Pro některé to možná bude znít směšně – druzí o tom nebudou pochybovat.
Paul Watson ze Sea Shepherd se přiklání k té druhé kategorii a je zřejmé, že ví, o čem mluví: „Kytologové pozorují, dokumentují a dešifrují důkazy, které poukazují na to, že v oceánech sídlí hluboká inteligence, která předchází naší vlastní evoluci o miliony let.“
Před několika lety jsem narazil na článek, který hovořil o inteligenci chobotnic. Vždy jsem byl fascinován oceánem a strávil jsem většinu svého života tak blízko pláže, jak jen jsem mohl, takže tento článek rozhodně upoutal moji pozornost. Když jsem si to přečetl, uvědomil jsem si, že moje domněnky o oceánském životě byly nesprávné. Chobotnice jsou ve skutečnosti jedni z nejrůzněji inteligentních tvorů na Zemi a každé z jejich jednotlivých chapadel má oddělený „mozek“, který ovládá jeho pohyby, barvy a reakce na okolní prostředí.
A nejen to, dokážou také projevovat emoce a reagovat na lidské interakce takovým způsobem, jaký je možná intuitivnější, než jak na sebe reagujeme my lidé. Vždycky jsem si myslel, že inteligence není pouze „naší“ doménou, ale ještě jsem netušil, jaké úrovně v této oblasti dosáhly jiné druhy. Především ty, které žijí v hlubinách krásných modrých moří.
Kapitán Paul Watson, ředitel a hlava společnosti Sea Shepherd Conservation Society, už více než 35 let studuje chování a inteligenci všech obyvatel oceánů a je stále více ohromen hloubkou a širokospektrálností jejich schopností. Nedávno na svém facebooku publikoval odkaz na stránku s titulkem Mozek kytovců a hominidální vnímání jejich inteligence, která vyzývá ke změně toho, čemu jsme až doposud věřili, a pohlédli na sebe jako na ty, kteří na této planetě nejsou nadřazenými nositeli intelektu.
Co je na tomto dobře zpracovaném článku nejpozoruhodnější je to, jak vyzývá samotnou vědu a našé dlouhodobé přesvědčení o lidské nadřazenosti.
“Hluboce zakořeněná antropocentrická přesvědčení odmítají samotnou myšlenku, že delfín nebo velryba by mohli být stejně inteligentní jako člověk nebo inteligentnější. V tomto ohledu je věda dogmatická a nekompromisní, jen málo se lišící od papežského prohlášení, že se Země kolem Slunce otáčet nemůže.„
Zdá se, že Paul se snaží dát nám jiný pohled na náš způsob myšlení a žádá, abychom jej změnili. Je pro nás pohodlné zůstat u toho, co nám předkládá věda, čímž jsme se možná odsoudili k tomu, že nikdy nezjistíme to, co by se mohlo ukázat jako pravdivé. Možná, že jsme vskutku díky tomu, jak hodnotíme sebe sama, a jak automaticky očekáváme, že ostatní bytosti jsou o tolik méně než jsme my, páchali zvěrstva, kterých se mnozí z nás nikdy dopustit nechtěli.
“Je to fakt, že velryby a delfíni v srdcích lidských bytostí zaujímají zvláštní místo. Cítíme k nim sympatie celá léta, jelikož v nich poznáváme něco, co u jiných tvorů nikoliv. To, co víme, je, že se od ostatních zvířat liší tak, že v nich intuitivně rozpoznáváme jedinečnou kvalitu. Touto kvalitou je inteligence.“
„Uznání této kvality s sebou nese hlubokou morální zodpovědnost. Jak mohou lidé nadále pokračovat v zabíjení bytostí stejné nebo vyšší inteligence? Cesta k uvědomění si existence vnitrodruhové komunikace, která existuje jak mezi kytovci, tak i mezi lidmi, nás může zavést k poznání, že jsme se dopouštěli vraždy.“
Paul nebyl jediný, který obrací naši pozornost k tomu, že se spoléháme na vědu jako na nástroj manipulace a přetváření světa k obrazu svému, místo toho, abychom jej sdíleli. Rupert Sheldrake také vyjádřil určité znepokojení a předložil své argumenty proti tomuto „dogmatickému“ způsobu přemýšlení o našich životech ve svém projevu TED Talk, jehož titulek zněl The Science Delusion. Naneštěstí byla tato řeč zakázána, což vyvolává otázku, jestli tito muži neměli pravdu, když začali být někomu nepohodlní. Jestli ano, co to znamená pro způsob, jakým o sobě uvažujeme? A jak to ovlivní naši budoucnost?
(KPa, skn.cz, Foto: skn.cz)
