Americký prezident Donald Trump podstatně zvýšil pravděpodobnost rozsáhlého vojenského konfliktu s účastí supervelmocí na Blízkém východě a nyní činí totéž ve východní Asii. Proč ho vlastně Severní Korea tak dráždí, že riskuje další válku, jaká pustošila tuto část světa před pětašedesáti lety?
Pokud by byl důvodem tamní jaderný program, musel by Trump ihned po svém nástupu do funkce zaútočit na Izrael. Američané však Izraeli kvůli jeho jadernému arzenálu nejenže nevyhrožují, ale zarytě o něm mlčí.
Na rozdíl od Spojených států Severní Korea neokupuje jiné země, nezpůsobuje smrt statisíců jejich obyvatel, neútočí na žádné státy pod lživými záminkami, nestřílí municí z ochuzeného uranu a nepoužila proti nepříteli atomovou zbraň. KLDR svůj jaderný program zdůvodňuje nutností obrany proti mohutné americké síle na jihu korejského poloostrova.
Předmětem tohoto článku ale není obhajoba severokorejského jaderného programu – jenž je stejně nebezpečný jako kterýkoliv jiný –, ani hodnocení politického a společenského systému v Severní Koreji; KLDR je plnoprávnou členskou zemí Organizace spojených národů a je záležitostí každého svrchovaného státu, zdali praktikuje expanzivní plutokracii nebo čučche a songun.
Nicméně právě vývoj, kterým Severní Korea v posledních letech prochází, musí být Trumpovi a lidem v jeho okolí trnem v oku. Proto hovoří v souvislosti s „řešením“ severokorejského jaderného programu o „ekonomické karanténě“, včetně toho, že se zasadí o ropné embargo, nechá napsat na černou listinu severokorejské aerolinky, bude zadržovat nákladní lodě KLDR či potrestá čínské banky za obchodování s Pchjongjangem.
Tedy stejně jako v případě vojenského zásahu ublíží tamním lidem, kterým se podle všeho daří i v podmínkách krutého ekonomického embarga nejen nehladovět jako v 90. letech po kolapsu SSSR, ale s maximálním využitím vlastních zdrojů budovat nové elektrárny, vypouštět satelity na oběžnou dráhu, stavět moderní kliniky, čtvrtě pro tisíce lidí či vědecko-výzkumná centra (to není vizualizace, ale reálná fotografie).
Západní oligarchy musí dráždit neochota Severokorejců podřídit se ani přes mnohaletá embarga. Současně je KLDR velmi lákavým soustem: pětadvacetimilionová země nabízí kromě poměrně rozvinuté infrastruktury také mimořádně disciplinovanou, produktivní a nenáročnou asijskou pracovní sílu s velmi nízkým průměrným věkem 34 let (v Japonsku je to 47 let).
Jestli někdo vidí tento článek jako tendenční a KLDR coby pustou, do mlhy věčně zahalenou zemi s prázdnými silnicemi a podvyživenými lidmi, kteří musí v osm večer sfouknout svíčky, nechť se podívá na následující video polského cestovatele Lukasze. Záběry pořídil v Pchjongjangu před dvěma roky, natočil je ve dvě hodiny ráno:
Lukasz strávil v Severní Koreji více než měsíc, a to už potřetí, takže srovnává. Mezi roky 2000 a 2015 se podle něj země velmi změnila. „Znám KLDR velmi dobře. Cestoval jsem na sever, jih, východ i západ KLDR a měl jsem možnost projít si Pchjongjang bez doprovodu. Strávil jsem v KLDR víc než měsíc. Reálný život v Severní Koreji je opravdu jiný, než jak je prezentován v západní Evropě nebo ve Spojených státech v televizních dokumentech a v novinách. Samozřejmě, každodenní život není jednoduchý, není perfektní. Ale cestoval jsem po KLDR několikrát a musím říct, že se situace zlepšuje,“ uvádí Lukasz, který stejně jako KLDR procestoval řadu zemí světa.
Ilustrativní je i rychle rostoucí počet aut v KLDR. „V Severní Koreji je více a více aut a více a více soukromně vlastněných aut,“ dodává Lukasz.
(KPa, skn.cz, Foto: skn.cz)
