvířat od nás.

Její hlavní zaměření je na hospodářstvo a život kolem samotné farmy. Ale ukrývá v sobě i agroturistiku. Co si pod tímto označením můžeme představit?

 

V dnešní době začaly být zážitkové pobyty na farmách velmi oblíbené. Je to hodně dané uspěchaným městským životem. Lidé už zjistili, že jejich úzký vztah s přírodou jim chybí. Když se nad tím zamyslíme, není se čemu divit, vždyť kdysi jakési soužití s přírodou bylo samozřejmostí. Dnes si spousta lidí ani neuvědomí, že maso nevzniká v krabičkách apod. Je úžasné vidět, jak lidé s nadšením zkouší kydání hnoje, okusí chuť mléka od kozy, kterou si samy podojili. Hodně se zaměřujeme na procházky, tůry se zvířaty. Jedná se o takovou stezku, kde člověk jde spolu s nějakým zvířetem – u nás převážně s oslem, lamou. Stezky jsou různě dlouhé a náročné. Spolu jako parťáci zdolávají různé překážky. Opustí všední kolikrát monotonní život, odreagují se a odnesou si nové zážitky. Jak jsme se zmínili, ubytování prochází rekonstrukcí tak, aby naše programy byli dostupné pro kohokoli.

  Slavný německý virolog Stefan Lanka tvrdí, že viry nejsou mikrobi a nemají infekčnost, řekl v rozhovoru pro Discovery Channel

Můžeš nám, Tomáši, přiblížit život na takovéto farmě? Je romantický jako v našich představách, nebo je to jenom celodenní tvrdá práce?

Řekl bych, že tak půl na půl. Vstává se brzy ráno, ale člověk má třeba možnost vidět právě ten romantický východ slunce. Musí se zvířatům poklízet, kdy hlavně v deštivém období je člověk celý od bahna, nedejbože když mu podklouzne noha, převrátí kolečka a k bahnu se přidá kopa hnoje. Při výcviku je i možnost schytání pár těch kopanců a žduchanců než se se zvířetem dostanete na stejnou vlnu. To roztomilé krmení mláďat z lahvičky, kdy se už xtou noc probouzíte už po třetí a se zalepenýma očima jdete nakrmit ty malé mrňousky, kteří vás po vyzunknutí s díky pokadí. Ale jo, člověk tohle vše přejde, právě kvůli těm pár romantickým momentům.

 

Tvrdí se, že život na farmě se nese ve znamení „Nic není zadarmo“. Je to skutečně tak?

 

Ano, zadarmo to i přes různé výdobytky pořád není a ani být nemělo. Svým způsobem to máme trochu jednodušší než pár generací před námi, ale pořád platí to nejzákladnější. Jestli něco od zvířat nebo přírody jako takové chceme, musíme ji logicky také něco dát. Čas, péči a lásku. Jak tohle člověk necítí a není ochoten dát, nemá smysl se pouštět do jakéhokoli chovu nebo pěstování. Protože co si budeme povídat i v -25, bouřce nebo horku, kdy by se člověk nejraději vyvalil k vodě, se musí jít ke zvířatům, usušit a sklidit seno a zvířata ani nezajímá jestli se vám zrovna chce nebo, že jste marod.

 

Jak se takováto farma zrodí? Jistě to není nic jednoduchého.

 

S pořízením prvního páru oveček jsme ještě netušili, že se dostaneme až do momentu, kdy budeme mít stádo oslů, lam a velblouda. Ale jak se říká, sny se mají snít a ona ta cesta se kousek po kousku ukáže. Samozřejmě překážek bylo hodně a na dost asi ještě narazíme, ale tak to má asi být. Nevzdat to, poučit se a to nás posouvá právě tím správným směrem.

Vyrábíte i nějaké své vlastní agroprodukty?

 

Určitě by jsme chtěli, ale zatím je to jen vidina budoucnosti.

 

Váš nový web www.zoochov.cz, který byl jen nedávno napaden hackeri, ale momentálně se na jeho obnově tvrdě pracuje, nabízí nejrůznější informace o životě na vaši farmě. O jaké další aktivity je mezi návštěvníky největší zájem? Napadení vašeho portálu před sezonou jistě nebylo nic příjemného. Ovlivnilo to jakkoliv jeho činnost?

 

To se těžko posuzuje. Bylo to v době před létem, kdy jsme se převážně soustředili na dětské letní pobyty u zvířat. Zájem je převážně o jízdy na našich zvířatech jako jsou oslíci a velbloud. Procházky s nimi. Pojízdná dobová farma, kde si mohou lidé pohladit a za menší poplatek i nakrmit našim krmivem ovci nebo kozu, má také velký úspěch. Dost lidí má také zájem o naše odchovy chovaných zvířat.

 

Jak si říkal, pro děti připravujete i tábory s možností ubytovaní. Jak Tě znám, jistě jsou tyto aktivity propojeny nejen s farmou, ale i se živou přírodou a jejím poznávání. Toto léto máte ještě volné kapacity?

 

Turnusy jsou až na pár míst plné. Udělalo hlavně i to, že nás lidé osobně viděli a poznali na nějaké té akci. Snažíme se, aby děti neseděli jen u mobilů, počítačů a pod. Každý den je bereme někam do přírody. K přehradě s pitnou vodou, údolím řeky Moravice, na ekofarmu v Melči,… Na těchto výpravách potkají mnoho zdejších živočichů i rostlin, o kterých se dozví alespoň základy. Pravidelný kontakt se zvířaty dokáže chování některých dětí úplně změnit, až jsme tomu sami nemohli věřit.

  Moslimskí migranti sú hrozba. Nulová tolerancia. Iná kultúra, tobôž taká militantná a štítiaca sa práce, je neakceptovateľná, spustil spisovateľ

Děti si u nás vyzkouší práci kolem zvířat. Díky každodennímu krmení zjistí, co které zvíře jí a naopak, co by mu mohlo ublížit. A, že i když není příznivé počasí, stejně se musí obléct pláštěnka, na nohy gumáky a jít za zvířaty. Kromě krmení zahrnuje péče o zvířata, samozřejmě, i kydání hnoje a dojení koz.

Hodně pracujeme převážně s oslíky. Děti je česají, čistí kopyta, pak se zkouší projet. Pár dní v týdnu je zaměřeno na tůry s oslíkama a lamou zdejší přírodou. Na tůrách si děti zkouší ovládat zvíře jako parťáka někdy i náročnější stezkou. Donutí je to nad spoluprací s ním přemýšlet. Oslíci jsou velice chytří, trpěliví, no prostě úžasní partneři. Loňské léto jsme na tůry přidali i lamu. Což bylo zase něco trochu jiného, už jen díky tomu, že je jak přerostlý skotačící kamzím. Kolikrát si děti brali sebou i nějakou tu kozu. Letos přibilo další zvíře a to velbloudí slečna. Musím říct, že často bavíme kolemjdoucí, když na své procházce potkají skupinu dětí spolu s osli, kozami a lamou. Tyto pobyty děláme maximálně pro 10 dětí. Vše probíhá v rodinném duchu. To hodně oceňují rodiče více bojácných dětí, které se ve velkém kolektivu necítí dobře.

Aktivně se účastníte i se zvířatky na jarmarcích a oslavách obcí i měst. Kde všude můžou zájemci vás najít a jak vás oslovit?

 

Působení naší pojízdné farmy je velké. Jezdíme po celém Moravskoslezském kraji, ale občas také do jiných krajů a dokonce i na Slovensko. Momentálně pravidelně navštěvujeme Kysucké Mesto a Malacky. Na těchto akcích jsme jednou z nejnavštěvovanějších atrakcí. V případě, že by měl někdo zájem o naší účast, může nás oslovit přes naše www stránky www.zoochov.cz nebo přímo na některé z akcí.

Vaše farma je taková malá zoo. Jaké druhy v ní možno najít?

 

Můžete u nás přijít do kontaktu s oslíkama, ovcemi, kozami, lamami. Dále také máme prasata, drůbež různých druhů, včetně pávů, skot, králíky, morčata, fretky a našim posledním přírůstkem je samice velblouda Šemi.

 

Cesta do malebného Kružberku je zážitkem samým o sobě. Jako se k vám zájemci můžou dostat?

 

Kružberk je asi 20 km od Opavy. Nejlépe se k nám dostanete vlastním automobilem, jezdí k nám občas i autobus. :). Jiná možnost asi není…možná ještě kolo nebo pěší. Kružberk je krásná vesnice, obklopena ještě hezčí přírodou, dostupnost je proto trochu horší.

 

 

O kráse okolní přírody, dobrých lidech, kteří našli radost ze života právě v Kružberku jsem se mohl mnohokrát přesvědčit. Věřím, že Tomášova a Veroničina farma www.zoochov.cz si najde svoje místo a její poslání přibližovat dětem i „dospelákům “ krásu života spjatou s přírodou se bude nést do celého světa. Myslím, že si to tato Zoofarma plně zaslouží. Když budete mít cestu kolem nebo budete se chtít o těchto větách přesvědčit na vlastní oči, zastavte se v Kružberku. Vaše návštěva jistě nebude první a ani poslední.

(SCa, www.ceskoaktualne.cz, foto: Tomáš Pater a Veronika Pašková, www.zoochov.cz)

Komentáře