Podle deníku, pokud země EU nechtějí, aby je Spojené státy považovaly za ještě za něco méně, budou muset vystoupit proti americkému prezidentovi v otázce sankcí proti Íránu.
„Irák se dívá do hlavně pistole“ cituje CounterPunch slova iráckého historika Ali Allawiho, který hovořil o chaosu, který pravděpodobně vyvolá americký odchod z íránské dohody.
Ale v nebezpečí není Irák zdaleka jediný: zhoršující konfrontace mezi Amerikou a Íránem bude mít vliv na celý region, ale zejména bude mít vliv na Sýrii a Irák, kde dlouhou dobu zuří válka.
Zpočátku se USA budou opírat o nové ekonomické sankce, které mají donutit Teherán, aby se dohodl na požadavcích Washingtonu, a v nejlepším případě povedou ke „změně režimu“. Nicméně, pokud sankce nezafungují – a to bude téměř jisté – pak se nebezpečí vojenského útoku, který provedou buď přímo Spojené státy nebo Izrael za souhlasu Washingtonu souhlasu, zvyšuje.
V tuto chvíli Írán na vypovězení smlouvy Trumpem reaguje opatrně, vystavuje sám sebe jako oběť a snaží se přesvědčit EU, aby v praxi odolala myšlence nových sankcí.I v případě, že EU podpoří sankce, Írán bude potřebovat, aby EU spolupracovala se Spojenými státy velmi zdráhavě, a to zejména pokud jde o dodržení omezení na vývoz íránské ropy.
Americkým problémem je to, že Trump použil iránskou dohodu, aby otestoval limity amerických možností. Nicméně dohoda s Teheránem měla podporu většiny světových mocností, neboť neumožnila Íránu vytvořit jaderné zbraně. V důsledku toho se Amerika, kterou v prvních týdnech krize (která může trvat několik let) podpořil pouze Izrael a Saúdská Arábie, sama dostala do izolace.
Trumpova snaha potopit dohodu také vedla k marginalizaci a ponížení Francie, Německa a Británie. Trumpovi zřejmě dělalo dobře procesí evropských lídrů od Emmanuela Makrona a konče Borisem Johnsonem, kteří žádali kompromis, aby v konečném důsledku odjeli s prádnými rukami.
„Pokud EU přijme sankce vůči Íránu, bude mít Trump v budoucnu ještě méně důvodů, aby bral vážně její názor. Evropští lídři si pamatují, že jejich pokusy smířit Trumpa ohledně změn klimatu k ničemu nevedly, takže budou buď muset akceptovat snížení své role ve světě, nebo přijmout značné úsilí, aby se zachovala jaderná dohodu,“zdůraznil CounterPunch.
Avšak i když vydrží na poslední cestě, mohou USA vyvíjet silný ekonomický tlak na Írán a jeho obchodní partnery. Banky a společnosti se obávají hněvu amerického ministerstva financí, protože jim hrozí obrovské pokuty i za neúmyslné porušení režimu sankcí. Dokonce i v případě, že EU chce, aby evropské společnosti pokračovaly v investicích do Íránu, mohou si spočítat, že riziko bude příliš vysoké.
Sankce jsou mocným, ale hloupým nástrojem a trvají dlouho, než přinesou ovoce. Íránský rial může spadnout a hyperinflace se návratí k úrovni 40%, ale je pravděpodobné, že to bude málo, pokud Teherán zase začne obohacovat uran. Irán navíc uvedl, že nebude plnit podmínky dohody, pokud ještě nedostane slíbené ekonomické výhody.
“Co budou potom USA dělat? To je kritická otázka pro Blízký východ a zbytek světa. Trump právě jen torpédoval jakékoliv diplomatické řešení, odstraňující hrozbu, že Írán vyrobí jadernou bombu. Jedinou alternativou je vojenská odezva, ale ta bude trvat déle, než jen několik dní intenzivních leteckých úderů. Nic než totální válka nepovede k výsledkům, ke kterým Trump, podle svých slov, směřuje,” varovala publikace.
Kromě toho, Írán sice může být ekonomicky slabý, ale ve vojenském a politickém plánu má silnou pozici v Iráku, Sýrii a Libanonu – zemi, která bude hlavní arénou pro nadcházející krizi.
Současná krize se začíná podobat přípravám na invazi do Iráku v roce 2003. Na scéně jsou stejné figury typu poradce pro národní bezpečnost Johna Boltona, které věřily, že válka proti Iráku a jeho okupace bude procházkou růžovým sadem. Vzniká pocit, že vstupují do nadcházející konfrontace s Íránem se stejnou směsící arogance a nevědomosti, stejně jako tehdy, dodal CounterPunch.
(prvnizpravy.cz, foto: Shutterstock)
