V době hluboké politické krize mezi USA a KLDR, kdy aktuální byla „tlačítka“ ke spuštění raket s atomovou výzbrojí, bylo psáno již minulý rok.
Nejednalo se jen o popis vážné bezpečnostní situace, ale obsahoval předně i upozornění na pozitivní možné výstupy při řešení této krize. Hloubková analýza se opírala o teoretické zhodnocení všech možností na základě historické zkušenosti a uváděla příklady obdobných řešení za podmínek tolerance a jednání. Byl to aktivní přístup k možnému řešení a stabilizaci současného bezpečnostního prostředí dokonce z globálního hlediska. Snažili jsme se ukázat a upozornit, že v každé situaci je nutno předně hledat mírová řešení. To je základní princip aktivního, chcete-li angažovaného zpravodajství.
Uběhl poměrně krátký čas, a máme novou situaci, a to dokonce předpověděnou naším publikovaným rozborem. Vývoj šel zcela zákonitým procesem, odpovídajícímu vážnosti situace. Nebylo to pro politiky přímo zainteresované na Korejské krizi snadné rozhodnutí, protože současná mediální atmosféra spíše advokuje a vítá konfliktní situace, dle staré zásady, že ve válce prvně umírá pravda a novináři jsou jejími hrobaři. I naše sdělovací prostředky se snažily zdůrazňovat atmosféru nepřátelství a jakýkoliv jiný přístup byl odmítán a nedán mu žádný prostor. To jenom opět svědčí o „svobodě“ našich medií, kdy hlas objektivního přístupu musí být umlčován.
Přístup České televize
Veřejnoprávní TV má štáb svých analytiků a pravidelných spolupracovníků, které sjednocuje právě výše uvedené přirovnání, a tím mají otevřený prostor do medií, a to dokonce výlučně. Jejich názory, či spíše produkce mají válečnický charakter. Snaží se prohlubovat nepřátelství, fobii a šířit strach. To je ta „svoboda ČT, kterou si nedáme vzít“, jak nás vyzývají děti vyhnané ze škol.
Zde je daleko větší a škodlivější pochybení nasměrované účelově přímo na mysl a ovlivňování posluchače nejenom k vytváření fobie, jeho osobní nejistoty, ale tím i jeho snadnějšího ovládání. Některé komentáře v ČT a přímo doporučení jsou zcela evidentně i v rozporu s právními ustanoveními. Vedení veřejnoprávní instituce tento přístup podporuje a dalo by se říci, že i přímo organizuje. Což je však závažnější, policejní i justiční orgány to tolerují.
Navíc ČT nemá vůbec zájem respektovat hlavní úkol veřejné služby, které má spočívat v poskytování objektivních, ověřených a ve svém celku vyvážených informací pro svobodné vytváření názorů, přispívání k právnímu vědomí občanů.
Používá téměř výlučně seznam vybraných komentátorů s jednoznačnými snadno definovatelnými proválečnickými komentáři, kteří se naštěstí vždy se svými závěry mýlí. (ať je to Romancev, Votápek, Pacner, Gabal, Klvaňa a další, známe je dobře, protože jsou na obrazovce vlastně pořád).
Ohrožení svobody?
Jen pro ilustraci, když mluvíme o Korejské krizi, tak jsme byli nuceni poslouchat vojenského a bezpečnostního experta z Brna (snad ne z té vojenské university) Lukáše Visingera, který zcela jednoznačně doporučil, aby se korejská krize řešila válkou! To bylo již před půl rokem. Máme nyní jinou mezinárodní situaci, která hledá cestu, ne snadnou, ale v žádném případě ne konfrontační.
ČT ani pánové se neomluvili za své již mnohokráte opakované chyby, ba naopak přitvrdili, neboť dle nich dohoda s Koreou není možná, nic není připraveno, taková příprava prý vyžaduje měsíce. Američané jsou podle nich naivní romantici, něco obykle neuctivého také o Trumpovi atd. Hlavně aby si náš divák nemyslel, že by mohlo dojít ke zmírnění, napětí nebo dokonce, „Bůh chraň“, k dohodě a k mírovému řešení problematiky v celé oblasti, kde jsou pochopitelně zainteresovány i jiné mocnosti. Co kdyby to ovlivnilo i řešení sporů a napětí i jinde. Hrůza.
ČT nejenže nevyužila náš faktický rozbor s uvedením metodiky jednání a řadou příkladů, třeba vrcholné schůzky v Glassboro po ukončení šestidenní války s trvalým výstupem „Spirit of Glassboro“. V našem rozboru byl i jednoznačně naznačen metodický přístup, postavení a možnosti české diplomacie, která již dříve byla v této oblasti aktivní. O nic takového však nebyl zájem, jen pochyby a přímo výstrahy před dohodou. Spíše by se dal vysledovat přístup „osvědčených“ komentátorů, po zvrácení současného pozitivního vývoje. Dokonce pod heslem, že změna v přístupu ČT by znamenala ohrožení její vlastní svobody.
Útočí stále
Zde je podstata „boje“ o ČT a Český rozhlas. Nedopustit jiný a to hlavně objektivní názor v zájmu stabilizace a mezinárodní spolupráce. Při tolika „zmýlených“ by se dalo předpokládat, že aktéři těchto teorií sami odejdou, nebo budou vyměněni pro neschopnost.
Ne. Útočí denně znovu. Dnes už i na “naivní romantickou Ameriku”, která chce řešit krizi jednáním, když oni přece doporučovali válku. Nejsou pod hrozbou oprávněných právních ustanovení (policie ani justice nekoná), ale opírají se o podporu školních dětí, které učitelé vyvedli ze škol. Faktické objektivní slovo do našich veřejnoprávních prostředků není však připuštěno.
V současné době jsme svědky na TV Barrandov kritiky hospodaření a řízení ČTV. Jistě se jedná o závažné věci, které je nutno řešit, ale podstatné pochybení je v politickém zpravodajství a analytické činnosti, které je účelově cílena k neobjektivnímu ovlivňování veřejnosti. Příklad komentování a současné „hrozby“ z případné možné dohody ve věci korejského problému je toho dalším důkazem. Tím by se totiž ta vytoužená válka našim mediím opět vzdálila.
Systém vyvolenců
Po zralé a odpovědné úvaze je nesnadno obhajovat televizní pořádky jak z ekonomického hlediska, tak předně z politického zaměření jejich vedoucích redaktorů a „vybraných“ komentátorů. Je nemožné se dnes postavit za televizi a současné poměry nezměnit, či jak se říká „nedat ČT“. Ano je to dobrý „vývar“ pro pár vyvolených „umělců“ a aktivistů, ale předně právě její politické zaměření je již dávno v rozporu s fakty, zdravým rozumem – a dokonce i se zákonem o České televizi.
Je nutno, aby konaly instituce ke správě ČT zřízené či dokonce policie a justice. Je to jen otázka vůle, odvahy a organizačního zajištění. Daleko závažnější je problém politického zaměření. V ČT, ale i čs. rozhlasu se setkáváme s jednostrannou rusofobií, ale pro zachování míru nezbytná vzájemná spolupráce k řešení problémů globalizovaného světa, které vyžadují hledání dohody a důvěry na univerzálním základě a to předně velmocí.
V našich malých poměrech se veřejnoprávní media pozvolna snaží přejít také na linii antiamerikanismu, jak již vyhrožuje „Policy paper“ z CEVRO institutu nedávno vydaný za podpory MZV, pro případ, kdyby se USA chtěly opět vrátit ke spolupráci (jako v devadesátých letech) jako podmínky pro řešení světových problémů, které nyní jsou závažné, ale společné pro globalizovaný svět. Při uvědomění si této situace, je zřejmé, že rusofobie má v sobě paradoxně skryté i prvky antiamerikanismu. Stačí jen trochu uvažovat.
To nejen předpokládá, ale i vynucuje vrátit veřejnoprávním mediím vyvážený přístup politického komentování a umožnit i kritiku těch, které jejich vlastní nižší intelekt (viz jejich komentáře) i zášť vede k šíření nepřátelské atmosféry. Před námi skutečně stojí problém navrátit svobodu objektivního zpravodajství, kritický přístup a odmítnout systém „vyvolenců“. To může vyhovovat jen těm, kteří na mediích finančně parazitují.
Po této stránce TV Barrandov nakročila správně, ale podstata problému, jak uvedeno výše, je však ve své podstatě jinde.
(JRu, protiproud.cz)
