V bezprostředním okolí Ruska, v celém pásu bývalých sovětských zemí, rostou jako houby po dešti americké biologické laboratoře. Na důvod a význam biologických referenčních laboratoří rozmístěných Spojenými státy v bývalých republikách Sovětského svazu existují dva různé názor
Za prvé: Spojené státy jsou po rozpadu Sovětského svazu jednak znepokojeny způsobem a podmínkami skladování patogenních látek, jednak nevylučují možnost biologického útoku na Ameriku. Globální americký projekt si klade za cíl tyto hrozby minimalizovat a jeho projevem jsou desítky a stovky milionů dolarů vynaložené na budování a provoz laboratoří v Arménii, Ázerbájdžánu, Kyrgyzstánu, Kazachstánu, Uzbekistánu, Moldavsku a na Ukrajině, neboť podle Američanů mohou v těchto zemích uniknout do životního prostředí nebezpečné kmeny mikroorganismů.
Projekt přitom nevysvětluje, jakým způsobem by mohly například Arménie nebo Uzbekistán zorganizovat biologický útok na USA ani proč jsou tyto laboratoře rozmístěny převážně ve velkých městech s vysokou hustotou obyvatelstva nebo v jejich bezprostřední blízkosti. Pokud existuje třeba i zcela minimální možnost úniku patogenů, bylo by mnohem logičtější budovat taková zařízení někde v poušti, aby se vyloučila možnost epidemie. Účast amerického ministerstva obrany na projektu „omezení hrozeb“ navíc vyvolává oprávněné podezření, že činnost referenčních laboratoří může mít dva cíle. Přesněji řečeno, z podobných úvah vyplývá i následující druhý faktor.
Za druhé – realizace amerických biologických programů v postsovětských republikách je způsobem, jak obejít Úmluvu o zákazu vývoje, výroby a hromadění zásob bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní a o jejich zničení, přijatou v roce 1972.
„Pentagon v současné době rozvinul rozsáhlý program výstavby referenčních laboratoří. Je jimi zasažen prakticky celý jižní ‚podbřišek‘ Ruska, laboratoře jsou umístěny v blízkosti našeho teritoria,“ říká vojenský expert a bývalý poradce generálního tajemníka OSN pro chemické a biologické zbraně Igor Nikulin.
V Uzbekistánu byla první „národní referenční laboratoř“ otevřena v Taškentu v roce 2007. V roce 2011 pak byly otevřeny další dvě (v Andižanu a Ferganě) a v roce 2016 v Urgenči (tzv. Choremská regionální diagnostická laboratoř). Všechny laboratoře byly postaveny za peníze Agentury pro omezení vojenských hrozeb (DTRA – Defense Threat Reduction Agency), zřízené Ministerstvem obrany USA. Síť laboratoří v Uzbekistánu je ale mnohem širší: další existují V Buchaře, Surchandaru, v Karakalpakstánu a v Samarkandské a Taškentské oblasti. Ví se toho ale o nich málo – jejich činnost je skryta před zraky veřejnosti.
V srpnu 2011 v Taškentské oblasti náhle propukla neznámá nemoc, jejíž příznaky byl velmi podobné příznakům cholery. Lékaři o vzniklé situaci nemluvili, i když jen během 31. srpna přijala nemocnice ve městě Jangijul 70 nemocných. „Některé pacienty k nám dovezli v tak těžkém stavu, že kvůli prudkému poklesu tlaku přestávali dýchat. Lékaři vybíhali ven k vozům záchranné služby a během přesunu do nemocnice jim už na schodech a na chodbách okamžitě dávali umělé dýchání. Ústa jim zakrývali látkou a vdechovali do nich život,“ vyprávěli pod podmínkou anonymity zdravotníci. Informace o lokální epidemii byly přitom maximálně omezovány.
V roce 2012 vypukla v Uzbekistánu nová nemoc, která téměř okamžitě připravila o život více než 10 lidí. Nejstarší dcera tehdejšího uzbeckého prezidenta Gulnara Karimovová tenkrát vytýkala zdravotnickým činitelům jejich nečinnost – prakticky vůbec se totiž nesnažili objasnit příčiny úmrtí lidí vlivem neznámého viru.
Na jaře letošního roku začala v Taškentu epidemie neštovic, lékaři v nemocnicích však uváděli jinou diagnózu – „alergickou dermatitidu“, aby utajili rozšíření nemoci postihující děti i dospělé.
Reálná statistika výskytu infekčních chorob v Uzbekistánu neexistuje, hromadný výskyt nebezpečných chorob neznámého původu je v dokladech označován jako „ojedinělý případ“. Při tak aktivní činnosti laboratoří DTRA ke „snížení biologických hrozeb“ vypadá přinejmenším podivně, jestliže se v zemi plné moderních referenčních laboratoří náhle objeví lidé zasažení „neznámými“ patogeny.
V září 2005 vyšel v amerických novinách Chicago Tribune článek s titulkem „USA získaly z bývalé sovětské republiky patogenní mikroorganismy“. Bylo v něm uvedeno, že „více než 60 nebezpečných a smrtonosných druhů baktérií, které jsou výsledkem rozsáhlého programu bývalého Sovětského svazu v oblasti biologických zbraní, bylo převezeno z Ázerbájdžánu do USA. Jde o jeden z kroků společného boje obou zemí proti hrozbám biologického terorismu. Vzorky baktérií, včetně druhů vyvolávajících mor a antrax, byly v rámci utajené mise přepraveny vojenským letadlem z Baku do USA,“ psalo se tenkrát v Chicago Tribune.
Ve skutečnosti však Ázerbájdžán předal USA nikoli 60, ale 124 vzorků 62 unikátních druhů původců moru, antraxu, cholery a dalších nebezpečných chorob. Vzorky byly převezeny do Patologického ústavu ozbrojených sil USA ve Washingtonu. Ázerbájdžán v této činnosti nezůstal sám. Je známo, že svoje kolekce biologických patogenů předaly USA i další bývalé republiky SSSR – například Ukrajina a Gruzie.
Po rozpadu SSSR „zdědil“ Ázerbájdžán síť zařízení pro boj s morem, skládající se ze šesti výzkumných ústavů, 29 regionálních a 53 polních biologických stanic. Nepracovalo se v nich však pouze s bakteriemi moru, ale i s řadou dalších nebezpečných infekcí – brucelózou, slezinnou snětí, tularémií apod. Stávající, prakticky bezprizorná (stejně jako v dalších bývalých sovětských republikách) struktura se již v 90. letech dostala do zorného pole USA a v roce 2005 Ministerstvo obrany USA podepsalo s Ázerbájdžánem velkohubou dohodu „O spolupráci v oblasti technologií a patogenů souvisejících s rozvojem biologických zbraní a o nešíření informací v této oblasti“. A práce na „omezení biologických hrozeb“ mohla začít …
Výstavba centrální referenční laboratoře (CRL) v Baku byla dokončena v roce 2013. Laboratoř se specializuje na výzkum patogenních mikroorganismů ve vzorcích lidského a živočišného původu. Peníze na obnovení sítě ázerbájdžánských biolaboratoří také samozřejmě opět vynaložilo Ministerstvo obrany USA, konkrétně pak jeho součást DTRA.
V roce 2012 zahájila činnost biolaboratoř Ministerstva obrany Ázerbájdžánu (opět za peníze DTRA) v rámci amerického programu „společná biologická účast“. Mimoto bylo v různých okresech Ázerbájdžánu vybudováno nebo zmodernizováno kolem 10 biologických monitorovacích stanic – vše v témže rámci spolupráce s Američany.
Znamená to tedy, že na území ázerbájdžánského státu rozvinulo americké ministerstvo obrany celou síť zaměřenou na studium patogenů a na biomonitoring. Pokud za existence SSSR vytváření takové sítě v jedné ze sovětských republik vypadalo celkem logicky, pak za současné situace nelze cíle Američany – ovšem za hranicemi USA – postaveného výzkumného komplexu vysvětlit jen „snahou o zabezpečení patogenů“ (pro takové opatření by stačily střežené sklady) nebo jako dobročinnost, kterou se USA nikdy nevyznačovaly.
Americké ministerstvo obrany buduje podobné „biologické sítě“ nejen v Ázerbájdžánu, ale i v dalších bývalých sovětských republikách. Postup je stále stejný – současně s centrální referenční laboratoří jsou budovány i polní monitorovací biologické stanice.
Informace ovšem zůstávají před veřejností skryty – například na Ukrajině, do které již Američané „nacpali“ CRL a která zažila ohniska i epidemie závažných onemocnění lidí i zvířat, se v tisku nedá najít prakticky nic na téma biologických hrozeb; objevil se tam jen skandál s výstavbou biologické laboratoře u Charkova, která vedla k protestním akcím místních obyvatel.
Vše ostatní zůstává zahaleno tajemstvím, přestože africký mor pravidelně zkosí tisíce prasat, ptačí chřipka zabíjí kuřata, určená na vývoz, a zdraví i životy Ukrajinců ohrožují či dokonce ničí „neznámé“ viry. V současné době existuje v zemi kolem 15 referenčních laboratoří i celá síť monitorovacích stanic. Jak potom chápat, že americké ministerstvo obrany, které „omotalo“ celou Ukrajinu sítí objektů „určených ke snížení biologického ohrožení“, neustále tvrdí, jak je bezmocné vůči „neznámým“ virům a epidemiím ohrožujícím všechno živé? Všechno se ale dá pochopit, pokud začneme předpokládat, že celá síť byla vytvořena ke dvěma účelům.
Je dost těžké si představit, že v členských zemích ODKB (Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti) mohou existovat laboratoře zaměřené na vývoj biologických zbraní. Vždyť na tom netrvají ani USA – v dané etapě vývoje jim plně stačí, když v laboratořích probíhá výzkum vlivu patogenů na genofond – a vymýšlet viry a bakterie s požadovanými vlastnostmi je možné někde jinde. Hlavní je mít informace a data.
Vzhledem k obtížnosti určení zdroje biologického znečištění je vždy možné „hodit“ epidemii na stěhovavé či přelétavé ptáky, divoká zvířata, hmyz nebo na špinavou vodu. A pokud se k moci dostanou jiné vlády (připomeňme si ozbrojený převrat na Ukrajině v r. 2014 nebo pokusy o narušení situace v Arménii a Kazachstánu), může přijít vhod i druhý cíl již postavených a pracujících biosítí. Američané, dnes štědře sponzorující biolaboratoře v postsovětských republikách (včetně zemí ODKB) myslí nejen na dnešek, ale i na zítřek a na pozítří.
Do projektu Almatinské CRL v Kazachstánu vložili kolem 130 milionů dolarů a od roku 1992 pak na různé „programy omezení hrozeb“ víc než 170 milionů dolarů. To vše, zdálo by se, s bohulibým cílem, že „je lépe upozornit (na nebezpečí) na vzdálených přístupech k Americe“.
Tak to alespoň tvrdil bývalý ředitel Kazašského centra karanténních a na zvířata přenosných infekcí, pro které byla postavena vlastní CRL. Ta již byla uvedena do provozu, náplní její činnosti bude hlavně výzkum nebezpečných infekcí. „Na zvěsti o tom, že je zde plánován vývoj biologických zbraní, uvádím, že to odporuje mezinárodním závazkům Kazachstánu,“ prohlašuje nový ředitel vědeckého centra Bachyt Atšabar. Podle jeho slov není nic divného na tom, že stavbu CRL financovalo americké ministerstvo obrany: „Oblast snižování stavu zbraní hromadného ničení patří do jeho kompetence“. Jak je to jednoduché …
CRL v Almatě je nazývána jako „strategický informačně-analytický zdroj“, nebo „velká výzkumná základna“. Je to čtyřpodlažní budova odolná proti seismickým otřesům a vybavená víceúrovňovou ochranou. Náplní její činnosti je „omezení biologických hrozeb“ nejen v Kazachstánu, ale „v celém regionu“. Přesně takto je definován úkol Almatské CRL na videu věnovaném jejímu uvedení do provozu.
O „mírové úloze“ CRL se na oficiální úrovni hovoří i v Arménii: i tady během loňského a letošního roku zahajuje svoji činnost biosíť s centry v Jerevanu, Gjumri, Idževanu a ve třech provinciích – Lorrijské, Gegharkunikské a Sjunikské. Štědrý dáreček, jehož hodnota již přesáhla 18 milionů dolarů, dostali Arméni od Pentagonu. Arménie, člen ODKB, ubezpečuje ústy svých činitelů i vědců, že obavy z CRL jsou zcela zbytečné – o žádné biologické zbrani nemůže být ani řeč, cíle amerického ministerstva obrany jsou prý víc než ušlechtilé: „omezení biologických hrozeb“, monitoring, vědecký výzkum.
Celkově to připomíná pastorační obrázek: američtí vojáci jako mírové holubice přinášejí v zobáčcích do bývalých sovětských republik mírové biologické laboratoře – a to vše jen proto, aby nějaký cestovatel z Arménie nebo Kazachstánu náhodou nepřekvapil Američany známým nebo i „neznámým“ patogenem.
Nikdo ale nezná – a ani nemůže znát konečné cíle amerického vojenského velení. A příklady Ukrajiny a Gruzie zcela obracejí představy o hluboké dobročinnosti pentagonské mise.
Gruzie podepsala v roce 2002 s americkým ministerstvem obrany standardní smlouvu s nejasným názvem „O spolupráci v oblasti technologií a patogenů souvisejících s rozvojem biologických zbraní a o nešíření informací z této oblasti“. A v následujícím roce smlouvu ratifikoval gruzínský parlament.
V září 2004 navštívil Tbilisi americký republikánský senátor Richard Lugar. Výsledkem jeho návštěvy byla dohoda o založení „Centra veřejného zdraví“ (biolaboratoře) poblíž Tbilisi v obci Alexejevka – nedaleko od mezinárodního letiště. Zvláštní či podivný výběr místa pro výstavbu biologicky nebezpečného objektu gruzínské vedení nijak nevzrušil. V roce 2006, v době, kdy byla biolaboratoř oficiálně ještě ve stavbě, už v ní naplno probíhal výzkum, a po další návštěvě senátora, jehož jméno program „omezení biologických hrozeb“ dostal, gruzínský parlament prohlásil činnost Lugarova centra za utajenou.
A tak, kousek po kousku, by bylo možno ukázat celý plán Pentagonu na upletení sítě biologických objektů v bývalých sovětských republikách: nejdříve se v 90. letech podepisovaly rámcové dohody o odzbrojení, po roce 2000 přešel Pentagon na dohody „o spolupráci“, po nich se pak Ministerstvo obrany USA rozhodlo stavět a modernizovat biolaboratoře a biostanice (s tím, že tam, kde se vláda změnila na proamerickou, začal výzkum a monitoring souběžně s výstavbou sítě).
O nebezpečí souvisejícím s činností biolaboratoří se začalo hovořit až v posledních letech (poté, co vzplanuly protesty na Ukrajině a v Gruzii). Je proto možno chápat ty, kteří se domnívají, že v Kazachstánu a v Arménii nestojí za to zvedat ze země otázku nebezpečnosti CRL vybudovaných a vybavených z peněz Pentagonu: Američané jsou připraveni mířit ke svému konečnému cíli dlouhou řadu let a síť, sestavená dnes, také ukáže svoje skutečné poslání až tehdy, když nastane“správný“ okamžik.
To se stalo s gruzínskou CRL v Alexejevce, která zahájila činnost v roce 2011. Během výstavby a až do roku 2013 nebyl objekt pod kontrolou gruzínské vlády a pracoval podle pokynů největší americké vojenské biolaboratoře WRAIR (Walter Reed Army Institute of Research). Ve vojenských amerických dokumentech byla tato CRL označována jako „výzkumný útvar pracující za hranicemi“. O dvojím zaúkolování této biolaboratoře tedy nebylo třeba pochybovat.
Co se týká ceny tohoto objektu, gruzínští činitelé udávali zpočátku cifru 15 milionů dolarů, ta pak postupně vyrostla na 95 milionů dolarů, senátor Lugar hovořil o 30 mil. $. A ještě později se v tisku objevila částka 250 až 300 mil. $ vložených Pentagonem jednou pouze do Lugarova Centra, jednou na celý gruzínský projekt „omezení biologických hrozeb“ obsahující i další objekty v Tbilisi, Kutajsi, Kobuleti a také doprovodnou síť (monitorovacích) biostanic.
Vzhledem k utajení objektu v Alexejevce a po řadu let chybějící státní kontrole nelze přesně stanovit jeho hodnotu ani určit charakter výzkumu, který v něm v té době probíhal. Po změně vlády v Gruzii v roce 2013 bylo Lugarovo centrum formálně uzavřeno a celá síť (22 laboratoří) byla předána organizaci řízené ministerstvem zdravotnictví, práce a sociálních otázek. Až do roku 2015 však reálně zůstával majitelem celé sítě Pentagon – a sponzorem výzkumů a monitoringu je dodnes. Gruzie plánuje plné financování biosítě ze státního rozpočtu až od roku 2018. Těžko však lze věřit tomu, že si vojenské velení USA nechá vzít z rukou kontrolu nad děním v objektech postavených sice na gruzínském území – ale za americké peníze.
Prvním, kdo zveřejnil informace o „záludnostech“ Lugarova projektu v Gruzii, byl poradce bývalého prezidenta Gruzie Michaila Saakašviliho, americký novinář (také však bývalý voják a chemik; pozn. překl.) Jeffrey Silverman. „V Lugarově laboratoři ležící poblíž Tbilisi jsou produkovány zdraví nebezpečné látky, které jsou testovány na místním obyvatelstvu. Jsem si jist, že v Gruzii probíhají nebezpečné experimenty na zvířatech i lidech,“ uvedl pro média, protože byl přesvědčen, že výstavba laboratoří v Gruzii je jen obchvatným manévrem Pentagonu umožňujícím mu obejít Úmluvu z roku 1972.
Podle informací Silvermana došlo v roce 2013 mezi personálem laboratoře k rozšíření infekce. Zasažení pracovníci byli tehdy léčeni tajně, aby se informace o incidentu nedostaly do médií. O podobném případu hovoří i obyvatelé Alexejevky: v roce 2012 onemocněli 4 Filipínci zaměstnaní v laboratoři a dva z nich na nemoc zemřeli.
Rusko podezřívá gruzínskou síť biologických laboratoří, že zanesla na ruské území africký mor prasat. A v Abcházii se z ničeho nic objevili smrtonosní komáři. „Před nedávnem byli v Abcházii zaregistrováni komáři – přenašeči viru Zika. Na severní polokouli se dosud nikdy neobjevili. Jde totiž o komára žijícího výhradně v Jižní Americe. Přesto se ale objevil zde, a to nemůže být náhoda. Virus Zika je virus, který vznikl uměle v laboratoři. A mohu dokonce říci, ve které. V americké,“ říká Igor Nikulin.
A v Kazachstánu mezitím probíhá cvičení, jehož námětem je lokalizace viru Ebola – co když do Ameriky náhle přiletí turista zasažený touto dosud nevídanou nákazou? A tak „kmitají“ i americké laboratoře: zkoumají, jak je obyvatelstvo Kazachstánu odolné v případě nákazy, či jak na Kazachy působí patogenní látky. Získaná data a poznatky jim umožní (v jiné laboratoři a v jiné zemi) získat patogen s novými vlastnostmi a hle – další infikovaný turista vystupuje z letadla v Almatě. Nebo v Kyjevě. Nebo v Jerevanu …
V Pentagonu přesně vědí, k čemu je síť biologických laboratoří kolem celého Ruska dobrá. To jenom v bývalých sovětských republikách stále ještě věří „šlechetné americké armádě“.
Jak lze patrné z ukrajinských zkušeností, všechno je jinak.
(KPa, skn.cz, Foto: skn.cz)
