Byli to Robert Čásenský, šéfredaktor a majitel magazínu Reportér, Jindřich Šídlo, redaktor portálu Seznam Zprávy, který zde uvádí satirický pořad Šťastné pondělí, jenž je současně využíván i Televizí Seznam, a dále redaktor časopisu Reflex Bohumil Pečínka. Všechno to tedy pracovníci českého zpravodajského mainstreamu, čili hlavního proudu, který je jako ve všech zemích západního bloku – tedy i u nás – plně ve službách vládnoucího establishmentu. Ve studiu ČT tedy tito tři novináři usedli do křesel, a ještě předtím, než do místnosti veplul redaktor ČT Kubal, pohlédli jeden na druhého. Což je okamžik, u kterého bych se rád zastavil s následující otázkou: nebylo těm třem mužům podivné, že byli do ČT pozváni jen oni tři jako vesměs to podporovatelé prezidentských kandidátů pětikolky Spolu? A že zde tudíž chybí třeba i jen jediný podporovatel kandidátů z konkurenčního tábora Babiše či Bašty, hlavně pak Babiše, který s výjimkou posledních minut právě proběhlý volební boj o prezidentský úřad vedl? Vždyť všichni ti tři dobře vědí, že ČT ve svém Kodexu uvádí, že „si zakládá na své nestrannosti“– a teď zde sedí jen oni tři coby zarytí fandové generála Pavla a bývalé univerzitní rektorky Nerudové – a křesla proti nim jsou prázdná. A tudiž zde není nikdo, s kým by mohli zkřížit své novinářské kordy a s kým by se v dobrém slova smyslu mohli třeba i pohádat. Takže nestrannost ČT je v tento okamžik namísto poměru 3:3 vyjádřena poměrem 3:0.
Ale i to je slušné, protože celý průběh presidentské volby – tak jak jej v pátek i v sobotu zobrazovala ČT, ukazoval spíš na poměr 100:0.
Ale možná, že ČT opravdu chtěla být tentokrát nestranná a udělat to nejlepší, ale dopadlo to jako vždycky.
Autor: Lubomír Man
