Hitlerovská koncepce koncentračních táborů je v mnohém spojena s jeho studiem angličtiny a historie Spojených států. Obdivoval tábory pro Búry v Jižní Africe a indiány na Divokém Západě a často ve svém vnitřním kruhu chválil účinnost vyhlazování domorodých obyvatel Ameriky – oněch rudých divochů, kteří nemohli být zajati ani zkroceni – hladem a v nerovných bitvách. (Adolf Hitler, John Toland)
Domorodí Američané mají nejvyšší úroveň úmrtnosti. I když hlavními vrahy byly neštovice, spalničky, chřipka, černý kašel, záškrt, tyfus, dýmějový mor, cholera a šarlatová horečka – ty všechny dovezli evropští kolonisté. Někteří historici jsou přesvědčeni, že „evropské“ nemoci byly příčinou 80 % úmrtí všech indiánů.
Nejdůležitější roli v zabíjení amerických indiánů hrály neštovice.
Genocida amerických indiánů – sociologický pohled
Termín genocida je odvozen od latinského genos (rasa, kmen) a cide (vražda) a doslovně znamená zničení nebo vyhlazení celého plemene nebo národa. Oxfordský anglický slovník definuje genocidu jako „záměrné a systematické vyhlazování etnických nebo národních skupin“ a odkazuje na první použití výrazu Raphaelem Lemkinem ohledně nacistického konání v okupované Evropě. Poprvé byl tento termín zadokumentován v Norimberku jako termín popisný a nikoli právní. Genocida zpravidla znamená zničení národa nebo etnické skupiny.
Valné shromáždění OSN přijalo tento termín v roce 1946. Většina lidí má tendenci spojovat s genocidou masakry konkrétních lidí. V roce 1994 však Úmluva OSN o trestání a prevenci zločinu genocidy popsala genocidu mimo přímé zabíjení lidí, tedy jako rozbití a likvidaci kultury. Článek II. Úmluvy uvádí pět kategorií činností, které jsou namířeny proti konkrétní národní, etnické, rasové nebo náboženské skupině a měly by být považovány za genocidu. Jsou to:
– Zabíjení členů takové skupiny;
– Způsobení vážného tělesného nebo duševního postižení členů takové skupiny;
– Úmyslné vytvoření souboru takových životních podmínek, které jsou určeny k fyzické likvidaci celku nebo jeho části;
– Opatření určená k zabránění porodnosti v prostředí takové skupiny;
– Násilné přemístění dětí z jedné lidské skupiny do druhé.
Vláda Spojených států tuto úmluvu OSN o genocidách odmítla ratifikovat. A není divu. Mnoho aspektů genocidy bylo uplatněno na domorodém obyvatelstvu Severní Ameriky. Seznam americké genocidní politiky zahrnuje: masové vyhlazování, biologické války, nucené vystěhování z rodných míst, uvěznění, zavedení jiných hodnot než domácích, nucenou chirurgickou sterilizaci místních žen, zákaz náboženských obřadů atd.
Před příchodem Kolumba obývalo zemi, nyní obsazenou 48 státy Ameriky, více než 12 miliónů lidí. O čtyři století později se počet obyvatel dramaticky snížil na 237 000, tj. o 95 %. Jak je to možné? Když se Kolumbus v roce 1493, tentokrát už na 17 lodích, vrátil, začal realizovat politiku únosů do otroctví a masového vyhlazování populace Karibiku. Do tří let bylo zabito pět milionů lidí. O padesát let později bylo při španělském sčítání zaznamenáno pouze 200 000 indiánů! Las Casas, hlavní historik kolumbijské éry, cituje četné zprávy o hrůzných činech spáchaných španělskými kolonisty na domorodém obyvatelstvu, včetně masového věšení, hromadného upalování, řezání dětí na kusy ke krmení psů atd. Seznam krutostí je impozantní.
S odchodem Kolumba se tato politika nezastavila. Evropské kolonie a následně nově vytvořené Spojené státy v podobné politice dobývání pokračovaly. Masakry probíhaly po celé zemi. Nejenže indiány masívně vraždili, vybíjeli celé vesnice a skalpovali zajatce, Evropané také používali biologické zbraně: britští agenti rozdávali kmenům přikrývky, které byly záměrně infikovány neštovicemi. Více než sto tisíc Mingo, Delawarů, Šošonů a dalších kmenů, které obývaly břehy řeky Ohio, podlehly této nemoc. Americká armáda přejala tuto metodu a používala ji se stejným úspěchem i proti kmenům žijícím na pláních.
Nucené vystěhování
Ihned po americké revoluci začaly Spojené státy prosazovat politiku vyhošťování amerických indiánů. Podle smlouvy z roku 1784, uzavřené ve Fort Stansiks, byli Irokézové povinni postoupit svou zemi v západním New-Yorku a Pensylvánii. Mnozí z Irokézů se vydali do Kanady, zatímco jiní přijali americké poddanství, ale kmen rychle degeneroval jako národ a v posledních desetiletích osmnáctého století přišel o většinu zbývajícího území. Když Šauni, Delawarové, Ottawani a několik dalších kmenů pozorovali pád Irokézů, vytvořili svou vlastní konfederaci, prohlásili se za Spojené státy Ohio a stanovili řeku hranicí mezi svými zeměmi a majetky osadníků. Začátek následných nepřátelských akcí byl jen otázkou času.
Vynucená asimilace
Evropané se považují za nositele vysoké kultury a za ohnisko civilizace. Koloniální světonázor rozděluje realitu na opačné části: dobro a zlo, tělo a duch, člověk a příroda, kulturní Evropan a primitivní divoch. Američtí indiáni takový dualismus nechápou, jejich jazyk vyjadřuje jednotu všech věcí. Bůh není transcendentním Otcem, nýbrž Velkým Duchem, který obsahuje celý polyteismus, víru v mnoho bohů a několik úrovní božství. V jádru většiny indiánské víry bylo hluboké přesvědčení, že nějaká neviditelná síla, mocný duch, který proniká celým vesmírem, řídí cyklus narození a smrti pro všechno živé. Většina amerických indiánů věří v univerzálního ducha, nadpřirozené vlastnosti zvířat, nebeských těles a geologických útvarů, ročních období a mrtvých předků. Jejich božský svět je příliš odlišný od spásy nebo prokletí jednotlivců, jak věřili Evropané. Pro ně takové víry byly pohanské. Dobývání bylo tedy ospravedlněno jako nezbytné zlo, které dá národům „indiánů“ morální vědomí, jež „opraví“ jejich nemorálnost. Tak byl sprostý ekonomický zájem transformován do ušlechtilého, dokonce morálního motivu deklarování křesťanství jako jediného vykupujícího náboženství, které vyžaduje loajalitu od všech ostatních kultur. Tak se konquistadoři napadající země indiánů, usilující o rozšíření svého impéria, hromadění pokladů, půdy a levné pracovní síly, cítili být nositeli spásy pro místní pohany.
Kultura
Kultura je výrazem tvořivosti lidí a zahrnuje téměř všechny jejich činnosti: jazyk, hudbu, umění, náboženství, léčení, zemědělství, kulinářské styly, instituce, které regulují společenský život. Zničení americké kultury je více než masakr. Kolonizace zabíjí indiány nejen fyzicky. Zabíjí je i duchovně. Kolonizace narušuje vztahy, ničí existující vazby a rozvrací společnost.
Téměř současně s fyzickým vyhlazením celých kmenů byly realizovány i strategie pro asimilaci indiánských dětí. Jezuité nachali postavit pevnosti, ve kterých byla uvězněna domorodá mládež, jíž tu vštěpovali křesťanské hodnoty a nutili je k těžké fyzické práci. Vzdělávání je důležitým nástrojem nejen pro změnu jazyka, ale i kultury citlivých mladých lidí. Zakladatel indiánské průmyslové školy Carlisle v Pensylvánii, kapitán Richard Pratt, v roce 1892 popsal filozofii své školy takto: „Zabít indiána znamená zachránit člověka”. Žáci školy měli zakázáno mluvit vlastním jazykem, byli nuceni nosit uniformu, stříhat si vlasy a podřídit se přísné disciplíně. Několik indiánských dětí dokázalo uniknout, jiní zemřeli na různé nemoci a někteří zemřeli steskem po domově.
Děti násilně oddělené od svých rodičů poté, co jejich rodové systémy hodnot a znalostí byly vyvráceny koloniálním myšlením, neznaly po návratu z internátní školy svůj rodný jazyk. Byly cizinci jak ve svém vlastním světě, tak ve světě bílého muže.
Ve filmu „Ženy Lakota” se tyto děti nazývají jablkovými dětmi (zvenčí červené, bílé uvnitř). Nikam nepatřily, nemohly se asimilovat do žádné kultury. Tato ztráta kulturní identity vede k sebevraždám a násilí. Nejničivějším aspektem odcizení je ztráta kontroly nad svým osudem, nad vlastními vzpomínkami, nad minulostí a budoucností.
Nucené zavádění koloniálního myšlení do myslí amerických indiánských dětí sloužilo jako prostředek k narušení přenosu kulturních hodnot mezi generacemi, kulturní genocidu, kterou vláda USA použila jako další prostředek odebrání území amerických indiánů.
Nucené vyhoštění
Nenasytná chamtivost po cizí zemi zůstává hlavní příčinou, ale mnoho lidí nyní věří, že vystěhování indiánů bylo jediným způsobem, jak je zachránit před vyhlazením. Zatímco indiáni žili v těsné blízkosti bělochů, umírali v důsledku nemocí, alkoholu a chudoby. V roce 1830 začalo vystěhování indiánů. Nucené pochody celých osad vedly k vysoké úmrtnosti. Notoricky známé je vystěhování pěti civilizovaných kmenů – Čoktů, Creex, Čikasů, Čeroki a Seminolů – to je bolestná stránka v historii Spojených států.
V roce 1820 Čerokí, kteří vytvořili psanou ústavu podle modelu Ústavy Spojených států, dále noviny, školy i vládní agentury ve svých lokalitách, se proti vystěhování postavili. V roce 1838, je federální vojska vystěhovala násilím. Asi čtyři tisíce Čerokí zemřelo během přesídlení kvůli špatnému plánování ze strany vlády Spojených států. Tento pochod je známý jako Cesta slz. Více než sto tisíc amerických indiánů nakonec překročilo řeku Mississippi a opustilo své vlastní země, které jim odňali bílí kolonizátoři.
Sterilizace
Článek II rezoluce Valného shromáždění Organizace spojených národů z roku 1946 uvádí: „V této Úmluvě se genocidou rozumí činy spáchanými s úmyslem zcela nebo zčásti zničit národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou kroky vedoucí ke znemožnění těhotenství žen v prostředí takové skupiny“. V polovině 70. let 20. století se na doktora Čokto, Indiána, obrátila 26letá Indiánka. Jak se ukázalo, byla sterilizována ve věku dvaceti let v indiánském zdravotnickém zařízení v Claremontu (Oklahoma). Následně bylo zjištěno, že 75 procent indiánských žen před sterilizací podepisovalo souhlasný formulář pro zásah, aniž by pochopilo, o jaký druh operace se jedná, a že zásah není vratný.
Investigativní novinář následně zjistil, že indiánská zdravotnická zařízení sterilizovala 3 000 indiánských žen ročně, což je 4 – 6 % populace v plodném věku. Dr. Ravenhold, ředitel Federálního populačního úřadu, později potvrdil, že „chirurgická sterilizace se v posledních letech stala nejdůležitější metodou antikoncepce“.
Intelektuální bohatství
Američtí indiáni se nejlépe cítili v prostředí co nejblíže přírodě. Životní prostředí je pro ně posvátné, má kosmický význam, je rájem pro všechny formy života – a je hodné ochrany a dokonce i uctívání. Je to matka, která dává život a o kterou musí být pečováno. To má hluboký význam z hlediska životního prostředí.
Postoj Evropanů k zemi je odlišný. Pro ně je to jen bezduchý materiál, s nímž lze manipulovat a měnit jej podle přání. Evropané využívají své přírodní bohatství k osobnímu prospěchu.
Konečné řešení
„Konečné řešení“ problému severoamerických indiánů se stalo vzorem pro následný židovský holocaust a apartheid v Jižní Africe.
Proč je však tento největší holocaust skrytý před veřejností? Není to proto, že to trvalo tak dlouho, že se to dokonce stalo zvykem? Je zřejmé, že informace o tomto holocaustu jsou záměrně vyloučeny z povědomí lidí nejen v Severní Americe, ale na celém světě.
Děti ve škole se stále učí, že velké oblasti Severní Ameriky jsou neobydlené. Ale před příchodem Evropanů zde vzkvétala města amerických indiánů. Ve městě Mexiko žilo víc obyvatel než v kterémkoli jiném městě Evropy. Lidé byli zdraví a neznali hlad. První Evropané tím byli ohromeni. Zemědělské produkty pěstované domorodými národy měly vynikající úroveň.
Severoamerický indiánský holocaust je horší než apartheid v Jižní Africe a genocida Židů během druhé světové války. A kde jsou nějaké památníky? Kde se konají pamětní obřady? Na rozdíl od poválečného Německa, Severní Amerika odmítá uznat likvidaci indiánů jako genocidu. Orgány Severní Ameriky nechtějí připustit, že to bylo a zůstává systematickým plánem ničení většiny původního obyvatelstva.
Stejně jako v případě židovské genocidy by však tento plán nebyl tak účinný bez zrádců vlastních lidí. Politika přímého boje se transformovala na postupné ničení zevnitř. Vlády, armády, policie, církev, korporace, lékaři, soudci i obyčejní lidé se stali jednotlivými součástkami tohoto vražedného stroje. Komplexní plány této genocidy však byly vyvinuty na nejvyšších úrovních vlády Spojených států a Kanady. A toto zaštítění pokračuje dodnes.
Termín „konečné řešení“ nebyl vytvořen nacisty. Byl to Duncan Campbell Scott, zplnomocněnec pro otázky indiánů (Kanada), který se v dubnu 1910 tolik zajímal o „indiánský problém“:
„Uznáváme, že indiánské děti ztrácejí přirozenou odolnost vůči nemocem v těchto stísněných školách a že umírají mnohem rychleji než ve svých vesnicích. Ale to samo o sobě není důvodem pro změnu politiky našeho oddělení, zaměřenou na konečné řešení našeho indiánského problému.“
Evropská kolonizace Ameriky navždy změnila život a kulturu domorodých Američanů. V 15. – 19. století byly jejich osady zpustošeny, národy zničeny nebo zotročeny. První skupina amerických indiánů, s kterými se setkal Kolumbus, 250 000 Aravaků na Haity, byla zotročena. Pouze 500 jich přežilo rok 1550 a do roku 1650 skupina vymřela úplně…
Jménem Páně
Marlon Brando ve své autobiografii věnuje několik stran genocidě amerických indiánů:
„Poté, co jim byly odňaty jejich země, byli zahnáni do rezervací a vláda k nim poslala misionáře, kteří se snažili indiány přinutit stát se křesťany. Když jsem se začal o americké indiány zajímat, zjistil jsem, že mnoho lidí je ani nepovažuje za lidské bytosti. A tak to bylo od samého počátku.”
Cotton Mater, profesor na Harvard College, čestný doktor University of Glasgow, puritánský ministr, plodný spisovatel a publicista známý svými studiemi čarodějnic ze Salemu, přirovnal indiány k dětem Satana a považoval za Boží vůli tyto pohanské divochy, kteří stáli v cestě křesťanství, zabíjet.
V roce 1864 plukovník americké armády John Shevinton, stříleje z houfnic na další indiánskou vesnici, řekl, že indiánské děti není třeba litovat, protože z hnidy vyroste veš. Ke svým důstojníkům tehdy pronesl: „Přišel jsem zabíjet indiány a myslím si, že je to právo a čestná povinnost. A je nutné použít všechny prostředky pod nebem Boha, aby byli indiáni vyhubeni.“
Vojáci odřezávaly indiánským ženám vulvy a natahovali je na ohyby sedel a z kůže šourku a prsou indiánských žen si vyráběli sáčky, které pak ukazovali jako trofeje spolu s odříznutými nosy, ušima a skalpy mrtvých indiánů v Denverské opeře. Osvícení, kulturní a pobožní civilizátoři, co jiného říci?
Až budou Spojené státy zase deklarovat své přání osvítit další národ, ponořený do divošství, nedostatku duchovnosti a totality, nemělo by se zapomínat, že prostředky, které k tomu používají, stěží lze nazvat civilizovanými a sotva mají cíle, jež by nesledovaly pouze a jedině jejich vlastní zisk.
(zdroj: myslenkyocemkoli.blogspot.com, foto: espressostalinist.com)
