„Blafování je tradiční ruský zahraničněpolitický nástroj,“ píše Der Spiegel. Německé vydání radí Západu, aby nepřeháněl ruskou hrozbu.
Podle časopisu proto, že je nepravděpodobné, že šéf Kremlu Vladimir Putin a jeho „nemocná“ ekonomika a „zanedbatelný“ rozpočet na obranu ve srovnání s rozpočtem NATO mohl překonat technologickou mezeru vůči americkým ozbrojeným silám.
Během studené války, západ věřil, že Rusko „chladnokrevně a vypočítavým způsobem“ jen čeká na příležitost zaútočit, připomíná Der Spiegel vzpomínky Jona Wolfsthala, odborníka na kontrolu zbrojení za vlády bývalého amerického prezidenta Baraka Obamy. Nicméně, běh dějin ukázal: „Jací jsme byli blázni a kolik jsme měli štěstí.“ „Hloupí“, protože, jak se ukázalo po rozpadu SSSR, se vedení Kremlu bálo amerických jaderných sil ne méně, než na Západě sovětských bombardérů a raket. A „štěstí“, protože i přes tento chybný soud, závody ve zbrojení skončily mírem.“
Wolfsthal připomněl, že po celá staletí je na Západě tradice přehánět ruskou hrozbu a podceňovat své vlastní síly.
V současné době dokonce i zastánci navýšení obranných výdajů nemohou tvrdit, že Rusko vojensky převyšuje Západ, pokračuje publikace. A stydí se připustit, že šéf Kremlu Vladimir Putin a jeho „nemocná“ ekonomika a mizerný obranný rozpočet ve srovnání s rozpočtem NATO by byl schopný získat převahu.
„Blafování je tradiční ruský zahraničněpolitický nástroj,“ tvrdí Der Spiegel. A připomněl, že předchůdci Putina, Nikitu Chruščovovi, který „beznadějně zaostával za Američany“ se podařilo svými „divokými hrozbami“ vštípit strach a hrůzu Západu, ale jakmile došlo k vážné situaci, ustoupil.
A nyní důkazy, že se Putin chystá k útoku na NATO neexistují, je to příliš velké riziko.
Aby Rusko překonalo technologickou propast vůči americkým ozbrojeným silám je prakticky nemožné, napsal Spiegel. Převahu Západu můžeme i nadále posilovat. „Ale co bude po dosažení tohoto cíle?“ ptá se autor. „Nahromadění zbraní – to není cíl sám o sobě.“
Svého času bývalý německý kancléř Gerhard Schröder napsal, že Putin chce obnovit Rusko jako velmoc, která bude rovnoprávně komunikovat se Spojenými státy. Ale ani George W. Bush, ani Obama nechtěli ustupovat Kremlu ve sféře vlivu. Nicméně nebyli připraveni zaplatit cenu, aby se Putin zastavil, tvrdí autor. Za tímto účelem by Washington, Berlín, Londýn a Paříž musely zasáhnout do dění na Ukrajině a v Sýrii, ale zkušenosti po skončení studené války ukazují, že zprostředkované konflikty nevedou k žádnému dobrému výsledku.
Výsledkem je, že se nacházíme v situaci, kdy existují jen poražení, uzavírá novinář. Američané budou mít co do činění s Ruskem, které využije každé příležitosti házet klacky pod nohy Washingtonu. „Anexí“ Krymu a podporou syrského vůdce Bašára Asada podkopal Putin důvěryhodnost své země na řadu let. EU musí také vypořádat nejen s brexitem a populisty ve vlastních řadách, ale také odrážet ruské pokusy oslabit její jednotu. „Chrastění zbraněmi a závody ve zbrojení zde nepomohou. Nutná je předvídavost, ochota ke kompromisu a sebevědomý klid. Všechno ostatní – je naivní a nebezpečné,“ varuje autor.
Materiál Spiegelu je vcelku zajímavý a s většinou se dá souhlasit, včetně oné „ochoty ke kompromisu“. Ale chybí mu empatie k Rusku, které se vymotává z dlouhodobé krize a úpadku (k němuž mu Západ ochotně dopomohl), včetně jeho pocitů při rozšiřování „sféry vlivu“ Západu prostřednictvím NATO a EU k jeho hranicím, či ohrožování jeho tradičních spojeneckých zemí (Sýrie).
Potom by se mohlo napsat, že Západ svými neomalenými a nelegitimními činy (útok na Srbsko, Irák, Libyi a nakonec i Sýrii) na řadu let „podkopal svoji důvěryhodnost“ v očích Moskvy. A poznámka, že Rusko chce, aby se s ním jednalo „rovnocenně“, je v materiálu zoufale připomenuta pouze jednou.
(KPa, pz.cz, Foto: Shutterstock)
