Třebaže stará paní v průběhu času učinila o svém přání zemřít několik různých prohlášení, její rodina rozhodla, že je třeba ji zabít stůj co stůj, a lékařka jí proto přidala do kávy sedativa. V plánu bylo nejprve ji uspat a potom jí podat smrtící injekci. Lékařka jí drogy propašovala do kávy, zatímco paní přívětivě rozprávěla s příbuznými. Seniorka nicméně neusnula a lékařka se proto pokusila ji uspat druhou dávkou, což bylo pacientce zřejmě velmi nepříjemné. Když nakonec začala usínat, lékařka se pokusila dát jí smrtící injekci, stará paní však znenadání vstala. V tom okamžiku ji její rodina pomáhala držet a lékařka jí rychle dala injekci s jedem, který ji zabil.
Přestože v režimu euthanasie v Nizozemí dochází k všelijakým hororům, toto bylo zjevně přece jen trochu moc a státní zástupce lékařce veřejně vytknul, že se ženy, než ji zabila, nezeptala, zda si skutečně přeje zemřít. Je však třeba říci, že ve dvou dřívějších případech byli v Nizozemí lékaři trestně stíhaní za zločiny související s euthanasií nakonec obvinění zproštěni. Jak známo, je neobyčejně obtížné posoudit skutečné přání oběti, když už je mrtvá.
Také belgické úřady zahájily trestní stíhání v pochybném případu euthanasie. Jde o první případ tohoto druhu od legalizace euthanasie v roce 2002. Belgie (i Nizozemí) dovolují euthanasii nejen kvůli fyzické bolesti a utrpení, ale i z psychiatrických důvodů se zdůvodněním, že i tito pacienti mohou „nesnesitelně a nevyléčitelně“ trpět. V roce 2010 nicméně tři lékaři z Východních Flander zašli příliš daleko, když otrávili Tine Nysovou, osmatřicetiletou ženu trpící Aspergerovým syndromem. Toto údajně legální zabití vyvolalo určité pobouření, neboť mnoho lidí poukazovalo na skutečnost, že mírná forma autismu by neměla být platným důvodem pro státem poskytovanou smrt. Rodina Tine Nysové podala v roce 2017 trestní oznámení, v němž lékaře obvinila z „pochybení“ při její smrti – a lékaři se okamžitě pokusili bránit vyšetřování. Dr. Lieve Thienpontová, psychiatrička, která podepsala žádost Nysové o euthanasii (a jedna ze tří obviněných), obvinila rodinu z toho, že je „dysfunkční, narušená, traumatizovaná, málo empatická a má malou úctu k druhým“, a prohlásila, že „tyto lidi musíme zastavit“. Sestra zemřelé ženy Sophie Nysová následně na tiskové konferenci uvedla, že lékař, který Tine zabil, skutečně vyzval Tininy rodiče, aby drželi jehlu, kterou Tine vstřikoval smrtící látku, a dokonce požádal rodinu, aby si stetoskopem ověřila, že je Tine skutečně mrtvá. Ghentský státní zástupce Francis Clarysse se vyjádřil, že lékaři budou postaveni před soud za to, že Tine otrávili – podivné obvinění v zemi, kde lékaři praktikující euthanasii za posledních patnáct let zabili víc než deset tisíc lidí. V tomto konkrétním případě má nicméně dokonce i předseda belgické komise pro přezkoumávání případů euthanasie dr. Wim Distelmans pocit, že dr. Thienpontová zašla příliš daleko.
Vzhledem k případům, v nichž belgičtí lékaři zabíjeli bez rozpaků či námitek, skoro překvapuje, že obvinění byla vůbec vznesena: transsexuál zničený několika zpackanými zákroky měnícími pohlaví, slepá dvojčata, která měla pocit, že nemohou žít bez zraku, devíti- a jedenáctileté smrtelně nemocné děti, lidé s chronickou depresí, abychom uvedli alespoň několik příkladů. Když je doktorům zákonem dovoleno zabíjet, je těžké stíhat je za technické nedostatky.
Mám podezření, že z těchto obvinění nic nebude. Ano, je pravda, že lékaři v Nizozemí a Belgii otrávili lidi, kteří v důsledku toho zemřeli. Jedna oběť dokonce bojovala o život a její vlastní rodina ji držela, když ji lékař zabíjel. Jestliže euthanasii a asistovanou sebevraždu legalizujeme, k podobným věcem docházet prostě musí. V zemích, kde režim euthanasie existuje, se otřesné historky objevují bezmála každý měsíc. Lidé si na ně nakonec zvyknou. A mezitím bude velmi obtížné odsuzovat lékaře za to, že tráví lidi, jestliže bylo jednou rozhodnuto, že podávání smrtících injekcí je součást jejich práce.
Jonathon Van Maren
Překlad Lucie Cekotová
(zdroj: euportal.cz, foto: Pixabay)
