Hloupá šaráda
Spojené státy s tímto nic nezmůžou, pokud nebudou ochotné zabít miliony lidí, varuje analytik. Dodává, že pokračování v „hloupé šarádě“, kdy se americká politika vůči Severní Koreji zaměřuje na denuklearizaci, je ‚“naprostým šílenstvím“.
„Takové uvažování ve stylu strkání hlavy do písku není pravým receptem zahraničněpolitického úspěchu. A přesto přesně toto Washington dnes činí, pokud jde o Pchjongjang – a to je recept na katastrofu,“ kritizuje odborník. Doporučuje vztáhnout daný přístup na jiné situace z minulosti, což ještě více ukáže hloupost celé myšlenky.
Kazianis pokládá otázku, zda bylo představitelné, aby USA odmítaly jakékoliv diplomatické vazby s Čínou, Ruskem, Indií či Pákistánem, protože tyto země získaly jaderné zbraně. Ptá se, proč tedy Washington lpí na nesplnitelném požadavku, když ví, že existuje silná možnost, že tím brání jakékoliv šanci na trvalejší zmírnění napětí na Korejském poloostrově.
Dané jednaní navíc Spojené státy vede k dlouholeté kumulaci chyb v jednání s Kimovým režimem, soudí expert. Deklaruje, že nikdo zkrátka nechce zdědit případné politické důsledky, v čemž ovšem spočívá potíž: „Kvůli tomu, co se zdá jako neřešitelný problém, jsme odsouzeni k opakovanému procházení mučivým cyklem vyjednávání, než rozhovory opět zkrachují, když se ukáže, že Severní Korea nikdy neplánovala denuklearizaci.“
Takový scénář bývá následován nárůstem napětí a lze pouze hádat, kam až eskalace zajde, vezmeme-li v potaz loňský konflikt s KLRD, podotýká analytik. Obává se, že opakování rétoriky o „ohni a hněvu“ by tentokrát mohlo skončit mnohem tragičtěji, a proto nabízí jinou myšlenku.
„Nepřipusťme, aby naší zahraniční politiku řídil strach z akceptování pravdy. Je načase přijmout – alespoň neveřejně v rámci administrativy a začít měnit náš přístup -, že ano, Severní Korea má velký arzenál jaderných zbraní, který jí, v jejích očích, zaručuje bezpečnost,“ píše odborník. Dodává, že dokud nejsou USA připraveny vést válku za změnu severokorejského režimu, která by s sebou nesla nasazení nejen jaderných, ale zřejmě také chemických a biologických zbraní v nepředstavitelném rozsahu, pak je třeba čelit nastalé situaci.
Je třeba jednat odvážně
To znamená opustit cíl jaderného odzbrojení KLDR a zaměřit se na kontrolu jaderného zbrojení a snažit se o zastropování a nakonec i omezení severokorejských arzenálů, vysvětluje Kazianis. Konstatuje, že nejde o novou myšlenku, kterou on sám přijímá jen s těžkým srdcem, která by ještě před několika měsíci mohla být označena za appeasement, ustupování či slabost.
Mnoho předních, zkušených a uznávaných zahraničněpolitických expertů světa tvrdí, že existuje jediné řešení problému, a to zadržování a izolace Severní Koreje, vytváření maximálního tlaku, který musí pokračovat do chvíle, kdy jej KLDR bolestivě pocítí a její hospodářství utrpí takové škody, které ji přimějí k ochotě vzdát se jaderných zbraní, připomíná analytik. Sám však opakovaně prohlašuje, že tato strategie je mrtvá.
Pokud Spojené státy nezmění kurz, vývoj bude podle odborníka zřejmý – americký zahraničněpolitický establishment bude tvrdit, že lze více tlačit na Čínu a další, aby vůči KLDR uplatňovaly sankce, jinak také zaplatí, například sankcemi vůči svým bankám, případně vyloučením z amerického finančního systému. To však přináší riziko finanční krize, jelikož čínské banky drží aktiva v řádech bilionů dolarů, varuje Kazianis. Dodává, že takový postup by nefungoval, nebo vedl k většímu semknutí Pekingu, Moskvy a Pchjongjangu, k čemuž podle mnoha indicií již dochází.
„Je čas pro odvážné jednání, které může zajistit mír v severovýchodní Asii, zajistit, že nikdy nebude druhá korejská válka,“ pokračuje odborník. Zdůrazňuje, že toho lze dosáhnout pouze prostřednictvím přiznání reality a tento proces možná již začal.
Americký prezident Donald Trump opouští koncept celkové, ověřitelné a nevratné denuklearizace a konstatuje, že Severní Korea již není jadernou hrozbou, přičemž se vzdává myšlenky nastavení časového harmonogramu pro její jaderné odzbrojení, poukazuje analytik. Doufá tedy, že Trumpova administrativa pomalu, ale jistě přehodnocuje své priority, protože jinak podle něj v nadcházejících měsících či letech nevyhnutelně dojde k další krizi, která již nemusí skončit tak šťastně.
Za důležitou komplikaci v tomto směru považuje Kazianis odpovědnost, protože žádný americký prezident se nechce zapsat do dějin jako ten, který přizná, že USA nedokázaly zastavit zemi s ekonomikou o velikosti amerického státu Vermont ve vývoji vodíkové bomby a raket dlouhého dosahu, které mohou – alespoň teoreticky – zničit New York či Washington.
(eurozpravy.cz, foto: BBC)
