Jak k tomu došlo si asi umíme představit… Jak ale hladomor v SSSR vznikl? To je velmi pikantní, nedávno o tom psal i myslím, že Nikolaj Starikov.
Versailleská dohoda byla pro politiky a národohospodáře nevysvětlitelná, protože nikdo netušil její skutečné zaměření, kterým byl chaos v Evropě. Jen připomenu, že tzv. Versaillská smlouva vytvořila hyperinflaci a krach zejm. Německa tím, že záměrně obsahovala tak přemrštěné částky a opatření, že by je nevydržel žádný stát na světe. Tím Versaillská smlouva připravila cestu buď revoluci nebo Hitlerovi… V r. 1931 Německo a Rakousko nezaplatily zahraniční dluh a přestaly vyměňovat marky za zlato, čímž zrušily zlatý standard. Na podzim 1931 Británie zrušila zlatý standard také. Jak vidíte, bylo by logické a přirozené v té době zrušit zlatou blokádu Sovětského svazu, a tím umožnit, aby ruské zlato ulevilo dusícím se západním ekonomikám. Ale rozhodnutí, které učinili za daných okolností, bylo šokující svoji absurditou. Nejen, že nechali zlatou blokádu SSSR v platnosti, ale uvalili také tvrdé obchodní embargo na převážnou část sovětských exportů! Byl obchod mezi Západem a SSSR zcela zrušen? Rozhodně ne. Ale nyní Západ očekával jen jeden platební prostředek: sovětské obilí! Vláda sbírala obilí a posílala ho na Západ, ale ne aby umořila hladem část země, ale proto, že neexistoval žádný jiný způsob, jak zaplatit. Byly učiněny naléhavý pokusy získat dodávky obilí z Persie, kde souhlasili s akceptováním zlata. Úřady však neměly čas, protože katastrofa již probíhala. Takto došlo v letech 1932 – 33 k velkému hladu v SSSR.
Tady vidíte v celé své ,,kráse” tu nechutnou zákeřnost a zvrácenost mezinárodních parazitických “elit” a v tomto případě konkrétně západních. Likvidovali miliony vlastních obyvatel jen proto, aby nevznikla významná suverénní země, kterou chtěli navíc zničit hladomorem, jen protože se její představitelé nedrželi jejich globalistického scénáře. Protože však sovětskou vládu nepřiměli ustoupit, objevil se ve hře třetí do mariáše – německá NSDAP s Hitlerem. NSDAP – ještě roku 1929 živořící strana, které řešila, jak má zaplatit za pronájem kanceláří, začala plnila celá náměstí, ulice a sportovní stadiony svými zástavami. Byl vytvořen rozsáhlý penězovod do Německa mezikartelovou fůzí v dolarech. Zatímco miliony američanů umíraly hladem, západní banky sypaly Hitlerovi dolary a libry takovým způsobem, že to v obyčejným němcích budilo dojem, že Hitler a jeho politika je jedinou správnou a skoro zázračnou. Ostatně dodnes se ve školách učí, že nikoli západní finanční systém, banky a kartely ( vč. nechvalně proslulé IG Farben ), ale že ,,Hitler vybudoval” německou nacistickou mašinerii. Asi si ji stloukl z prken v garáži…
Sověti to moc dobře věděli, proto Stalin v roce 1931 prohlásil ,,Buď do 10 – 15 let doženeme hlavní mocnosti anebo zahyneme.”. To, jak řídil ekonomiku Stalin – to byl útok – expanze na světový trh. Při monopolu zahraničního ochodu může stát u domácího výrobce koupit zboží za 10 rublů a prodat ho na světovém trhu za 2 rubly, koupit tamtéž 2 banány po jednom rublu a prodat je na domácím trhu za 6 rublů za kus – celkově 12, tzn. obchodujíc se ziskem. Takže, Stalin i přes všechny blokády a těžkosti vytvořil v SSSR trh pro národní průmysl, a výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Pokud provedeme srovnání ve stejných cenách (z r. 1928), pak úroveň průmyslové výroby v roce 1911 byla 11 miliard rublů, v roce 1927 se SSSR dokázal vrátit na úroveň roku 1913 a v následujícím roce ji předstihl – 16,8 miliardy rublů. A dále následoval nevídaný a dosud nikým nepřekonaný vzestup: v roce 1938 měla průmyslová produkce SSSR objem 100,4 miliard rublů! Podle objemu tovární výrobu poskočil SSSR z pátého místa na světě a čtvrtého v Evropě na druhé místo ve světě a první v Evropě. Začal vyrábět 13,7% světové průmyslové produkce. USA vyráběly 41,9%; Německo – 11,6%; Anglie – 9,3%; Francie – 5,7%. Za 20 let Stalin završil v Rusku vladařský čin, jaký ve světě nikdy neměl a nemá obdoby.
On zaostalé, agrární Rusko, ve kterém 85% prakticky negramotných obyvatel sotva živilo samo pro sebe, zničené První světovou válkou a poté občanskou válkou, postavil na nohy a pozvedl po ekonomické stránce na druhé místo ve světě (po USA). Jedině díky tomu SSSR vydržel válku. Zrada ale přišla z týlu, z ,,vlastních” řad.
PÁTÁ KOLONA A VÁLKA
Dnes masa “historiků” tvrdí, že Stalin údajně patologicky usiloval o moc. Obyčejným lidem nejsou archivy dostupné, ale vždyť historikům je velmi dobře známo, že do roku 1927 Stalin třikrát prosil Centrální komisi o uvolnění ze své, ne příliš vysoké pozice generálního sekretáře: na plénu CK po 15. sjezdu VKP(b), když se mu nepodařilo získat od členů CK své osvobození, je začal prosit o alespoň uvolnění z pozice generálního sekretáře a záměnu za obyčejného sekretáře, jako byli ostatní čtyři. Plén mu odmítl i toto. Jaké ale člověk musí mít svědomí, aby se znalosti o tomto tvrdil něco o patologické touze po moci u Stalina? Stalin se ,,provinil” proti “elitě” něčím jiným.
Trockista Rakovský v roce 1938 uvedl při svém výslechu: ,,Museli jsme tedy přijmout jiné řešení, které bych formuloval asi takto: Připojit se k Stalinovi, být stalinističtější než Stalin, přehánět, zkrátka sabotovat. Zbytek již znáte – latentní podzemní boje a soustavné podkopávání Stalina, který se však ukázal jako bezkonkurenční génius policejní práce… Tedy, tento stalinský nacionální komunismus je skutečně schopen zkalit a zatemnit rozum i toho nejčistšího komunisty takovým způsobem, že už pak není schopen rozpoznat úchylku, jíž Stalin propadl, totiž podřízení revoluce národu namísto správného podřízení národa revoluci…A ještě něco: Stalin, možná ze svého nacionalistického aktivismu, akcentoval svoje ruství ( ač národností gruzín, nicméně v ruskojazyčné civilizaci nacionální otázku berou jinak: ,,Stalin byl ruský člověk gruzínské národnosti” asi takto pozn. autora ) a soustředil kolem sebe celou vrstvu nacionálních komunistů, kterou jsme jako představitelé internacionálního komunismu chtěli a museli vyhladit. Stalin postavil internacionálu do služeb Sovětského svazu, a protože Sovětský svaz slouží jen jemu, postavil ji tedy do vlastních služeb”. Odtud pramení ta trockistická nenávist ke Stalinovi osobně a k SSSR té doby obecně.
V roce 1936 začala platit nová Ústava SSSR, která připravovala půdu k odstavení KSSS od moci. Stalin se pokoušel odstavit od moci kádry importované do Ruska ze zahraničí a místní všemocné oblastní stranické funkcionáře. V té době již Trocký v zahraničí, se ,,zákulisím” za zády, organizoval teroristickou kampaň za zničení SSSR, kde dosud ve vysokých funkcích vědomě i mezi nižšími pracovníky jako ,,užiteční idioti” fungovalo velké množství trockistů a kosmopolitně orientovaných marxistů. Po zavedení stalinské Ústavy získali volební právo všichni občané SSSR, a všechny formy hlasování se staly tajnými. Navíc, Stalin zavedl, že volby měly být alternativními, to jest o každé delegátské místo se mělo ucházet několik uchazečů, byly dokonce vytištěny informační materiály, jak vyplňovat hlasovací lístky, když v nich bylo několik kandidátů. Ale tato ústava vyvolala paniku mezi středními stranickými činovníky – sekretáři rajkomů (nižší komise), obkomů (oblastní komise) apod. Mnozí z nich se báli, že v tajném hlasování, navíc při několika kandidátech se jim nepovede dostat do Nejvyššího sovětu nejen sebe a své loutky, ale i jen lidi komunistického přesvědčení. A neúspěch ve volbách, určených na rok 1938, by pro ně znamenal odchod z funkcí – a připravil by je o to, kvůli čemu do komunistické strany vstoupili.
Koncem jara 1937 ne Stalin a ne Politbyro – zdůrazňuji -, ale místní straničtí funkcionáři začali požadovat od CK povolení k represím, tzn. oni potřebovali odpravením do lágrů a popravami očistit své oblasti od těch, kdo jim mohl překážet ve volbách následující rok a zabránit partijním bosům dostat do Nejvyššího sovětu sebe a své lidi. Vzniká otázka: mohl Stalin – sám osobně – prověřit všechny vyšetřovací spisy ( a přitom si krýt vlastní záda před trockisty a kariéristy ) a oddělit ty, v jejichž osnově ležely pomluvy nebo vyřizování účtů nebo přílišná horlivost čekistů a ty, kde bylo skutečně odhaleno záškodnictví? Nemohl, protože nikdo nemůže zaměnit svou osobou, jakkoli talentovanou, celý státní a hospodářský aparát. Stalinovi se do roku 1938 podařilo nahradit ty zločince na většině důležitých postů a L.P. Berija obrátil represe proti jejich organizátorům, zatímco tisíce lidí očistil a propustil z táborů. Nyní je třeba pohovořit o rozsahu represí. Jejich rozsah se do dnešního dne skrývá, a místo něj se publikují potoky lží. Pokud se opřít na čísla prosakující z archivů, kterým je možné věřit, pak v letech 1937-38 bylo zatčeno méně než jeden milion lidí, z kterých bylo popraveno kolem 200 tisíc. Pro srovnání: v roce 1998 v Rusku se 140-ti miliony obyvateli zemřelo na následky kriminálních činů 64 545 lidí, 81 565 bylo raněno. O tři roky později generál-plukovník Leonid Ivašov říká: “.. v minulé roce, 2001, zemřelo v důsledku vražd 83 tisíc lidí, desítky tisíc skončily později v nemocnicích po útocích na jejich zdraví, okolo 70 tisíc zmizelo beze stopy.” A v roce 1940 (po “čistce” let 1937-1938) při 190 milionech obyvatel bylo v SSSR jen 6549 vražd.
Německý generální štáb a trockisté se potřebovali dostat k Sovětskému válečnému mobilizačnímu plánu. Konspirátoři urychlovali vojenské kariéry členů “páté kolony” s pomocí příkazů k účasti v občanské válce ve Španělsku. Po takovém umístění se zrádci dělala reklama jako velkému veliteli s “bojovou zkušeností současné války”, a rychle ho povyšovali. Mereckov byl na rok odvelen do Španělska v roli vojenského poradce, načež ho začali rychle vyzdvihovat po kariérním žebříku. Na výslechu sdělil, jak sám pomáhal v kariéře dalšímu zrádci, generálu
D.G.Pavlovovi. Armáda potřebuje velký počet těžkých koní, aby mohli táhnout děla. A Mereckov ho v mobilizačním plánu snížil tím, že desetkrát zvětšil množství údajně dostupných automobilů a těch, které sjedou z linek závodů. Výsledkem toho se na začátku války ukázalo, že auta nejsou, protože prostě nejsou, a koně taky nejsou, protože je Generální štáb nepřikázal odchovat a připravit. Náčelník spojení okruhu generál Grigorjev vypověděl, že Pavlov i Klimovský vědomě nevyplnili rozkaz generálního štábu o přivedení vojsk do bojové pohotovosti, daný čtyři dny před začátkem války – 18. června 1941. Tato výpověď přímo vyvrací chruščevsko-žukovskou bajku o tom, že Stalin údajně nepřipravil vojska do bojové pohotovosti. Vinou těchto zrádců utrpěla Rudá armáda porážku v roce 1941.
POVÁLEČNÝ ZÁZRAK
Po válce přední ekonomové západu předpovídali, že Rusko se bude schopno zotavit do předválečné úrovně nejdříve za 20 let a to jen s pomocí zahraničních úvěrů. SSSR to dokázal za 5 let ( v roce 1951 průmysl překonal úroveň let 1939-40 ) a bez zahraniční pomoci a to byl válkou postižen nejvíce. Mezi lety 1949 – 53 dochází ke každoročnímu snižování cen, průměrně o 20% za rok. Než mne nějaký ,,uvědomělý” občan označí za ,,Stalinova propagátora” ( omlouvám se, ale od 66 let mrtvého státníka opravdu úplatky nepřijímám ) , mohl by se nejprve podívat na dobové fotografie ze života ve ,,stalinském” a krátce poststalinském ( do poloviny 60. let ) SSSR, které pořídili jak turisté, tak místní ,,obyčejní” lidé.
http://englishrussia.com/2013/04/26/better-dont-move-a-house/ ( nejprve se budovala infrastruktura )
http://englishrussia.com/2016/09/28/crimean-beaches-in-20-50-years-of-the-xx-century/ (a taky byla potřeba trocha volna )
http://englishrussia.com/2016/11/15/to-the-60th-anniversary-of-turning-wild-lands-into-fertile-lands/ ( kolektivizace nebyla lehká…)
https://russian7.ru/post/pochemu-v-1946-1947-gg-v-sssr-sluchilsya-golod/ https://citifox.ru/2017/05/03/nostalgiya-po-sssr-magaziny-kulinar/ ( vidíte ty ,,prázdné” obchody? Já tedy nikoli…)
https://cont.ws/@grubz/781065 http://englishrussia.com/2014/01/12/the-main-soviet-store-for-children/ ( a něco pro dětičky…)
http://englishrussia.com/2019/03/16/female-face-of-the-soviet-epoch/ ( vypadají spokojeně, jistě protože to nařídil ,,krvavý diktátor” )
http://englishrussia.com/2013/08/28/the-end-of-the-stalins-epoch-coloured-pictures/
http://englishrussia.com/2014/06/30/russia-sixty-years-ago/
http://englishrussia.com/2011/07/21/the-afghanistan-of-the-50s-60s/ (Sověti dokonce vytáhli Afganistán z temnoty, – aby jej tam USA zase vrátily financováním mudžáhidů)
http://englishrussia.com/2017/04/16/photos-of-ussr-in-1960s/
http://englishrussia.com/2012/02/26/travelling-throughout-leningrad-in-the-1960s/
http://englishrussia.com/2014/12/31/soviet-new-year-pics-from-the-soviet- magazine/
http://englishrussia.com/2017/04/28/foreginer-visits-kiev-and-odessa-in-1968/
,,Kult osobnosti” Stalina by v těchto podmínkách byl nemožný jen v tom případě, pokud by společnost byla výrazně psychicky-mravně jiná nebo, pokud by politika klamala hlavní naděje a sny dostatečně širokých vrstev lidí ( což se dělo později v době Chruščova, Brežněva, Gorbačova a Jelcina ), v důsledku čehož oni ze zrazení svých nadějí obviňovali vůdce. Kvůli realizaci hlavních snů a nadějí jsou lidé schopní přetrpět a odpustit mnohé, ale když to nejdůležitější není, pak neodpouštějí ani drobnosti. Rozdíl v tempu vědeckotechnického, ekonomického a společenského rozvoje SSSR ve srovnání s tehdejšími vedoucími ,,kapitalistickými” velmocemi za epochy J.V.Stalina a v pozdější době, je hlavním potvrzením lživosti protistalinské politiky: otrocká práce je neefektivní a stalinský režim nemohl být výjimkou. Jinými slovy: pokud ve stalinské epoše bylo tempo ekonomického a celospolečenského rozvoje SSSR vysoké, pak to znamená, že ona, na rozdíl od pozdějších dob, nebyla epochou tyranie založené na strachu a na otrocké práci, ačkoli mnozí trockisté a kariéristé, kteří zneužívají moc, byli zajisté před Stalinem strachy podělaní.
J.V.Stalin byl státníkem, kterému se v životě povedlo vejít v marxistické hnutí, vytrhnout jej jeho patronům a objednavatelům ,,revoluce” a použít marxismus ke svému vlasteneckému vnímání světa a využít jej ve prospěch většiny, a dále tvůrčím způsobem ,,rozvíjet” marxismus až do plného odmítnutí jeho vědecké adekvátnosti a metrologické neprůkaznosti v práci ,,Ekonomické problémy socialismu v SSSR”. Historickou vinou a prací loutkovodičů byl poté marxismus ( již bez Stalina ) dále ztotožňován se Stalinskou politikou a bolševismem obecně ( z ruského slova ,,většina” ) a šířen jako virus do nových ,,lidově-demokratických” zemí tzv. Východního bloku. Ostatně třeba naše KSČM si toto neuvědomila dosud
Nedávno byl ve Francii publikován názor Charlese de Gaulla o Chruščovově ,,antistalinském referátu”: ,,Pochybuji o tom, že je Chruščov ve svých závěrech upřímný a objektivní. Očerňování skvělého vůdce SSSR, k jehož spolubojovníkům se Chruščov hrdě počítal, nepřidá na cti a autoritě současnému sovětskému vedení ve světe…” řekl tehdy Francouzský prezident a veterán Druhé světové války. De Gaulla lze těžko nařknout ze sympatií ke komunismu, tudíž on věděl něco, co my nevíme. O tom ale v dalším díle. Ostatně pro SSSR destalinizace neznamenala nic jiného, než že se stranická věrchuška, která všechny svoje, trockistické, zednářské i cizí zločiny a záškodnictví i jejich následky, hodila na Stalina, vracela k moci na všech úrovních.
Daniel Novák
(DNo, ceskoaktualne.cz, foto: archiv)
