Temná mise: NASA, aneb skryté praktiky zatajování a manipulace

Takže Richarde, na začátku poběžíme podle Vás a necháme Vás, abyste nás tak trochu vedl tam, kam nás chcete zavést. V určitém bodě Vám do toho vstoupím a začnu Vás směrovat různými směry. Můžete se se mnou přít nebo se mnou můžete souhlasit!

Richard: [Směje se] O to už se pokoušeli jiní, víte.

K: Můžeme se dát malý zápas. Jakkoli se s tím chcete vypořádat, ano?

R: [Usmívá se] Ok.

K: Ale určitě to bude zábava a snad se všichni něco dozvíme [směje se].

Co nám můžete říci o této nové ohromující tajné historii NASA?

R: Je to příběh rodící se po mnoho let. Chci říct, alespoň nějakých 40 let od zrodu samotné NASA, v roce 1958. Co mě zaujalo je, že jsem se pokoušel vypovědět tento příběh již dříve při různých příležitostech. Pověděl jsem ho v pořadu Art Bell, Coast to Coast. Také jsem jej vyprávěl pro National Press Club, při tiskové konferenci, kterou jsme dělali s osmi dalšími lidmi – velmi prestižní zázemí, lidé z NASA, lidé, kteří to zaznamenávali – bylo to v roce 1996.

Je to příběh, který jsem vyprávěl v televizi, ale zdálo se, že dokud jsme nenapsali Dark Mission, nějak se nechytil. Dva týdny poté, co byla vydána kniha, stala se bestsellerem na seznamu bestsellerů New York Times. Vlastně to je to, co říká tento [ukazuje na obrázek knihy na monitoru počítače] pěkný malý emblém nahoře v rohu knihy.

To není nejhorší počin, když vezmete v úvahu, že na titul jako je tento nebyla žádná propagace v národní televizi. Jedinou publicitu, kterou jsme měli, jediný způsob, jak se lidé dověděli, že jsme napsali novou knihu o zákulisí NASA a o tom, co nám říkali na pozadí toho, kým ve skutečnosti jsou, bylo vysílání pro posluchače Coast to Coast a na internetových stránkách.

Máme dvoje webové stránky. EnterpriseMission.com, což jsou oficiální stránky badatelů mise Enterprise. A pak máme DarkMission.net, což jsou oficiální stránky nové knihy.

Domnívám se, že jsme v této zemi, vlastně ve světě, politicky, obzvláště posledních 8 let… my všichni jsme připraveni slyšet pravdu. Nechat lží. V tuto chvíli je to tak ohromující, už je víc než jasné, že lidé, kterým jsme důvěřovali, kterým jsme svěřili naše životy, naše osudy, naši posvátnou čest, nám lhali a dívali se do kamer a v klidu nám předkládali lež za lží.

Takže když jsme s Mikem vyšli ven s knihou, která vám má odhalit pravdu za některými z těch lží o agentuře, která není soustředěna v mainstreamu, tedy kromě startů raket na Cape, myslím, že to vysvětluje zrod této doslova mocné vlny, k níž teď dochází v knihkupectvích, kde např. v Barnes & Noble a dalších řetězcích ji nemohou udržet na pultech.

Mikeův bratr zašel nedávno do Barnes & Noble v Seattlu a prodavač mu řekl: „Omlouváme se, pane Bara, ale včera jsme jich měli dvacet a zbyla tu jen jedna“. A samozřejmě, že to je pro mne skutečně dobrá politická zpráva. To znamená, že se nějak propojujeme. Napojujeme se na americký lid a máme šanci ukázat jim, doložit jim pravdu.

K: Takže, jaká je tedy pravda? Jaký je rozhodující výsledek? A můžete ten příběh postavit jakkoli chcete, ale v zásadě říkáte, že nám NASA lhala. V podstatě nám lhala naše vláda, protože oni jsou jedno a totéž, je to tak? Jsou nějakým způsobem propletení?

R: Ne nezbytně. Víte, v tomto musí lidé přemýšlet v nuancích. Je třeba, aby lidé byli mnohem sofistikovanější, což jistě divák 21.století, nebo dnešní čtenář, je. Není to vláda. Nic jako vláda neexistuje. Je zde několik vlád a ty jsou navzájem ve válce.

Příležitostně zaznamenáte na veřejnosti, že existuje určitý druh války, ale ve skutečnosti jsou po většinu času jemné nuance pozic skryty. Skutečně je to téměř jako starý feudální systém. Však víte, všichni jsme vyrůstali na příbězích o Robinu Hoodovi a o Sherwoodském lesu, o Nottinghamu, pamatujete, král Jan a ty děsivé věci, které se odehrávaly v Anglii, když Sir Richard, „klaďas“, král Anglie, byl pryč a bojoval v křížových výpravách. „Záporňák“ Jan se v zásadě pokoušel ukrást mu jeho říši za zády, zatímco byl pryč a konal dobré skutky.

A na co se díváme u současné americké vlády – o tom se zakládajícím otcům nezdálo ani v těch nejdivočejších nočních můrách, možná kromě té vize, kterou měl Washington údajně ve Valley Forge – nikdy si nepředstavovali, že zde budou tato hrabství, tyto feudální království a tato lenní panství bojující se sebou navzájem a také s americkým lidem, kvůli moci. V důsledku je to všechno o moci.

K: Tak jmenujte ta lenní panství. Jste ochoten to učinit?

R: Dobrá, podívejme se na to, máme tu Ministerstvo obrany, Ministerstvo zahraničí, NASA, CIA a všechny ty agentury z abecedy. Pamatujte, že odhad národní výzvědné služby, který nám právě před pár dny sdělil: „Jejda, ehm, Írán doopravdy nevyvíjí žádnou jadernou zbraň a nečiní tak po čtyři roky“, byl kompilací 16ti nebo 17ti zpravodajských služeb, které se nějak všechny shodly na konsensu a řekly: „OK, skutečně jsme se mýlili/y“. Protože nedělají to, co nám prezident tvrdil, že dělají už měsíce, bubnují na válečné bubny. Hrozí Třetí Světovou Válkou. Takže lidé mohou vidět, že zde ve vládě USA probíhá neuvěřitelný boj o koryto.

…že není žádná jedna vláda. Je zde, jen v samotném parlamentu a senátu, 535 vlád. Každý člen, každý poslanec, každý senátor má svou vlastní perspektivu, když jsou skutečně zodpovědní voličům.

K: Dobrá, můžeme mluvit o skutečných vládách, které jsou pod hranicí obecného konsenzu?

R: Dobře, to je vzdáleno pět světelných let. Pojďme se tam nenápadně přenést. Pojďme se tam přenést pomocí nějaké proměny, protože pro většinu lidí je myšlenka, že to, co vidí na CNN není skutečnost, šokující.

Jsme teprve na začátku hlavního proudu toho, co nazývám Bell Curve (křivka připomínající zvon), protože přesně o to se jedná. Umírněný střed. Je to „tichá většina“, jak tomu říkal Nixon. Teprve začínáme probouzet ty lidi k uvědomění, že jejich vláda, lidé, kterým důvěřují, lidé, které si zvolili, lidé, kterým dali svým hlasem moc, možná nejsou těmi lidmi, kteří řídí tohle představení.

To je enormní skok pro většinu lidí, kteří se doopravdy domnívají, že pokud se dostaví k volební urně nebo jdou na nějakou schůzi nebo se zúčastní nějakého druhu hlasování, že toto má skutečnou moc. Ne, to má moc na veřejném místě, avšak skuteční vykonavatelé či ti kteří rozhodují o našem osudu jsou voleni v soukromí a tajně. A my je identifikujeme v Dark Mission… všiml jste si, jak jsem elegantně navázal zpět?

K: To byl nádherný přechod.

R: Děkuji. My označíme tři tajné mocné skupiny, které za vším ve skutečnosti stojí a které jsou ve vedení a bojují jedna s druhou o moc pod emblémem NASA. A jsou to… protože vidím, že to je to, kam chcete zamířit [Kerry se směje] – jsou to nacisté, zednáři a mágové.

K: Velmi dobře, velmi dobře! To je ohromé, že jste je skutečně vyjmenoval, alespoň na této úrovni.

R: Proč ohromující? To je pravda.

K: Protože velmi málo lidí by to udělalo.

R: To je přesně to, o čem je Dark Mission. Říci lidem pravdu.

K: Správně.

R: George měl onehdy večer v pořadu hosta. Byl to vlastně duchovní, pastor, kterého vzal jeden z vrcholových víceprezidentů z Atlantic Richfield v sedmdesátých letech do Prudhoe Bay, kde prováděli vrty na severní straně a stavěli ropovod. A tento muž během svých čtyř hodin v pořadu  Coast to Coast s velkým potěšením citoval znovu a znovu jedno z biblických rčení. „Pravda vás osvobodí, poznejte pravdu a pravda vás osvobodí.“ Takže první krok na cestě ke svobodě je vědět, že je vám lháno.

A jednou z manter naší knihy Dark Mission je sdělení, které mi ve skutečnosti předal jeden z těchto tajných agentů. Však víte, tito lidé vám volají; dokonce s nimi večeříte. Chodí na konference. Ve skutečnosti nikdy doopravdy nevíte, kolik z toho, co vám říkají, je pravda a kolik si přibarvili. Kolik je zahalená lež s trochou zasazené pravdy – jinak by jim to nikdo nezbaštil.

Takže neustále činíte rozhodnutí, když spoléháte na zdroje, což se my v Enterprise opravdu snažíme nedělat. Za chvilku to rozvedu dál.

Tento jedinec mi tedy předal ohromně zajímavé sdělení. Vlastně to byla zřejmě druhá nejdůležitější věc, jakou mi kdy kdo z veřejného života řekl. Tou první byl můj starý přítel Gene Roddenberry, k němuž se za moment vrátím.

Tento tajný agent mi při jedné z našich dřívějších konverzací řekl, opakoval stále znovu a znovu – stal se z toho takový jakoby vtip, když spolu hovoříme po telefonu: „Lež je odlišná na každé úrovni.“Význam: dokonce i lidé, kteří zastírají před kamerou, říkají, že dolar se hroutí, tvrdí vám, že nám dochází ropa, říkají vám, že musíme napadnout Írán dřív než napadnou oni nás, prohlašují, že Saddám měl zbraně hromadného ničení – většina z těchto lidí skutečně věří tomu, co vám říkají. Lžou jim lidé, kterým oni důvěřují.

Takže lež stoupá vzhůru. Každá malá skupina je kontrolována a ovládána a omezována tím, že je krmena přesně takovým množstvím lží, jakému uvěří. A tak mohou předstoupit před kamery např. před budovou National Press Club nebo před Bílým domem, když vyjde prezidentova mluvčí.

Ona věří 99% věcí, které říká; ona tam nelže. Ona neví, že je to lež, protože kdyby to věděla, nemohla by být tou herečkou jakou je.

K: Přesně tak.

R: Lež musí být odlišná na každé úrovni, aby celé seskupení lží mohlo nakonec ovládat nás všechny ostatní a zadržet pravdu. A tím zadržet nemyslím „zapouzdřit“, myslím potlačit ji. Držet ji dál od nás.

K: Takže, prozraďte mi něco, kdy se vám byly věci osvětleny? Bylo to před těmi mnoha lety, když jste pracoval pro Waltera Cronkitea?

R: Ó, kéž by tomu tak bylo. Ne. Byl jsem mladý, byl jsem naivní, byl jsem idealista. Byl jsem očarován myšlenkou, že poklepou na rameno 23letému a skutečně naslouchají mým radám. Ale byl jsem pozorný. Pouze jsem neměl celý velký obraz.

Dám vám příklad. Jednoho večera jsme měli schůzku v kanceláři jednoho z řídících pracovníků. Bylo to o víkendu a měla být tisková konference s astronauty. Myslím, že to bylo během Apollo 8.

Děje se to, že odstartujete z Mysu a strávíte tři dny cestou na měsíc, dostanete se na oběžnou dráhu a přistanete a cokoli dalšího a tři dny vám zabere cesta domů. Běžně v rámci těchto misí byli jedinými lidmi, kteří se dotali k hovoru s astronauty ti skrytí pod označením CAPCOM: capsule communicator/komunikátor s kosmickou kabinou, v zásadě další astronaut, a NASA nastavila toto opatření na samém počátku. Neboť v kritických momentech nechcete zmatek kvůli příliš mnoha hlasům.

Takže dokonce i všichni letoví kontroloři, všichni ostatní lidé v NASA, kteří řídí misi, všichni předávají indormace skrze jednoho člověka, který hovoří s posádkou.

Prvním odchýlením se od této skutečně důležité a zjevně odpovědné pozice bylo toto nedělní odpoledne, kdy astronauti padali domů k Zemi. Však víte, dva až tři dny nic na práci mezi Zemí a Měsícem.

Jen si zkuste představit tu scénu. Vznášejí se v nulové gravitaci, máme zde ty neuvěřitelné výhledy z okna, Země z jednoho okna, vzdalující se měsíc z druhého a v podstatě se… nudíte.

Takže co udělali, bylo uspořádání první tiskové konference ve vesmíru, kdy zástupci tisku shromáždění v Houstonu dostali příležitost jít na mikrofon a skutečně přímo klást otázky astronautům. Měli tam tři astronauty v programu Apollo. To bylo něco neslýchaného, to bylo úžasné, to bylo báječné, to byla transparentnost.

Takže se díváme na naše hodiny a hodinky a sledujeme monitory a máme spojení, víte, satelitní spojení s Houstonem. A v zásadě čekáme, až se kosmická loď objeví nad horizontem v Goldstone v Kalifornii, kde se nachází obrovský talíř – 64 stop satelitní antény – která vzhlíží k raketoplánu mezi Zemí a Měsícem a chystá se naladit signál a přijímat o odesílat samotné otázky.

A samozřejmě, aby k tomu mohlo dojít, musí být schopna vidět kosmickou loď, protože se nachází na rotující Zemi a geometrie měsíce, kde se loď a to všechno nachází, nemůže být změněna. Museli počkat, až se raketoplán objeví nad horizontem v poušti u Goldstone, pak teprve mohla tisková konference začít.

Takže tam tak sedíme a povídáme si spolu, víte, a šéf má nohy na stole na je tu kopec dalších lidí sedících na sedačkách a …

K: Jste v JPL?

R: Ne, ne, jsme v New Yorku ve zpravodajském středisku CBS na Západní 57.ulici, napojeni electronicky. Dokonce v tomto temném středověku jsme měli televizi přes satelit a mohli jsme vidět, co se děje. Sledovali jsme monitory, sledovali jsme Houston a sledovali jsme tým reportérů.

A čekáme až se nám elektronicky zjeví astronauti, oni měli v raketoplánu také televizní kameru. Všichni na ně čekáme a čekáme, až se s nimi Houston bude moci spojit přes pozemní stanici Goldstone a PIO – člověk pro styk s veřejností – říká: „Víte, čekáme, až se raketoplán objeví nad horizontem hor v Goldstone.“

Takže je mi 23, ano? A já si pomyslím, tohle je divné; to nedává žádný smysl. Tak jsem vzal typickou známou obalovou křivku a začal jsem čmárat nějaké rovnice. A znáte to, v zásadě vezmete poloměr země, způsob, jakým rotuje a výšku hor; naklonil jsem se ke svému šéfovi a řekl: „Pssst, Bobe – NASA lže.“

A on na to: „Cože?“. A já říkám, „Oni nám lžou“. Bylo to něco tak neuvěřitelně triviálního, koho to zajímá? Ale já jsem řekl: „Jestli mluví pravdu, tak hory, nad nimiž očekávají objevení se raketoplánu, musí být  5 000 mil vysoké. Museli by lhát“.

A tak se později ukázalo, že to, co ve skutečnosti dělali, bylo čekání na Julese Bergmana, který se předešlého večera opil [Kerry se směje] – byl to vedoucí zpravodaj pro vesmír pro ABC News – opil se, zaspal, nestihl to včas do tiskové místnosti a NASA ho kryla technickými výmysly tak, aby se Jules Bergman – který byl jejich oblíbeným korespondentem – mohl dostat na kameru a položit první otázku v tomto historickém „korespondent se ptá astronauta v kosmu“ naživo bez letového kontrolora a bez CAPCOM.

Toto byl můj první příklad, na záznam, jak jsem se podíval na NASA a uvědomil si, že lžou, a bylo topošetilé.

To je tedy pozadí toho, jak jsem se dostal k celé teorii sledování Marsu, sledování měsíce a sledování politiky. Sledování tajných společností, agend a toho všeho. První příklad, kdy mi nevěřili, protože kdo jsem byl já? Byl jsem jen konzultant pro zpravodajství CBS.

NASA prostě nemohla udělat nic špatného. Chci říct, [Bob] Wussler mi v zásadě řekl: „Ty ses zbláznil. To není možné!“ On přijímal – my všichni v té době – slovo NASA bylo nad slovem kohokoli jiného, kdo měl co dočinění s vesmírným programem.

Ale Dark Mission je skandálním odhalením skutečnosti, že nemůžeme NASA důvěřovat, jelikož, počínaje těmi 5 000 mil vysokými mytickými horami, nám čtyřicet let neříkají pravdu.

K: Rychlý přesun sem. Napsal jste tuto neuvěřitelnou knihu. Řekněte nám ten krátký příběh, který jste nám pověděl předtím, o té chvíli v televizi atd. Protože to není skutečné, dokud to není v televizi?

R: Dobrá, když jsem do tohoto vstoupil, když jsem začal sledovat údaje, narozdíl od záležitosti s horou – což byla pouhá hloupost – když jsem začal sledovat údaje, bylo to u příležitosti JPL kosmických sond Viking bez posádky v roce 1976, kdy jsem byl opět představitelem zpravodajství CBS v JPL po toto neuvěřitelné, neskutečné léto Vikingů.

Takhle tomu říkáme, „léto Vikingů“.  Kdy tato země vyslala dva raketoplány bez lidské posádky, aby poprvé přistály na Marsu. A dvě další sondy na oběžnou dráhu, aby dělaly stovky tisíc záběrů. Tím bylo zahájeno oficiální bádání ohledně možného života na Marsu.

Nějaký čas poté, co započal tento proces, někde okolo 25tého, myslím, července, jeden z klíčových lidí v misi Viking – jeho jméno je Gerry Soffen – se postavil před nás v JPL – byli jsme tam v Kalifornii v laboratoři pro tryskový pohon (Jet Propulsion Laboratory), JPL, o níž, jak se domnívám, máte více než dostatečné povědomí – a Soffen se postavil a na plátno nám promítnul obrázek ukazující tvář na Marsu. Tu bizarní věc s malými černými skvrnami. Však víte, ta s těmi poněkud zvláštními rty, která se objevila v každé knize všude na planetě za posledních zhruba třicet let.

Ukázal na ní a řekl: „Není to legrační, co dokáže hra světla a stínu?“. Velký smích všech nás shromážděných lidí od tisku. „Když jsme udělali snímek o pár hodin později, bylo to všechno pryč. Byl to jen trik světla a stínu“.

Takže jsem tam, jsem dalším svědkem tohoto prohlášení, tohoto procesu. Rychle přetočme film dopředu. Dostávám se do procesu skutečného pozorování tohoto obrázku, o desetiletí později, v osmdesátých letech, na konci osmdesátých let, okolo roku 1989. Zjistil jsem, že všechno, co nám Soffen řekl, byla lež.

Nebyla to totiž hra světla a stínu…….

R:  Po kompletním zpracování zjistíme, že se jedná o fantasticky symetrickou sochu, míli a půl dlouhou a půl míle vysokou. V současné době již máme spoustu záběrů; byla provedena další nezávislá počítačová zpracování různých údajů.

Máme 3D modely, máme stereotypy, máme stínování dle tvaru, existují všechny možné druhy analýz a toho všeho, mimochodem, vytvořené námi mimo NASA. NASA vše od počátku ignoruje a všem jednoduše říká, že je to nesmysl, zkrátka dejte pokoj, jděte pryč. Sakra, to říká NASA, to je ohromující!

Ale klíčovým momentem, který jsem rozpoznal, když jsem se vrátil zpět v čase, je Gerryho prohlášení – můžu mu říkat Gerry, protože jsem ho znal dost dobře – byla to také lež.

Žádný záběr tváře na Marsu nebyl udělán o několik hodin později. Prakticky vzato, o několik hodin později, vzhledem ke změně rotace Marsu a orbity kamery Vikingu byla tato oblast Marsu skryta v temnotě. Nemohli záběr udělat.

Další příležitost udělat záběr přišla o měsíc později – ve skutečnosti za 35 dní. Záběr byl udělán, což je neobvyklé, neboť v té době na misi téměř nikdy nebylo zvykem dělat dva záběry stejného kusu reality.

Museli čekat měsíc na návrat do takové geometrie, aby mohli druhý záběr udělat. Což samozřejmě, pokud se na to podíváte zvenčí, někdo zkoumal, jestli je na záběru stejná věc pod odlišným slunečním úhlem – tedy věda říká, že je pravděpodobně pravý.

Pravděpodobně to byla skutečná tvář, pravděpodobně to byla skutečná socha, byla to skutečná záhada, opravdový neuvěřitelný průlom v tom, co bylo podle NASA a projektu Viking jejich cílem. Život na Marsu! Až na to, samozřejmě, že nám lhali, lhali nám, lhali nám.

Lžou nám na toto téma už třicet let. To mě přimělo ptát se: „vážně nám lžou nebo jsou to jen hlupáci? Jsou to vědci, kteří nemají ponětí o tom, jak by měla fungovat skutečná věda?“ – což znamená – když vidíte něco, co  ohromujícím způsobem zapadá do vašeho paradigmatu, máte misi.

Máte misi financovanou z daní poplatníků, miliardy dolarů utraceny při hledání života na Marsu. No, míli široká socha je tak trochu život… byla někým postavena, možná. Takže není vědecká metoda od toho, aby to zjistila? Ne… místo toho, aby to prozkoumali, bleskově vyrazili opačným směrem.

K:  Dobrá, ale jestli lhali tehdy v minulosti, a to byla  jedna z jejich prvních misí na Mars…

R:  To byla první mise.

Více info na suenee.cz

Přejít nahoru