Před pár lety jsem tomto tématu zasvětil pár kreslených skečů (o zelených pedofilech a Willi Brandtovi, o Gerhardtovi Schröder, Joshke Fisherovi a Oskarovi Lafontaineovi, Ole von Beustovi a Robertu Schillem, Claudii Rothové a Klausovi Wowereit, Franz-Josef Strauss a mnoha jiných).
K výše uvedeným nedostudovaný patří v první řadě mnozí vůdci strany zelených od samého počátku jejího vzniku: Claudiu Rothová vyhodili z prvního ročníku vysoké školy a žádnou profesi ani nezískala; faktický tajný kardinál Evropy počátku let 2000, Joshka Fischer, také nedostudoval a přivydělával si jako taxikář, fotograf ale nejvíce jako profesionální revolucionář a bojovník “Revolučních oddílů”, který se bil s policisty a házel do nich výbušniny.
Současný šéf Europarlamentu Martin Schulz nedokázal skončil ani běžnou střední školu v Cáchách. Jeho kamarád a kolega Jean-Claude Juncker, šéf Eurokomise, je fakticky kriminálník. K pedofilům můžeme zařadit celou řadu šéfů zelených stran na čele s hlavním zeleným Europarlamentu – Daniela-Cohn Bendita a Volkera Becka, jakož i nedávno zažiarivšiu hvězdu SPD Sebastiana Edathy-ho.
K nekonečným chvastoun bych přiřadil v první řadě všech tří německých kancléřů od SPD, počínaje Willi Brandtem a konče Schrödera, i když většího Narcisa německé poválečné historie jako Helmuta Schmidta, mezitím odjetí na věčný odpočinek než 97 letého, nenajdete.
Jenže dnes nebudeme mluvit o nich, ale o moudré, skromné, vychované a vzdělané (pamatujete si jak vítězně vypadal Putin ve srovnání se svými předchůdci, kteří ani nevěděli pořádně rusky?) Angele Dorotea Kazner nebo jinak – Merkel – podle jejího prvního manžela ( jehož údajně vůbec neměla ráda), se kterým se setkala na prázdninách v Moskvě a Petrohradu ( “.. vzali jsme se proto, že všichni se brali. Dnes to vyznívá hloupě, ale k manželství jsem se postavila bez potřebné vážnosti. zklamá jsem samu sebe . “).
Jednoho pěkného dne si sbalila pračku a ze společného bytu se odstěhovala. Pracovat jako fyzik se podle jejího manžela Angele nikdy nechtělo. Přitahovala ji kariéra političky a veřejného činitele. Po obhájení diplomu se snažila zaměstnat na Technické univerzitě v Berlíně, ale nepřijali ji.
Tehdy se Angela přihlásila do Institutu fyzikální chemie při Akademii věd DDR a brzy se stala tajemnicí Komsomolu (Freie Deutsche Jugend) pro ideologii. Podle Gerda Langguta, jejího osobního historika, měla na odpovědnost agitaci a propagandu. Byla také členem Spolku sovětsko-německého přátelství. Později jí prischla přezdívka “Zonenwachtel”, doslovně “křepelka zóny” a lidově – vrcholně otravná a prorežimní dívka na Východ od Elby.
Angela Merkel sbírala prostředky na zbraně pro “marxisticko-leninských” partyzánů v Mozambiku, Zimbabwe, Angole, Jihoafrické republice a jiných státech v Africe a následně se stala natolik spřízněnou osobou Honeckerovského režimu, že ji pouštěli dokonce i do NSR – takové privilegium dávalo DDR jen velmi málokomu – prakticky jen stranníckym funkcionářům a spolupracovníkům tajné policie Stasi.
Ale mnohem častěji cestovala do SSSR. Ještě jako školačka, v tričku FDJ, vyhrála olympiádu z Ruštiny. Pak do SSSR cestovala jako domů. Několik měsíců strávila v Doněcku, oficiálně s cílem výuky ruského jazyka (který i bez toho ovládala dost solidní). Nač potřebovala dobrou ruštinu na Institutu fyzikální chemie? Pro dosažení kariérního vrcholu při Honeckerovskom režimu? (Připomenu, že sám Honecker se stal generálním tajemníkem DDR následkem převratu s pomocí Brežněva a Andropova tím, že svrhl svého mentora a podporovatele Ulbrichta a Ruština se Honeckerovi hodila). Možná Angelu v SSSR naverbovali na tajnou spolupráci?
Možné je jedno i druhé. Každopádně, mnozí jsou přesvědčeni, že Merkelová sloužila východoněmecké tajné policii Stasi udavačem pod krycím jménem “Erika”. A nikdy ani neuvažovala o žádném disentu nebo odporu. Říkají, že do Akademie přijímali jen spolupracovníků Stasi a na funkci tajemnice Komsomolu pro ideologii to jinak nebylo vůbec možné.
Paní Merkelová již svůj život v Doněcku nezmiňuje ani slovem. Mohla by se tím blýsknout, kdyby bylo všechno čisté. Tři roky sdílela kancelář v Akademii s Michaelem Schindhelmom, také agentem Stasi. V téže budově sídlila i televize DDR a elitní brigáda speciálního určení Felixe Dzeržinského. Obyčejný smrtelník se dovnitř nikdy nedostal.
Později se Schindhelm stal spisovatelem a ve svém prvním románu “Roberts Reise” popsal nejen svou vlastní práci v Stasi, ale i práci své spolupracovnice v kanceláři pod krycím jménem “Erika”, která Angelu Merkelovou velmi připomíná. Schindhelm, který dnes šéfuje divadlu v švýcarské Basileji, studoval ve Voroněži v SSSR (kde ho tajné služby i zverbovali) a byl dvojitým kolegům Angely Merkelové a jejím milencem současně.
Samotná Merkelová přiznává jen to, že Stasi se ji snažila naverbovat, když si dala žádost o práci na Technické univerzitě. Nicméně údajně se jí podařilo vykličkovat odvoláním na svou ukecanosť. Ale co dělala Stasi s těmi, kteří ji odmítli ve spolupráci? Cokoliv kromě tolerování na postu tajemnice pro ideologii, agitaci a propagandu.
V roce 1986 paní Markelová obhájila disertační práci (po 8 letech aspirantury), a proto potřebovala nejen projít zkouškou marxismu-leninismu (který studovala 13 let), ale také napsat monografii “Co znamená socialistický způsob života”.
No brzy jí DDR přikázala dlouho žít. Merkelová se rozhodla opět zkusit štěstí v politice, přičemž jak píše osobní historik Langgut, byla připravena jít do jakékoliv strany kromě CDU, nejvíce ji přitahovala strana zelených. Nicméně ke škodě CDU a navzdory pohoršení všech jejích starých známých se ocitla právě v CDU. Ale proč?
Když se moc Honeckera začala ztrácet a spustily se nenásilné protesty, Merkelová se v nich neúčastnila. 9. listopadu 1989 padla berlínská zeď (Merkelová byla v té době v sauně, pak ji někdo naléval pivem). Být opozicí starého režimu bylo od té doby naprosto bezpečné, módní a výhodné. V prosinci 1989 se Merkelová objevila v opoziční organizaci “Demokratické probuzení” (nejprve správkyní počítačové sítě, protože věděla vypínat a zapínat západní počítače).
Do této organizace ji zavolal advokát Wolfgang Schnur, který nedávno zemřel ve Vídni. Této organizaci předsedal ne náhodou, ale na základě pokynu Stasi – právě Stasi (pod krycím jménem “Torsten” a “doktor Ralph Schirmer”). Wolfgang Schnur pracoval jako právník od 1965 hlavně v církevní sféře spolu s otcem Angely Merkelové. A proto bylo přirozené, že do Demokratického probuzení zavolal právě Merkelovou, svou starou známou a kolegyni ze Stasi.
Poté jak se nepodařilo zničit “Demokratické probuzení”, Schnur se snažil směřovat hnutí vlevo a prezentovat ho jako prorežimné. Stará poučka sovětské byrokracie: pokud něco nemůžeš zničit, musíš to začít organizovat a začít tomu předsedat. Tak jako Žirinovského kdysi KGB posadila předsedou spolku “Shalom”, také Stasi posadila Schnur předsedou “Demokratického probuzení”.
Schnur a pravděpodobně i jeho kamarád Horst Kazner, otec Angely Merkelové, přinášeli informace jejich nadřízenému v Stasi – Clemens de Maizière (se kterým se Kazner nejen přátelil ale spolu rozpracovávaly koncepci “církve v socialismu”). Jeho syn, Lothar de Maizière byl posledním premiérem DDR (a současně ministrem zahraničních věcí).
Původně se posledním premiérem DDR měl stát Schnur. Naneštěstí pro něj se zveřejnily archivy Stasi a vypukl velký skandál. Schnur s hanbou z Demokratického probuzení vyhodili a jeho místo obsadil Lothar de Maizière. No poměrně rychle se ukázalo, že i de Maizière, stejně jako jeho otec, sloužil v Stasi pod krycím jménem “Czerny”. Současný ministr financí Německa Schäuble se dlouho pokoušel zbavit ho těchto obvinění, ale v 1992 byl de Maizière jednoznačně identifikován jako donášet pod jménem “Czerny”.
V době tohoto odhalení již byl náměstkem předsedy CDU Helmuta Kohla a ministrem SRN pro speciální úkoly.
K otázce nepotismu v DDR přidám ještě jeden důkaz – nadřízeným Schnur, Kaznera a staršího de Maizière byl ne neznámý Klaus Gysi, dlouholetý židovský ministr DDR pro otázky náboženství a důstojník Stasi (přezdívka “Kurt”). Syn Klause Gysi, advokát Gregor Gysi – dlouholetý předseda strany levých (die Linke) a její předchůdkyně – sociálně demokratické strany (SDP), nástupkyně původní Jednotné socialistické strany Německa (štátostrany DDR).
Advokát Gysi mladší také sloužil v Stasi pod krycím jménem “Gregor” a “Notarius” a donášel do Stasi na svých vlastních klientů – disidentů režimu DDR. Totéž dělal i Schnur, mezi oběti kterého patřily jeho klienti – disidenti Stefan Krawczyk a jeho žena Freya Klier. Právě za to Schnur-ovi v 1993 odebrali advokátní licenci a v 1996-em odsoudili na rok nepodmíněně, následně nahradily trest podmíněným. Gysi se dlouhá léta vytáčel a nakonec se mu to podařilo. Svého času v 80tých letech, Lothar de Maizière byl také advokátem a přátelům druhého berlínského advokáta – výše uvedeného Řehoře Gysi a také jeho podřízených (Gysi šéfoval advokáta sboru v Berlíně).
Zmíním i několik slov o otci Kaznerovi, knězi, který pracoval pro Stasi a posouval církev v DDR do područí štátostrany. V roce 1954, hned po narození Angely, odcestoval s rodinou z Hamburku do DDR, přesně opačným směrem než utíkalo 3 miliony východních Němců. Vedení DDR ho považovalo za “nejprogresivnější síly” a měl přezdívku “červený Kazner”.
Byl opozicí disidentům v církevním prostředí v rámci evangelického hnutí “Weißenseer Arbeitskreis” a pravidelně ho publikovali noviny režimu. Pracoval na teorii “církve v socialismu” spolu se Stasi (s výše uvedenými viceprezidentem synody Schnur, Clemensem de Maizière a Klausem Gysi).
Kazner měl dvě auta – jedno soukromé a druhé služební, s řidičem. Mohl kdykoliv vycestovat do NSR, bez oznámení nadřízeným. Oblečení a knihy mu poslali z Hamburku. Angele Merkelové ve škole procházeli chuligánská výstupy, které se jiným neodpúšťali. Takové privilegia měli jen nejvyšší straníci.
V té době Stasi organizovala atentáty na opozičních kněží (například Eppelmanna) ai jejich zabíjela. Samozřejmě, že dcery obyčejných kněží se nestávaly tajemnice pro ideologii, nebraly je do FDJ, ani na vysoké školy – to bylo zakázáno! Ale Angelu, její sestru Irenu a bratra Marcuse (který studoval fyziku v Lipsku) na univerzitu přijali.
Když se Německo znovuzjednotilo, otec Kazner byl kategoricky proti, tak jako všichni ostatní funkcionáři Honeckerovskej diktatury. Jeho otec Ludwig Kazmierczak (který byl po otci Wojciechovskym) během první světové války bojoval nejprve za Němců, pak dezertoval a bojoval za Francouzů proti Němcům. Aby se po válce mohl přestěhovat do Německa a stát se tam policistou, změnil si příjmení z Kaźmierczak na Kaznera. Sobě i svému synovi, Horstu, spolu s příjmením si změnil i náboženství z katolického na protestantské. A tady se prozrazují jisté rysy i jeho vnučky Angely.
Ještě zpět k nepotismus – pamatujete si, že současný ministr vnitra Německa (v minulosti ministr spravedlnosti, financí, kanceláře kancléře a dokonce i obrany) má příjmení de Maizière. A není to náhoda. Thomas de Maizière je bratrancem Lothara de Maizière, oba pocházejí ze starého francouzského rodu Hugenotů, který kdysi utekl z Lotaringie pod Metz do Německa. No a zcela náhodně je Thomas de Maizière starý přítel Markelova z meklenburgy. A právě jemu by za svou kariéru měla být Angela alespoň tak vděčná jako jeho bratranci.
Právě Thomas de Maizière pomáhal Angele v kariéře v “Demokratickém probuzení” když se Schnur “popálil na skandálu se Stasi”. Lothar de Maizière vzal svého bratrance do vlády a ten se promluvil za svou přítelkyni Angelu a hned se z ní stala místopředsedkyně vlády.
Připomenu, že rodiny Kaznerových a de Maizière se přátelili dávno. A Thomas de Maizière se ukázal být daleko ne jediným starým přátelům Markelov, který se při ní stal ministrem – stačí si vzpomenout na ALTMAIER, Groene a Pofallu. Říkají, Merkelová ráda štengruje svých ministrů. Pokud je tomu tak, jde o příkrý protiklad k její supernudným veřejným vystoupením. Těžko si představit, že taková uspávačka byla aktivní nudistkou (nudismus byl dost populární v DDR) a obecně se dobře věděla bavit.
Koncem 70. let pro Stasi přinášeli více než 200.000 nohsledů (na 16 milionové Východní Německo). Je těžko představitelné, že tajemnice Komsomolu pro ideologii při Akademii věd, kterou volně pouštěli do NSR se osudu spolupracovnice vyhnula. Když se dostala do Akademie věd (pro kteroukoli obyčejnou studentku z provincie je to bezproblémů, že?), Prošla zkouškou věrnosti ideálům komunismu a režimu Honeckera.
Takovou zkoušku věrnosti dělal její kolega Frank Schneider (krycí jméno “Bachman”) a potvrdil její nordický původ, nemilosrdnost k nepřátelům (Východního) Reichu. Prohlásil, že patří k elitě Jednotné socialistické strany Německa (štátostrana DDR) a potvrdila to tato příhoda: v 1981 na německo-polské hranici hlídka našla a odebrala Angele Merkelové, která hranici tehdy překročila 3x po sobě, nějaký časopis vydávaný “solidarity” s fotografiemi členů “Solinarnosti” a jejich označeními.
Pohraničníci ihned hlásili do vedení Stasi v Berlíně na “linku důvěry” 04-32-293-31. Odpovědí pohoršení hlídce byl příkaz nedotýkat se Angely a žádné vyšetřování vůči ní ani nezačalo. Schneider a po něm i historici Reut a Lachmann došli k závěru, že Merkelová v Polku plnila nějakou speciální roli.
Výsledky zkoušky věrnosti jsou i zadokumentované. Ale proč zmizela její složka ze Stasi?
Odpověď je jednoduchá: složky většiny nohsledů pracovníci Stasi stihli skartovat. V archivech Gaucka je 15 tisíc pytlů s papírovými páskami, které byly kdysi složkami. Podle odhadů odborníků z Frauenhoferským institutu by 30 lidem trvalo 800 let poskládat zoskartované případy. Zda tam byla i složka Merkelové, nikdo neví. No nepřímých důkazů její spolupráce se Stasi je dostatek.
V roce 2005 telekanál WDR připravoval film o Robertu Havemann, vědci-chemikovi, jednom z nejznámějších disidentů DDR, starém komunistovi, jehož za Hitlera v nepřítomnosti odsouzen k smrti za protifašistickou činnost v tajných spolcích “Evropský svaz” a “Červená kapela”, posmrtně vyznamenán oceněním spravedlivý mezi národy v Jad-Vashem. Robert Havemann od roku 1976 žil ve Východním Berlíně v domácím vězení, pod neustálým dohledem Stasi (tak jako v Moskvě v té době Sacharov).
Mezitím Havemann se svým levicovým přesvědčením stihl pracovat pro Stasi. V 1964 byl Havemann vyloučen ze strany za “odklon o linie marxismu-leninismu” a profesně degradován (byl ředitelem Institutu fyzikální chemie, toho kde pracovala Merkelová). Přístup k domu vědce byl omezen a navštívit ho mohli jen ti, kteří od Stasi dostali povolení.
Seznam těch, kteří měli k Havemann zakázán přístup obsahoval 70 lidí. Přitom operativní práci s vědcem se věnovalo až 600 nohsledů. Na neveřejném procesu ho “obhajoval” výše uvedený Gregor Gysi, současné donášajúc Stasi vše co chemik soukromě řekl (Havemann rázně kritizoval režim Honeckera a proto ho vydávali na Západě). Pracoval s ním výše uvedený Frank Schneider, který dal Merkelové Výjimečný posudek.
Při studování fotografií těch, kteří Havemann navštěvovali, novináři objevili Angelu Merkelovou. Co dělala v domě disidenta tajemnice pro ideologii, která se nikdy neangažovala v protistátní činnosti? Přesvědčovala ho aby se vzdal svých prohlášení a článků publikovaných na Západě?
Když se jí to novináři zeptali, Merkelová zareagovala vrcholně podrážděně, nedala žádné komentáře a zakázala ve filmu ukazovat fotografii obsahující i její tvář, s odvoláním na ochranu soukromí. Nakonec fotografii ve filmu ukázaly, ale tvář byla začerněnou. Je však zřejmé, že Merkelová si dvakrát volala na koberec redaktorů WDR, aby jejich školila v demokracii a aby jim dala cenné rady co ukazovat a co ne.
Jenže v několika švýcarských časopisech tuto fotografii zveřejnili spolu s potvrzením že Merkelová navštěvovala Havemann na základě instrukcí Stasi. Pikantní na celé situaci bylo zejména to, že v té době Angela seděla v kanceláři spolu se synem Havemann, fyzikům, jehož Stasi nahuckala proti vlastnímu otci (a on a jeho matka spolupracovali se Stasi proti svému otci a manželovi, co se v DDR – zemi s 1 nohsledů na 80 obyvatel stávalo), ale Merkelová trvala na tom, že s jeho synem neměla žádné přátelské vztahy.
Po odkrytí agenta Schnur se “Demokratické probuzení” začalo rozpadat, na volbách 18.3.1990 propadl s 0,9 hlasy, ale vešlo do koalice s východoněmeckou CDU a brzy se s ní plně sloučeno.
Na slučovacím sjezdu byla Merkelová jednou ze tří delegátů za Demokratické probuzení a představena jako “člověk Lothara de Maizière”. Když se de Maizière stal premiérem, Merkelovou vybral za svou mluvčí. Před 5 lety Merkelová na výročí sjednocení Německa o svém patronovi a donašeče Stasi řekla: “Jeho politickým cílem bylo uzákonění směrování ke svobodě a dosažení světové revoluce, což vytvořilo základ pro sjednocení Německa”. Mimochodem, otec a syn de Maizière byly nejen spolupracovníci Stasi, ale i členy CDU ještě za Honeckera. Jenže to nebyla CDU ale speciální DDR verze, věrná “idejím míru a socialismu” (jak ji tehdy nazývali “strana bloku” ale “strana doprovodné flétny”), což je nijak nevadilo sloučit se ze západoněmeckého CDU. V této východnomeneckej CDU byl i třetí patron Merkelové (po Schnur a de Maiziére) – Gunther Krause. Je třeba připomínat, že Krause byl cenným kádrům režimu Honeckera ai jeho volně pouštěli do NSR, co bylo dovoleno jen vyšším straníkům a spolupracovníkem Stasi? Krause byl šéfem spojené frakce CDU a Demokratického probuzení v posledním parlamentu DDR – právě spolu s Schäublem připravil dohodu o sjednocení Německa.
O několik dní před sjednocením 3. října 1990 na setkání s poslanci ohledně toho, zda mají být zveřejněna jména poslanců – spolupracovníků Stasi, se Krause rozčílil, vyloučil ze zasedání všech novinářů a jednomu, který stihl něco nahrát na diktafon, odebral kazetu s křikem ” já vás dám zavřít! “.
Následně se tedy jména spolupracovníkem Stasi nezveřejnily.
O několik dní se Krause stal členem Bundestagu a ministrem pro speciální úkoly, a následně ministrem dopravy Německa. V květnu 1993 Krause musel odstoupit kvůli úplatkům (jednou z afér byla privatizace oddechových zón při dálnicích, projevil se i při udělování úlev pro sebe a svou ženu a při financování svého bydlení ze státního).
Po odvolání Krause pracoval jako podnikatel (přesněji řečeno – podvodník) a mnohokrát stál před soudem za různé podvody, daňové úniky, zpronevěry, falešné bankroty, atd. Stačí říct, že ozbíjal vlastní dlouholetou sekretářku o dvě roční výplaty a když soud určil, že její Krause musí vrátit část ukradeného, podal odvolání!
Několikrát ho od věznění zachránila promlčecí doba, ale v roce 2002 ho soud v Rostocku přece-jen odsoudil na 3 roky a 9 měsíců vězení (v Německu dávají takové dlouhé tresty pouze za vážné porušení zákona), ale po dlouholetých behačkách po všech instancích se Kraus opět podařilo vyjít z vody suchý.
V březnu 2009 mu však opět vyměřeny podmíněný 14-měsíční trest za další trestný čin. O rok později v Schwerinu CDU meklenburgy-Předního Pomeranska oslavovala výročí, na kterém se zúčastnili dva bývalí krajští předsedové této strany, staří kámoši – Angela Merkel a Gunther Krause. V roce 1993 ji Krause jmenoval za svou nástupkyni na tomto postu. Oba na výročí vystoupili s projevem.
Ve středu naší politiky – prohlásila Merkelová, myslíc tím Krauseovu – je člověk, s cennými vlastnostmi, ale i rozpory a chybami “. Pokračovala již přímo o svém patronovi: “Pořád jsem mu vděčná, že mi pomohl vyhrát volby ve svém kraji a dostat poslanecký mandát v Bundestagu”. 6x během svého 40 minutového projevu Merkelová nazvala Krauseovu “drahým Günther”. Pokud bychom to přeložili do současného jazyka, vyjde to takto: “svých si nedáme!” (Nebo ještě lépe “je to sukyn syn, ale náš sukyn syn!”).
A proč Krauseovu vlastně nikdy nezavřeli? Neboť v Německu je zcela nezávislé soudnictví. Protože v kabinetu Krauseovu visí fotografie, na které mu Merkelová podává ruku. Fotka není stará, ale naopak nová. A pan Krause si pod tu fotografií stříhá své podnikatelské kupóny například jako konzultant ředitele “Pruské akademie budoucího rozvoje”, jeho filiálky, kde se ze slaměných odpadů chystají vyrábět ropu, nebo jako konzultant dalších ním vytvořených poradenských firem.
Tvář “architekta sjednocení” a Merkelovou rehabilitovaného kriminálníka Krauseovu se podle Spiegela z světle růžové stala punčovou v té chvíli kdy ho Merkelová chválila z tribuny. V euforické odpovědi Krause připomněl jako Merkelová právě pod jeho odpovědným vedením protlačila prosbu o vstup DDR do Spolkové republiky Německo, přičemž ji psala na psacím stroji samotného Milk – dlouholetého šéfa Stasi (jaká symbolika). O tom, že Milko byl někdy jejich společným šéfem se Krauze, mezitím několikrát podmíněně trestán, samozřejmě nezmínil, ale všem zúčastněným dal na vědomí, že bez něj, Krauseovu a Merkel by se Východní Německo nikam nedostalo.
Po 1993-em už Merkelová pracovala bez Krauseovu pomoci. Už ji nespojovali ani se Schnur, ani s Krausem, ani s de Maizière, její neoficiální přezdívka v té době byla “Kohlová dívka” (Helmuta). 1.10.1990 se ke Kohlovi sama nanominovala a dokázala ho okouzlit. Měla mnoho silných stránek: loajální, poslušná, výkonná, mile se usmívala a hlavně – svou přítomností ve vládě výrazně zvyšovala hned tři povinné kvóty: žena, mládež a “milenkou – Ossi”. Položme si ruku na srdce – není příjemné mít u sebe chutnou, mladou dívku, zatímco jeho vlastní stará a nemocná žena bezvýchodná sedí doma, zlobí a uráží se (dokud se jednoho dne nezabije?)?
Kromě toho lidé u moci si vždy váží těch, kteří jsou pro ně osobně bezpeční, kteří je nemohou sesadit. Stalin za bezpečného považoval Chruščev a Chruščev bojácného Brežněva. Přesně takto Kohl považoval pro sebe za bezpečných svých dvou chráněnců – Merkelovou a Schäuble. A tak jako Stalin a Chruščev, také se mýlil.
Samotná Merkelová také pečlivě dodržuje toto pravidlo a důsledně vykosila celé politické pole kolem sebe, odstrániac tím politických následovatele (počínaje Fridrichem Merzem a Karlem-Theodorem zu Guttenberg a konče Norbertem Roetgen. Uvidíme, co udělá s Julií Klöckner).
Avšak při třetím-čtvrtém volebním období i nejopatrnejším a nejzkušenějším vůdcem začne strašit ve věži, utvrzují se ve vlastní velikosti a nenahraditelnosti a dělají mnoho hloupých chyb. Tak to bylo s Chruščovem, Kohl, Ben-Gurion, Nerem, Caesarem, Ivanem Hrozným, Mikulášem II, a přesně to se nyní děje s Merkelovou.
Má smysl pozastavovat se nad tím, že právě Merkelová byla tím Brutem, který obrazně řečeno probodl svého patrona Césara? Její nožem v jeho zádech byl jí proti-kohlovský článek ve Frankfurter Allgemeine Zeitung kde jako předsedkyně CDU napsala: “Strana se musí naučit věřit si a vidět svou budoucnost bez starého bojového koně Helmuta Kohla (jak se on sám rád nazýval), přesně tak jak když puberťák dospívá, opouští domov a jde si svou cestou “.
V roce 2000, na vrcholu politického skandálu kvůli anonymním dárcem a neoficiálním pokladnám CDU se fakticky následkem převratu stala neočekávaně šéfkou CDU Merkelová, vyhodiac ze sedla nejprve Kohla a pak jeho korunního prince Schäuble.
Pro Merkelovou bylo datum 20. dubna 2000 vítězným – zvolili ji do čela CDU. Na narozeniny Hitlera.
Kariéra Merkelové se schyluje ke konci. Podle posledního průzkumu s její imigrační politikou nesouhlasí 81% Němců a její osobní popularita je mizivá. Ale sebevražda její nehrozí – v tomto roce by se mohla stát následovnicí “pokémona” na postu generálního tajemníka OSN.
Vždy si pamatujte “Revoluce začínají idealisté, realizují romantici a plody sbírají všiváci”. Východoněmecká revoluce nebyla výjimkou.
Zdroj: hlavnespravy.sk , převzato: rukojmi.cz , foto: archiv
