Pokud by všechny živočišné druhy na naší planetě byly na stejné úrovni vývoje, co by se dělo? Spolupracovaly by, nebo by se mezi sebou snažily povraždit? Ve filmu »Planeta opic« se lidé ocitnou ve světě ovládaném inteligentními lidoopy a jako druh nemají moc šancí. Zkusme si ale představit, že lidským intelektem by nebyly obdařeny jen opice, ale všichni živočichové. Začal by jeden druh vládnout všem, nebo by si žil každý po svém?
Tento myšlenkový experiment je na první pohled absurdní a v zásadě i nemožný, ale hledání odpovědí na tuto otázku může odhalit zajímavou (a smutnou) pravdu o lidské povaze a o našem místě v rámci dominantního druhu na planetě. Bohužel, hypotetická odpověď nikoho z nás nepotěší. „Chaos. To, co by nastalo, lze popsat tímto jedním slovem,” uvedla ekoložka behavioristka z Bristolské univerzity Innes Cutthill. „Pobili bychom jeden druhého,” dodává její kolega Robin Dunbar z univerzity v Oxfordu. „Lidé nebývají při setkání s něčím novým příliš vstřícní a přátelští.”
Jejich slova doplnil i komparativní psycholog z univerzity St. Andrews Josep Coll: „Když se podíváme na historii lidstva, vidíme, že nebyla vybudována na mírových základech.” S největší pravděpodobností by vypukla třetí světová válka. „Na neznámé hrozby reagujeme negativně a agresivně,” uvádí Cutthill. Kdo by ale v tom případě vyhrál?
Velké množství druhů by nemělo šanci. Například býložravci musí jíst většinu času trávu, aby byli schopni shromáždit dostatečné množství energie. To jim ale ubírá čas, který by mohli věnovat rozvoji komunikace, výrobě nástrojů, tvorbě kultury nebo účasti na vojenských akcích. Ve výhodě by tak byli jednoznačně masožravci.
Žraloci, delfíni a kosatky by byli také docela ze hry, protože hranice jejich výskytu vymezuje oceán. I když v jeho hlubinách by mezi nimi mohl vzniknout podvodní boj o moc. Ani zvířata, která omezuje jejich biotop (bažiny, tropické lesy, pouště) by nemohla vést světovou válku, protože jsou příliš svázána se svým prostředím.
Jurský park by ovládli velcí predátoři, jako jsou lvi, tygři, medvědi, ale také tlustokožci – sloni, nosorožci – a ti všichni by mohli v krátkodobém horizontu představovat hrozbu pro naši suverenitu. A kdybychom byli nazí a ztratili se v lesích a savanách, zcela jistě by nás sežrali. Ale vzhledem k tomu, že lidstvo se vyznačuje láskou ke zbraním i k faktu, že lidí je přece jen víc než ostatních predátorů, v dlouhodobé perspektivě bychom všechny tyto živočichy nakonec zlikvidovali. Ostatně zčásti se to děje už teď.
Kdo by vyhrál v boji o moc?
Jenže jakmile by tato nebezpečná konkurence vymizela, střetli bychom se s dalšími rivaly – našimi příbuznými lidoopy. Primáti sdílejí velkou část naší fyziologie, která by jim výhledově umožnila užívat technologie, vyvinuté člověkem. Šimpanzi, orangutani, bonobové a gorily by mohli časem získat přístup k našim počítačům a vybavit se našimi zbraněmi. Přitom by ovšem využívali svých vlastních výhod, což jsou silnější a pružnější těla než naše. Začali by rychle vytvářet jedinečné technologie, určené pro svou vlastní potřebu. Nicméně možnosti našich kolegů primátů by s největší pravděpodobností závisely také na tom, jak dalece by si dokázali osvojit vědomosti, které lidstvo nashromáždilo během mnoha tisíciletí, a to včetně znalosti, jak vést efektivně válku a jak pochopit myšlení svého nepřítele. Využití těchto znalostí pro vlastní potřeby je klíčem k jejich nadvládě, ale je pravděpodobné, že než by to všechno stihli, stačili bychom je zkrotit. „Kdyby všechny tyto informace dokázali vstřebat, mezi lidmi a lidoopy by došlo k plichtě,“ domnívá se Josep Coll. „Pokud by to nezvládli, tak by se dominantním druhem nestali, přestože jde o velmi silné jedince.“
Jsou tu ale ještě další nepřátelé – bakterie a mikrobi. Bakterie nemají žádnou nervovou soustavu, takže předpoklad, že by byly schopné rozumného myšlení, je hodně přitažený za vlasy. Jejich nebezpečnost ale tkví v tom, že jich je ohromující množství a celá řada jich žije uvnitř lidského těla. „Bakterie by byly hodně silnými a nepříjemnými soupeři,“ míní Coll. „Nedivil bych se, kdyby nás nakonec zlikvidovalo něco úplně nepatrného,“ souhlasí i Dunbar. „Klidně bychom se mohli stát oběťmi nejprimitivnějších forem života, bakterií a virů. Jistě bychom se s nimi snažili bojovat všemi prostředky, Problém tkví ale v tom, že řada z nich je pro naše vlastní přežití nezbytná.“
(KPa, ProcProto, Foto: Shutterstock)