Existuje několik nezávislých badatelů, kteří se domnívají, že k takovým kataklyzmatům, jež byla výsledkem globálních vesmírných válek, do nichž byla zapojena i naše planeta, došlo před 13, 30 a 70 tisíci lety. Ve stejné době, asi před 70 tisíci lety, se nehumanoidní civilizaci podařilo vrhnout na Zemi obří asteroid (nebo jiné podobné těleso), který způsobil ničivé megatsunami, jež smetlo z povrchu kontinentů mnoho živých tvorů. Je pravděpodobné, že se posunula i zemská osa, což vedlo ke globální změně klimatu.
Hypotéza profesionálního geofyzika, paleoklimatologa, specialisty na dopady klimatických katastrof V. Jurkovce, publikované v Bulletinu Akademie genealogie DNA, stejně jako výzkumy v oblasti genealogie DNA, svědčí ve prospěch toho, že k takové katastrofě došlo přibližně v tomto časovém období, uvedl doktor chemických věd prof. Klesova, který odhalil výrazný pokles počtu obyvatel žijících na naší planetě v tomto období.
Zde je popis hypotézy V. Yurkovets, kterou poskytl A. Klesov ve své knize “Your DNA Genealogy”. P. Jurkovec poskytuje přesvědčivé důkazy o tom, že před 57 až 71 tisíci lety spadlo do Tichého oceánu velké kosmické těleso, které způsobilo tzv. kosmogenní megatsunami. Velikost tohoto tělesa byla pravděpodobně srovnatelná s dopadem Ladogy – pádu mohutného asteroidu o průměru asi 11 kilometrů severně od Ruské planiny, ale v důsledku ho několikanásobně předčila.
Jako V. P. Jurkovce, kamenný meteorit o průměru 100 m způsobí destrukci na pevnině v okruhu o něco větším než jeden kilometr, což okamžitě vede ke vzniku velmi silné tsunami seismického původu. Když však do oceánu spadne velké kosmické těleso, má to nepoměrně větší ničivé následky. V tomto případě vzniká několik po sobě jdoucích obřích vln. Meteorit o průměru 11 km téměř v každém místě přesahuje hloubku oceánu, v okamžiku dopadu dosáhne dna oceánu a může snadno prorazit tenkou (průměrná tloušťka 7 km) oceánskou kůru, což vede k erupci a další vlně tsunami.
Na otevřeném oceánu se tsunami šíří rychlostí až 700 km/h, což je rychlost letadla. Kosmogenní megatsunami vytvářejí obrovské vlny valící se přes kontinenty. Podle závěru V. P. Jurkovec megatsunami – to je to, co srovnalo lidstvo se zemí v polovině 70. tisíciletí př. n. l., před 64 plus minus 6 tisíci lety, jak ukazuje genealogie DNA, která se shoduje se 4. mořskou izotopovou fází neboli MIS4 (před 71-57 tisíci lety), kterou paleoklimatologové označili za období prudkého zhoršení klimatických podmínek na planetě.
Nejenže však došlo k rychlému zhoršení klimatických podmínek, ale toto zhoršení může mít různé příčiny. A erupce sopky Toba před asi 70 tisíci lety se možná shodou okolností (nebo ne) shoduje se zánikem téměř celého lidstva. Skutečnost je taková, že právě v té době na paleoklimatických křivkách uvedených v dokumentu V. P. Jurkovec došlo k prudkému nárůstu prachu v atmosféře, poklesu teploty, nárůstu hmotnosti ledovců, ale to ještě nehovoří o megatsunami.
Ale skutečnost, že paleoklimatické křivky navíc ukazují na rychlé zasolení celé Antarktidy, tedy zaplavení celého kontinentu mořskou vodou, to už je anomálie globálního charakteru. Ledová jádra na obou polokoulích navíc vykazují prudký nárůst obsahu sodíku v ledu, který mohl pocházet pouze z mořské vody. Tato více než výjimečná událost se odehrála přibližně před 68 000 lety.
Jak uvádí V.P. Jurkovce, se ukázalo, že všechny katastrofické události té doby byly spojeny v jeden uzel. Údaje uvedené v části V. P. Jurkovce v Bulletinu Akademie DNA přesvědčivě svědčí o rozsahu kosmogenní katastrofy, k níž došlo na Zemi před 57-71 tisíci lety a která nemohla na planetě zanechat nic živého, ale ukázalo se, že se tak stalo.”
Troufám si tvrdit, že právě tehdy, během tohoto kataklyzmatu, byla dávná vysoce vyspělá civilizace, která existovala v Antarktidě, nejprve utopena ve vodách oceánu a poté, v důsledku posunu zemské rotační osy, zmrzla v mnoha kilometrech ledu. A právě s jeho artefakty tajícími po několika tisících letech ledovce v současném klimatu souvisí tajné výzkumné aktivity různých států na tomto kontinentu, stejně jako četné tajné i otevřené “výlety” vysoce postavených osob a představitelů světové “elity” na pátý kontinent, které pozorujeme v posledních letech. Je však možné, že všechny tyto globální katastrofy se ve skutečnosti odehrály mnohem blíže naší době.
