Minulý týden byl ve znamení zpráv o možnostech užší spolupráce v Syrském konfliktu mezi Ruskem a USA. Ty fámy zesílily uprostřed nedávných krachů Washingtonu předvést se s účinnou sekulární silou mezi různými džihádistickými skupinami, které tvoří jádro té tzv. „umírněné syrské opozice“. Není žádných pochyb, že to byl krach USA podporované Nové syrské armády operující proti ISIS u Al-Bukamal, které vedlo k těžkým ztrátám a ke ztrátě vojenské techniky, co dotlačilo presidenta Baraka Obamu, aby uvážil plán náletů proti teroristickým skupinám v Sýrii koordinovaných spolu s Ruskem..
Podle navržených plánů by americká vojska spolu s Ruským letectvem vedla společné nálety proti k al Kaiídě přidružené Jabhat al-Nusra. Rusové by za to zastavili útoky na USA podporované rebely, v první řadě na Novou syrskou armádu.
Avšak např. neochota USA bránit v rozšiřování Al Nusra byla nikoliv jediným sporným bodem mezi Washingtonem a Moskvou. USA po dlouhou dobu podporovaly skupiny džihádistických militantů Jaysh al-Islam a Ahrar al-Sham, když je nazývali umírněnou opozicí. Kdyby dohoda mezi Ruskem a USA přinesla alespoň snížení odporu k ruským náletům proti takovými umírněným opozičníkům, tak by to bylo pro Moskvu diplomatické vítězství. Spojené operace proti Al Nusra a zintenzivnění ruských operací proti Jaysh al-Islam a Ahrar al-Sham by se mohlo stát počátkem konce turecko-saúdské hry v Sýrii. Ty výše uvedené skupiny jsou jasně podporované Ankarou a Rijádem a hrají ústřední roli v turecko-saúdských plánech v této zemi. Sehraje to rozhodující roli v nedávno začnuvší normalizaci mezi Ruskem a Tureckem? Nejspíš ne, protože by to znamenalo snížení tureckého vlivu v regionu a konec Erdoganových strategických plánů pro Sýrii.
(ORi, ac24.cz, Foto: Ron Foster Sharif / Shutterstock.com)
