…
„Jestli přijedeme do Čech, přijedeme zabíjet, nenávidíme nevěřící. Kdybychom přijeli do ČR, tak bychom přijeli, abychom zabili co nejvíce lidí,“ psala dále tato konvertitka k islámu své matce.
Kolegovi Alímu Sínovi jsem vydal v češtině jeho knihu Jak porozumět Mohamedovi a muslimům Sína v ni píše o zvrácené psychice konvertovaných na islám. Bohužel jeho slova mohu jen potvrdit, takové myšlení se snaží mnozí muslimové naučit konvertity k islámu, zažil jsem to na vlastni kůži:
Právě kvůli této lásce k Mohamedovi vraždí muslimové každého, kdo jejich proroka a víru kritizuje. Cituji tento příběh kvůli všem matkám, které mi se zlomeným srdcem píší své žalostné příběhy. Sekty jsou nebezpečné. Jakmile jednou vaši milovaní spadnou do sítě sekty, nemůžete je nijak zachránit. Jediným řešením je prevence. Informujte své děti o sektách a islámu. Začněte brzy, protože sekty se zaměřují na velice mladé lidi. Vědění je ta nejlepší pojistka, kterou své děti můžete vybavit.
Nečekejte, že v naší společnosti otrávené politickou korektností a multikulturalismem budou na nebezpečí upozorňovat média nebo školy. Záchrana vašich dětí je jen vaší povinností. Muslimové se aktivně snaží získat mladé lidi. Buďte tedy aktivnější a upozorněte své děti, že svět je plný predátorů, vlků v beránčím rouše. Tito predátoři jsou sami oběťmi. Často vašeho potomka naláká k islámu jeho nejlepší kamarád, který je sám muslim. Muslimové jsou nevinní, avšak přenášejí smrtící virus.
Proč konvertité k islámu, tak nenávidí naší společnost?
Chunás se doslechla, že je Musáb ve městě, a připadala si odstrčená. Poslala mu vzkaz následujícího znění: „Jak jen dokážeš být vůči své matce nevděčný! Přijedeš do města, kde žiji, a ani mě nenavštívíš?“ Musáb odepsal: „Nechtěl jsem navštívit ničí dům, dokud nenavštívím dům Prorokův.“ Když se u matky konečně zastavil, prosila ho, aby s ní zůstal. Pravil: „Netrvej na tom, matko, protože pokud mi zabráníš v odchodu, nebudu mít jinou možnost než tě zabít.“ Ubohá Chunás mu dovolila odejít a hořce se rozplakala. Musáb jí řekl: „Chci jen tvé dobro, matko. Dosvědč, že není boha kromě Alláha a Mohamed je Jeho prorok.“ Odpověděla: „Při záři hvězd, nikdy svou víru nezavrhnu, ty si ale dělej, co chceš.“ Musáb odešel a krátce poté se odstěhoval do Medíny. Účastnil se Mohamedových nájezdů a loupežných výprav a byl zabit v bitvě u Uhudu.
Chunás byla přítomna a synovu smrt viděla na vlastní oči. Muslimové tuto příhodu vyprávějí a chválí Musába za jeho tupou oddanost. Myslí si, že „jeho příběh je pýchou celého lidstva.“ Není to však nic než smutné vyprávění o vymývání mozku a fanatismu a utrpení, mukách a žalu jedné zdrcené matky. Členové sekt nevidí, jakou bolest svým rodinám způsobují. Nedokáží se vcítit do bolesti těch, kteří je milují. Islámští konvertité zpřetrhají se svými blízkými veškerá pouta. Někteří jdou dokonce až tak daleko, že svým příbuzným do očí řeknou, že by je neváhali zabít, kdyby tak měli prokázat Alláhovi věrnost. Mohamed se nijak netajil přáním být milován nade všechny a nade vše. Dle jednoho hadísu řekl: „Nikdo z vás nebude mít víru, dokud mě nebude milovat víc než svého otce, své děti a celé lidstvo.“
(zdroj: eurabia.cz)
