Hlavní mezinárodní krize – Krym a Ukrajinu, Sýrii a íránskou jadernou dohodu – nelze oddělit, píše v článku pro Handelsblatt historik a novinář Michael Wolffsohn.
Konečně na Středním Východě je vše jako předtím! Katastrofální zabíjení v roce 2011, způsobené arabskými revolucemi má v Sýrii na svědomí 700 000 lidí, brzy skončí a Izrael bude označen za staronového agresora.
Bašár Asad nikdy nevyhledával přímou konfrontaci s Izraelem. Když povstání vypuklo v roce 2011 v Sýrii a postupně se rozvinulo do občanské války, Írán velmi brzy poskytl syrskému režimu velkou finanční a materiální pomoc.
To zahrnovalo nejen šiitské milice z Iráku a Hizballáhu z Libanonu, ale také vojenské poradce a elitní vojáky z brigády Quds, tajnou složku Íránských revolučních gard. Tyto skupiny měly zásadní význam pro přežití Asadova režimu. Na oplátku dodala Saúdská Arábie, Katar a Turecko sunnitské povstalecké skupiny, které se spojily s radikály z “Islámského státu”.
Stručně řečeno, zuřila – a stále zuří proxy válka, v níž se samozvaní Izraelští nepřátelé oslabují. Je zřejmé, že Izrael může pozitivně přispět k tomuto oslabení. Přesto Jeruzalém nebyl v syrské válce ani žhářem ani aktivním hráčem. Konflikt spíše posílil Hizballáh v sousedním Libanonu. Hranice se Sýrií se také stala zdrojem problémů.
Izrael jasné označil “červené linie”, které na rozdíl od amerického prezidenta musel splnit: Tel Aviv je bližší k Damašku než Washingtonu. Byly jednoznačně pojmenovány: trvalé zastavení iráckých jednotek v Sýrii, nepřijatelné dodávky raket, jedovatého plynu nebo jiné dodávky vojenského materiálu do Libanonu. Takže Izrael nebyl agresor, ale s cílenými a omezenými leteckými údery chtěl zastavit hrozbu.
Iránský dron nad Izraelem, letecká obrana ruského původu, podobně mobilní řídící stanice. Izrael reagoval, tak jako dříve, leteckým útokem.
Izraelská armáda potvrdila, že letoun F-16, který se zúčastnil náletu na Sýrii, havaroval v severní části země po masivní protiletecké palbě ze země. Předtím tisková služba izraelské armády uvedla, že izraelská armáda zničila v noci na sobotu íránský bezpilotní letoun, který vnikl do vzdušného prostoru země ze Sýrie, a v reakci zaútočila na „íránský cíl“ na území sousedního státu.
Ať už se vám to líbí nebo ne, Rusko je „nahoře“. Putin, je lepší stratég než většina západních politiků – má málo společného s nástupem radikálních islámských sil, ale nezastaví Asadovy vojáky, aby sestřelili izraelské stíhací letouny. Pro Západ je nebezpečné posílení pozice Íránu v Bejrútu.
Berlínská zahraniční politika má „obavy“ a silně apeluje na ukončení konfliktu v Sýrii – v neposlední řadě proto, že stovky tisíc Syřanů, kteří teď mají v Německu svůj domov zvou své další rodinné příslušníky do Německa.
A proto se musí spojit čtyři mezinárodní krize posledních let: Krym a Ukrajinu, Sýrii a íránskou jadernou dohodu. Aby se zabránilo další vlně uprchlíků z Blízkého východu, bude Západ zřejmě muset přijmout Putinovu anexi Krymu a východní Ukrajinu, aby bylo možné přitvrdit sankce proti Teheránu.
Teherán pak zruší jadernou dohodu. To by nebylo tak pro něj dramatické, protože ani Teherán ani Jeruzalém nepoužijí jaderné zbraně. Pokud mají všichni herci jaderné zbraně, jejich použití je jako kolektivní sebevražda. Obě strany to vědí.
(JRu, prvnizpravy.cz)
