Na rozdíl od Západu se Kreml v Sýrii a na Ukrajině drží střízlivé reálné politiky a nemá žádné iluze o skutečných silách, která jsou za revolucemi, uvedl Focus.
Rusko se nesnaží „civilizovat“ vojenské konflikty a dát jim morální hodnocení, vysvětluje autor Osthold. Místo toho nabízí efektivní řešení. A tato strategie má veškeré šance na úspěch.
Když vypuklo „arabské jaro“, evropští analytici došli k souhrnnému vývodu, že základem revolucí je touha po demokracii, poukázal Focus. Nicméně se po čase ukázalo, že nejen chybovali, ale také se „strašlivě přepočítali“, zdůraznil Christian Osthold.
Pohled na současnou geopolitickou mapu světa nezavdává EU příčinu k optimismu, pokračuje publikace. Ozbrojený konflikt na Ukrajině trvá tři roky. Krize v Sýrii také stále není vyřešena. A i když na první pohled se může zdát, že obě ohniska napětí mají jen málo společného, při bližším pohledu je zřejmé, že pokud jde o strategie, kterých se drží Rusko a EU, jsou si velmi podobné. A situační analýza ukazuje, že západní vlády nevyvozují závěrů z vlastních chyb, zatímco Moskva nabízí účinnější řešení.
Když vypukla syrská občanská válka, tak, a to navzdory nejednoznačnosti situace, si Brusel, Berlín a Paříž pospíšily solidarizovat s rebely, které média „bezpodmínečně chválila jako bojovníky za svobodu“, připomíná Osthold. Na Západě jsme rozhodli, že protest proti režimu syrského vůdce Asada je „výrazem demokratických aspirací“. Proto jakýkoliv pokus Damašku obnovit pořádek v zemi, byl považován za „akt politického despotismu“, a sloužil jako „důkaz mylného předpokladu, že se syrský lid vzbouřil proti svému utlačovateli“.
Teprve později jsme zjistili, že na změně vlády v Sýriie jsou zainteresovaná nejen liberální hnutí, ale protidemokratická, jako jsou různé džihádistické skupiny, poukazuje autor. Mohlo by se zdát, že pokud jde o skutečný stav věcí v zemi, mělo by to vést ke kritickému zamyšlení všech západních analytiků, ale ukrajinská krize v roce 2014 ukázala, že se tak nestalo. Místo aby se vyvodily závěry z „obrovské chyby“, hlavy států EU se znovu, hned jak začal „euromajdan“, postavily za demonstranty.
Stejně jako je tomu v případě „arabského jara“, inspirovani zprávami v médiích o statečných lidech z Kyjeva, hájící svá práva, byli na Západě hluboce přesvědčeni, že protest proti vládě prezidenta Janukovyče se odehrával v liberálním duchu. Později se ukázalo, že to byl špatný odhad. Po svržení vlády v Kyjevě se „na politický parket dostali“ a ultrapravicoví radikálové hlásící se o právo na svůj hlas. Z tohoto důvodu se stále více pozorovatelů začalo klonit k názoru, že oficiální verze západních médií neodpovídá realitě.
A tady přichází ke slovu Rusko, pokračuje autor. Zvolená strategie Kremlu na Ukrajině a v Sýrii má všechny šance na úspěch, je přesvědčen Osthold. Je to zapříčiněno tím, že Rusko, na rozdíl od zemí, jako je Německo, zakládá svoji činnost nikoli na morálních soudech, ale na střízlivé reálné politice. V srdci tohoto přístupu je víra, že ve skutečnosti, všechny strany jsou stejné. Moskva ví, že po vítězství bude kterákoliv z frakcí usilovat o absolutní moc, a v tomto ohledu nemá iluze. Proto Kreml „rozumně sází na menší zlo“, vysvětluje Osthold.
Nepochybně je Asadův režim jedinou silou, která je schopna vytvořit v zemi fungující stát, upozornil novinář. Důkazem toho jsou miliony Syřanů, kteří nyní žijí v míru v oblastech kontrolovaných vládou. To samozřejmě neznamená, že by měly být válečné zločiny Damašku zapomenuty, ale ukazuje se, že lidé inklinují k pořádku, bezpečnosti a stabilitě. Všechny tyto argumenty platí v případě Ukrajiny, kdy nová vláda trpí stejnými nedostatky jako ta předchozí, pokračuje autor. Hovoříme o korupci, nepotismu, právním nihilismu a silném vlivu mafie.
Z toho všeho vyplývá, že na Ukrajině a v Sýrii se Rusko drží „reálné politické doktríny“, poukazuje autor. Nicméně na Západě stále ještě nasazují Kremlu masku „amorálního hráče ve špinavé válce“, a jen proto, že na rozdíl od západních zemí, které mají pravděpodobně jen teoretické pochopení toho, jak se vedou války, se Moskva nesnaží „civilizovat“ vojenský konflikt.
Skutečnost, že EU vynaložila velké úsilí na zmírnění utrpení lidí v krizových regionech, je hodný nejvyšší chvály, ale to neznamená, že musíme spadnout do „iluze fiktivní reality“ a obviňovat Moskvu za to, že často její reálná politika postrádá ušlechtilost, dodal Osthold.
(KPa, pz.cz, Foto: Shutterstock)
