V Irsku byla podle všeho objevena převratná nová technologie. Jak to tak bývá, je až k nevíře jednoduchá – a efektivní. Proto je také předem odsuzována jako „nevědecká“, což má zajistit její včasnou likvidaci, než naruší byznysové zájmy koncernů, „vyrábějících“ geneticky upravené plodiny. Nová technologie, objevená dvěma irskými vědci, by totiž mohla znamenat až o 30% vyšší výnosy plodin, odolnější rostliny, menší spotřebu vody a pesticidů.
Také by zcela na vedlejší kolej odsunula koncerny hlasitě deklarovanou „nutnost“ pěstování tzv. GMO (tedy geneticky upravených) plodin.
Nepochybně právě proto je již předem odsuzována jako „nevědecká“ či „pavědecká“, ačkoli byla podle svých autorů úspěšně otestována a podpořila ji i Královská botanická zahrada v Londýně. GMO jsou dnes obrovitým byznysem – další z oblastí, kde se „velkým hráčům“ na trhu daří (tentokrát doslova) „krmit“ mediálním mainstreamem ovládanou většinu něčím zcela nevýživným a zdravotně závadným, a ještě za to shrábnout zisk.
Zástupci korporací obvykle tvrdí, že GMO jsou „dokonale bezpečné“ – a navíc že je potřebujeme. Jak jinak – říkají tito „dobráci“ – můžeme dosáhnout takových výnosů, aby povrch planety uživil stále se zvětšující lidskou populaci?
Voda živá
Inu, třeba zmíněnou novou irskou technologií. Vynález je – jak to tak bývá – převratně jednoduchý: spočívá v úpravě vody, jejím „nabíjením“ pomocí radiových vln. Zní to jako z knih Julese Vernea, nebo ještě fantastičtěji?
Profesor Augustin Darragh a Dr. JJ Leahy z katedry chemie a vědy o životním prostředí na univerzitě v Limericku, kteří jsou autory technologie, vysvětlují její princip: podle nich jde o to, že přístroj, kterému přezdívají Vi-Acqua, přeměňuje slabý elektrický proud (o napětí 24V) na radiový signál, který je poté vysílán anténou do vody. Signál vodu „nabije“ – změní poněkud její fyzikální a chemické vlastnosti.
Mnozí vědci, v čele s japonským fyzikem Dr. Masaru Emotem, věří, že kvalita vody je podstatně ovlivňována faktory, kterým jsme nepřipisovali dlouho žádný vliv. Ve videu jsou ukázky toho, jak na krystalizaci vody působí její vystavení slovům, jako je např. láska a nenávist.
Pokud se přístrojek připojí k hadici, může vyprodukovat až tisíce litrů „oživené“ vody během deseti minut. Cena za litr „úpravy“ je zanedbatelná. Podle serveru independent.ie technologie již byla úspěšně otestována v mnoha zemích, včetně evropských států a Indie.
Profesor Darragh dále vysvětluje, na čem je založena účinnost přístroje: „Vi-Aqua vodu činí „mokřejší“ a způsobuje, že na sebe lépe váže atmosférický dusík, čímž slouží jako přírodní hnojivo. Zázračně ozdravuje půdu tím, že posiluje mikroorganismy v ní žijící.“
Pak vypočítává další příznivé účinky nové technologie: „Můžeme také ušetřit až 30% vody. Když je voda naším přístrojem ošetřena, lépe se v ní rozpouštějí ostatní chemické látky, což znamená, že se ke kořenům rostlin dostane více živin v menším množství vody. Tak nejen spotřebujete méně vody – výsledkem jsou i lepší a odolnější plodiny.“
Prof. Darragh podle téhož serveru dostal povolení, aby na svůj výrobek umístil oficiální logo jedné z nejslavnějších botanických zahrad na světě – Královské botanické zahrady Kew Gardens v Londýně – což je pocta, které se žádnému jinému výrobku podobného typu zatím nedostalo.
GMO jsou hrozbou, ne záchranou
Pokud by nás „zachránila“ Vi-Acqua, nebo jiný podobný vynález, od GMO potravin, mohli bychom si patrně gratulovat. Geneticky upravené potraviny jsou předmětem dlouholetých sporů mezi jejich zastánci a odpůrci.
Zastánci se rekrutují především z řad korporací. Jednou z těchto „bohulibých pěstitelů“ naší dnešní výživy je i korporace Monsanto, která nedávno proslula tím, že se poměrně velmi úspěšně pokoušela patentovat si po světě i v Evropě základní plodiny, jako jsou květák, rajčata a papriky, proti čemuž se zvedla vlna lidového odporu. Nejen v Indii byla s touto snahou firma poměrně úspěšná.
Nejednalo se o potraviny geneticky upravené, ale naopak ty „normální“. Což je nelogické jen na první pohled. Na ten druhý je to pro Monsanto velmi výhodné. Pokud budou geneticky NEupravená semena dotyčných plodin vlastněna Monsantem, pak nám zbývá, hádejte co? Správně – budeme jíst ta levnější, dostupná, geneticky modifikovaná semena, také vlastněna Monsantem, nebo podobným nadnárodním molochem.
Označení moloch je přitom na místě, alespoň podle „odpůrců“ geneticky modifikovaných potravin. Ti snášejí přesvědčivé argumenty pro to, že jsou dotyčné potraviny zdrojem toxinů, vyvolávají alergie a další choroby a především – jsou málo výživné. Tedy jsou (mimo např. bílého cukru, o němž jsme na Protiproudu nedávno psali) dalším důvodem, proč se většina západní civilizace přejídá a stůně – na podvýživu. A to především vitamíny a minerály.
Dokonce se hovoří o tom, že tzv. „cry toxiny“, obsažené v některých GMO, způsobují vyšší riziko výskytu leukemie a jiných forem rakoviny. Další uváděné zdravotní důsledky jsou např. změny embryonálního vývoje a poruchy sekrece a metabolismu mužských pohlavních hormonů.
Zkrátka – nejsme všemocní. Pokud „vyspravíme“ DNA takové papriky DNA viru nebo bakterie – může to mít následky, které jsme nečekali. Překvapení? Ano i ne. „Establishment“ se rozhodně snaží, aby se podobné informace na veřejnost nedostávaly. Vědci, kteří se odváží jít „proti proudu“ a zkoumat dotyčné zdravotní účinky GMO potravin, jsou občas diskreditováni jako „nevědečtí“. Což je univerzální nadávka, kterou dnes označují vědci své kolegy, kteří nejdou s mainstreamem.
Nevědecké? A není důležitější, zda to funguje?
Stejně je to i s irským vynálezem: najdete internetové servery, které metodu Vi-Acqua odsuzují jako „nevědeckou“ – což jim zcela stačí. Zřejmě začíná být v moderním vědeckém kánonu podstatně důležitější to, zda je metoda „vědecká“ nebo nikoli, než to, zda funguje. Což v případě Vi-Acqua ukáže čas a praxe.
Zatím je však jisté jedno. Miliony lidí po celém světě věří, že specificky upravovaná voda je lepší než běžná. Pozitivní účinky takto upravené vody na zdraví jsou podle zastánců velmi markantní. To je případ i v Česku oblíbené „pí vody“, nebo jiné vody, jejíž fyzikální vlastnosti jsou měněny speciálním přístrojem. Zdůrazňuji – nikoli primárně vlastnosti chemické, ale vlastnosti fyzikální.
Co myslíte – není jednodušší vodu „vyčistit“, než do ní složitě přidávat chemikálie? Nebo než geneticky manipulovat s plodinami s výsledky, které jsou přinejlepším sporné?
(KPa, skn.cz, Foto: Shutterstock)
