Orlov v něm rozebírá důsledky Obamových zahraničních intervencí a dospívá k závěru, že Obama byl pro prosazování ruských zájmů ve světě i doma mnohem užitečnější, než kterýkoli ruský agent.
„Někdy se vám zdá případ slabý a bezbarvý, protože v něm cosi chybí“, píše. Orlov na webu The Saker. „Třeba kouř vycházející z ústí hlavně.
Žádný dost zřetelný či přímý důkaz spiknutí, zneužití či ďábelského úmyslu – ale jakmile ony jednotlivé slabší důkazy navršíte na hromádku, vytvoří jakoby zázrakem usvědčující obraz.
A přesně takto je tomu s Obamovou vládou, pokud jde o její vztah k Rusku. Předstíráním nepřátelských úmyslů vůči naší zemi učinila doslova co jen mohla, aby naše postavení ve světě posílila. A i když je vždycky možné připsat neúspěchy v boji s nepřítelem nekompentnosti, je nekompentnost v tomto případě příliš chabá na to, aby takovýto opačný výsledek zamýšleného docílila. Takže pokud zde nekompetence Obamovy vlády nějakou roli vůbec hrála, pak jen roli závoje, který měl skutečný Obamův úmysl vliv Ruska ve světě posílit a vliv USA naopak srazit ke dnu, pouze zakrýt.
Pohlédněme z tohoto úhlu na hlavní politické iniciativy Obamova prezidenství:
Pravděpodobně nejdůležitějším výsledkem jeho osmileté vlády bylo zničení Libye. Pod falešnou záminkou humanitární intervence byla nejúspěšnější země severní Afriky proměněna v zemi trosek, v útočiště islamských teroristů a v hlavní tranzitní bod pro ekonomické migranty, směřující do zemí EU. A byl to shodou okolností právě tento vývoj v Libyi, který svedl Rusko a Čínu ve spojenecký dvojblok, který od libyjské krize hlasoval pak v Radě bezpečnosti OSN vždy proti USA.
Jediným válečným úderem tak Obama svůj úkol ruského agenta splnil.
A dále: Obama byl hlavním činitelem při svržení ústavní vlády na Ukrajině, namísto které zde byl instalován americký loutkový režim. A když pak Krym zvolil připojení k Rusku, uvalil Obama na Ruskou federaci sankce. Vypadalo to jako něco, co mělo Rusko poškodit, ale namísto úmyslů pohlédněme na výsledky. Za prvé zde Rusko obnovilo kontrolu nad veledůležitou strategickou oblastí. A za druhé: Jak sankce tak protisankce umožnily Rusku koncentrovat se na náhradu dovozu posílením domácí ekonomiky. Úspěch zde slavilo hlavně ruské zemědělství, z jehož vývozu do zahraničí jdou dnes do státního rozpočtu vyšší částky, než z vývozu zbraní.
A za třetí: Přeseknutí hospodářských vztahů s Ukrajinou umožnilo Rusku eliminovat svého hlavního ekonomického soupeře.
A za čtvrté: Přes milion Ukrajinců se rozhodlo přestěhovat se do Ruska – a to ať už přechodně či trvale. A tento přísun rusky hovořících pracovních sil posloužil ruské ekonomice – a to nejen jako povzbudivý štulec do zad.
A za páté: zatímco dříve využívala Ukrajina svoji pozici souseda Ruska k roli vymahače ruských ústupků pokud šlo o tzv. dopravné či ceny plynu dopravovaného přes její území do zemí EU, má už dnes Rusko ruce volné díky ujednání o novém vedení ruského plynu s Tureckem a a Německem. V konečném výsledku tak Rusko z ukrajinské krize sklidilo téměř všechny benefity, zatímco USA získaly jen stále o cosi žadonícího otravného vazala.
Další “výkon” pak Obama zaznamenal v Sýrii. Někteří lidé trvají na tom, aby se konflikt v této zemi nazýval občanskou válkou, ačkoliv zde ve skutečnosti bojuje syrský národ proti žoldnéřům z ciziny sem dopravenými a v cizině též vycvičenými a z ciziny i financovanými.
Až do dneška zde Obama uplatnil nejširší paletu taktických přístupů. Podporoval, vyzbrojoval, cvičil a posílal do boje proti Syřanům různé teroristické skupiny s tím, že nastupují do boje proti zlu. Prohlašoval totiž, že syrská vláda použila chemické zbraně proti svým vlastním lidem, což každému jen trošku informovanému okamžitě připomenulo podobná lživá prohlášení o údajných Husajnových chemických zbraních. Vyslovil nespočet slibů o tom, že rozdělí umírněnou syrskou opozici od teroristů Islámského státu, a jako vždy tento slib ani jednou nesplnil. Čímž poskytl Rusům ospravedlnění k tomu, aby se o situaci postarali sami. Domluvil celou řadu přerušení palby a pak je pravidelně porušoval.
Byly zde pochopitelně i další “úspěchy”. Tím, že neustále mlel o “ruské hrozbě”, o “ruské agresi” a o “ruské invazi”, o nichž neexistoval jediný důkaz, že pořádal ve východní Evropě a hlavně v baltských zemích vojenské manévry, dokázal zbavit NATO i těch nejposlednějších zbytků legitimity, z kterých vpravdě učinil smutný vtip.
Avšak snad nejpodstatnější službu poskytl Obama ruskému národu, když svou podporou Hillary, pomohl Trumpovi získat prezidenství. Díky jeho fandění Hillary Clintonové budou tedy mít Spojené státy k Rusku přátelského prezidenta, který je rozhodnut se s Rusy rozumně domluvit.”
(KPa, skn.cz, Foto: Shutterstock)
