Věříme ve smrt, protože nám bylo řečeno, že zemřeme. Spojujeme ji s tělem, neboť víme, že naše těla umírají. Nová teorie ale naznačuje, že smrt není konečná událost, jak si myslíme. Podobných teorií a názorů je mnoho, ale tato teorie jde ještě mnohem více do hloubky.
Nekonečno vesmírů
Jedním známým aspektem kvantové fyziky je to, že některé věci nelze předvídat. Místo toho existují pozorování, každé s jinou pravděpodobností. Jedno vysvětlení hlavního proudu interpretace “mnoha světů” uvádí, že každé z těchto pozorováních odpovídá jinému vesmíru (mnohovesmír).
Mnohovesmír je teorií, která pojednává o tom, že existuje mnoho vesmírů. Jde o pojem používaný ve vědě. Mnohovesmír se nejčastěji objevuje jako důsledek kosmologických teorií nebo v jedné z interpretací kvantové teorie.
Biocentrická filozofie či biocentrismus je zase teorií, která tyto myšlenky upřesňuje. Hovoříme o filozofickém principu myšlení, které tvrdí, že příroda tu není proto, aby sloužila lidem, nýbrž naopak.
Existuje nekonečné množství vesmírů a vše, co se stane, se odehrává v některém z nich.
Nesmrtelná duše v mnoha vesmírech
V těchto scénářích smrt v pravém slova smyslu neexistuje. Všechny vesmíry existují současně bez ohledu na to, co se děje v kterémkoliv z nich. Ačkoliv je našim tělům předurčeno zemřít, onen živý pocit s otázkou, kdo vlastně jsme, je jen dvaceti wattovou energií v našem mozku.
Ale tato energie po smrti nezmizí. Podle vědy totiž energie nikdy neumírá. Nemůže být ani stvořena a ani zničena. Přechází však tato energie z jednoho světa do druhého? V časopise Science nedávno vyšel výzkum o tom, že vědci mohou změnit událost, která se stala v minulosti. V jejich experimentu byly částice vystaveny rozdělovači paprsků.
Vědec mohl později spustit druhý nebo první spínač rozdělovače. Mělo to demonstrovat to, že tak jak se vědec rozhodl, určilo, jak se částice v minulosti zachovala. Bez ohledu na to, jako volbu učiníte, to budete právě vy, kdo zažijete výsledky. Propojení mezi těmito různými ději a vesmíry překračuje naše běžné představy o prostoru a času.
Přemýšlejte o dvaceti wattech energie jako o jednoduchém promítání hologramu na obrazovce. Je jedno zda vypínáte a nebo zapínáte první či druhý paprsek, je to pořád ten stejný prostředek zodpovědný za projekci.
Prostor a čas nejsou hmotnými objekty. Zkuste jen tak mávat rukou v prostoru vzduchu. Pokud byste všechno dokázali uchopit, co by pak zůstalo? Nic. Totéž platí i o čase. Nic však neuchopíte a ani nic nevidíte, stejně tak jako nenahlédnete do nitra své lebky, která obklopuje mozek. Vše, co právě teď zažíváte, je jen vír informací, které se objevují ve vaší mysli. Prostor a čas jsou prostě jen nástroje, jak dát všechno dohromady.
Smrt vlastně neexistuje
Smrt vlastně v nadčasovém světě bez mezer neexistuje. Rozdíl mezi minulostí, přítomností a budoucností je jen trvale přetrvávající iluzí. Nesmrtelnost ovšem existuje. Nejde ale o nesmrtelnost, díky které budeme žít ve věčné existenci bez konce. Nesmrtelnost jde mimo čas úplně.
Jeden z takových příběhů zažila Christine. Při cestě ze svatby s mužem, kterého milovala, do domu snů, jehož si koupili, se stala tragická nehoda. Auto se na kluzkém ledě stalo neovladatelným. Důsledky byly strašlivé. Její čerstvý manžel Ed byl vymrštěn z auta, ona skončila s roztrhanými játry a s masivním krvácením.
Byla Christine mrtvá i živá zároveň mimo čas? V důsledku toho Ed po nějaké době řekl, že náš život není tolik v ohrožení jako naše vnímání. Ed koupil své mrtvé ženě nádherné diamantové náušnice. Věří totiž, že až svou ženu někdy a někde potká, bude v nich vypadat nádherně.
Ať už jde o přepínání spínače pro vědecký experiment nebo kolo života, bude výsledek oněch dvacet wattů energie…vždycky. V některých případech auto sjede ze silnice a vybourá se, v jiných zůstane na silnici a dotyčný dojede do cíle své cesty. Existujeme napříč časem a napříč vesmíry. To, co teď děláte, děláte třeba někde jinde jinak a váš osud má tedy mnoho možných konců, které se dějí zároveň.
(zdroj: suenee.cz, foto: Pixabay)
