Jaltská dohoda není jen symbolem rozdělení světa na sféry vlivu, ale také symbolem schopnosti soupeřících států vyjednávat a dodržovat dosažené dohody. Nicméně hluboké geopolitické změny ve světě se začaly projevovat okamžitě po objevení jaderných zbraní v USA a poté i v SSSR.
Tyto zbraně začaly ničit základní tektonickou desku, která se utvořila v Jaltě roku 1945 v důsledku rozdělení světa po druhé světové válce. Přesto dohoda z Jalty úspěšně fungovala až do kolapsu SSSR.
Odstraněním svého hlavního konkurenta SSSR z geopolitické arény dospěli Američané k závěru, že chytili Boha za pačesy, a v klidu začali dřímat ve víře ve vlastní budoucnost. Nikoliv náhodou se říká: „Pokud chcete rozesmát Boha, spravte Ho o vašich plánech.“
„Podřimovat v jistotě, že Bůh stojí za vámi, je zaměstnání více než riskantní. Spojené státy a s nimi celý Západ „prospaly“ dovršení své nadvlády nad světem – v politice, v ekonomice, ve vojenské sféře i v ideologii.“
Co umožnilo několika oddílům conquistadorů dobýt Severní Ameriku a Kozákům celou Sibiř? Převaha zbraní (ručnice a děla proti lukům a šípům domorodců) a vše, co nyní nazýváme ideologickou složkou: bojový duch, touha vojáků dobývat (byť i z kořistnických motivů), vůle k vítězství pro dobro své vlasti, žádostivost po osobní slávě atd.
Rozšiřování jaderných zbraní ve světě (SSSR, Čína, Indie, Pákistán, Izrael, KLDR) připravilo Západ o vojenskou dominanci. A co se týká ideologie, zbytek světa začal současnou (a ve skutečnosti už minulou) západní ideologii stále častěji vnímat výlučně se znaménkem mínus.
Odkud pochází anglosaská ideologie? Od antiky – starověkého Řecka a Říma. Zde se zrodila samotná idea demokracie a zde se i ztělesnila. V časech rozkvětu helénské civilizace. Existují ovšem dvě výhrady: demokracie může existovat pouze v ekonomických podmínkách otroctví a v přítomnosti silné armády schopné potlačit jakékoli povstání otroků a neustále doplňovat počet otroků na úkor sousedů. V procesu evoluce, počínaje týmž starověkým světem, se demokracie nevyhnutelně proměnila ve svůj opak – v impérium nebo diktaturu s jejich nejhoršími projevy.
Evropa a za ní i USA prošly v různých posloupnostech všemi těmito fázemi.
„A nyní Západ, když ztratil monopol na jaderné zbraně a na ekonomickou výjimečnost v důsledku kolapsu koloniálního systému a výbušného růstu asijských ekonomik, ztrácí i svou ideologickou přitažlivost.“
Posledním „záchranným kruhem“ mu byla ideologie společnosti bazírující na lidských právech. Nyní se však utápí pod vahou rouhačské a brutální zahraniční politiky, která porušuje všechny zásady lidských práv, včetně práva na život. O důstojném životě raději ani nemluvit.
Ukazuje se, že bez odpovídající ideologie nemůže v současném světě žádný stát ubránit vlastní celistvost a osvojené základy. V extrémních případech, kdy se blízkost zhroucení státu stává stále více zjevná, představuje poslední spásné stéblo trávy strašák vnějšího nepřítele, proti němuž je třeba se sjednotit. Funguje to, ale ne dlouho. Nejkřiklavějším příkladem je Ukrajina, kde za hlavního nepřítele a nejhoršího agresora na světě bylo označeno Rusko.
„V poslední době se od Ukrajiny jen pramálo odlišují i USA, kde se ideologickým pilířem stala protiruská fobie, která se změnila v paranoidní hysterii. Bez ní je již nemožné udržet pohromadě společnost, která se rozpadá kvůli vnitřním různicím a neshodám.“
Proč právě Rusko? Nuže proto, že Rusko v poslední době vykazuje trvalý růst tří aspektů, které svědčí o posílení moci státu na mezinárodní úrovni: ekonomiky, armády a ideologie.
Někdo by mohl říci, že ideologie není v post-sovětském období Ruska vůbec přítomna. V intelektuálních kruzích se pouze občas hledá nějaká „národní idea“.
Ale ideologie tu historicky existuje v hlubinách veřejného podvědomí a je založena na morálce venkovské občiny, která se zformovala v dějinných dobách Rusi pod vlivem takových faktorů, jako je potřeba přežít tváří v tvář vnějším hrozbám a společenské nespravedlnosti ze strany kolaborantské moci. Podložená je dvěma základními pojmy: vlastenectvím a sociální spravedlností. A všechny pokusy o deideologizaci ruské společnosti, aby ji přiblížily anglosaskému (liberálnímu) modelu, nevyhnutelně selhaly.
Ano, Rusko trpí nedostatečnou úrovní ekonomicky. Ale co se děje na Západě? Současně se ztrátou vojenské převahy se jeho globální liberálně ekonomický systém hroutí a je schopen efektivně fungovat pouze v podmínkách vnucování vlastních pravidel ostatním zemím. Nutnost udržovat tato pravidla sama o sobě vede k úpadku hospodářství západních zemí, a to vlivem ztráty konkurenceschopnosti. Dříve byla kompenzována velkými převisy v odměňování práce, jaké si mohly dovolit metropolitní země na úkor okrádaných kolonií (v přímém i přeneseném slova smyslu).
Zní to paradoxně, ale komunistická Čína je mnohem více přizpůsobena globalizaci než Spojené státy, které se již nemohou ekonomicky stabilně rozvíjet, aniž by používaly systém sankcí, čili aniž by hrubě porušovaly zásady volného obchodu v mezinárodních vztazích.
„Formálně se sankce ukládají z politických důvodů, ale ve skutečnosti nejsou nic jiného než otevřená forma ekonomického protekcionismu.“
Pokud se oprostíme od všeho slovního balastu, pak sankce proti Rusku jsou pokusem oslabit hospodářské vazby mezi EU a Ruskem v zájmu samotných Spojených států. Jasným důkazem je snaha Ameriky vnutit evropským zemím drahý zkapalněný plyn namísto levného ruského z plynovodů.
Jak dlouho budou Evropané ochotni tolerovat toto ekonomické vydírání, to ukáže blízká budoucnost.
Globalizace nejenže zasáhla americkou ekonomiku, ale také zcela neočekávaně se zhroutil jeden z pilířů americké demokracie, totiž ústavě zakotvený princip svobody projevu.
S příchodem internetu je stále obtížnější manipulovat veřejným míněním prostřednictvím poslušných masových médií, které jsou v rukou několika mediálních magnátů. To dokonale ilustrují nedávné prezidentské volby, kdy se tiskem „garantované“ vítězství Hillary Clintonové převrátilo v její zcela nečekanou porážku.
Zapůsobily informace šířené prostřednictvím sociálních sítí. Politické elity je mohou ovládat jen velmi obtížně. Ale musejí něco udělat, protože pokud to bude pokračovat, nebude možné udržet stabilitu domácí politické situace. Vše komplikuje skutečnost, že zahraniční politika založená na hrubé vojenské síle se rozpadá.
Rozšířením jaderných zbraní ve světě a vzestupem tzv. prahových zemí, mezi něž patří Írán, Jižní Korea, Japonsko, Egypt a Saúdská Arábie, ztrácejí Spojené státy globální nadřazenost založenou na silné ekonomice. K čemu jim je letadlová loď, na jejíž výrobu utratily mnoho miliard dolarů, když ji může poslat ke dnu jedna raketa s jadernou hlavicí vystřelená z paluby člunu pobřežní obrany, nebo z mobilní rampy malé země třetího světa?
Na co mají jaderné ponorky, jejichž rakety jsou zaměřeny na jednu zemi – Rusko, jestliže skutečná jaderná hrozba pro USA může pocházet z malé ponorky jiného státu? Nebo dokonce od teroristické organizace, která se nečekaně zmocní jaderného odpalovacího zařízení? Taková vyhlídka je docela reálná.
Tektonická zemětřesení v ekonomice, politice a zbraních současného světa způsobují rostoucí zmatek v hlavách příslušníků elit. Jedni se nechtějí vyrovnat se ztrátou navyklého vlivu na světové procesy, druzí nejsou ochotni zůstat v podřízené pozici, v níž se je snaží udržet země, které ztratily své dřívější ekonomické, vojenské a politické možnosti.
Z historického hlediska gradující procesy probíhají velmi rychle. A jejich současníci nejsou vždy schopni je správně vyhodnotit. Přičemž procesy jsou v chodu a mohou dospět k zásadním rozporům, které povedou k nové světové válce. Jediným řešením je uzavření nové společné smlouvy mezi státy založené na zásadách politické, ekonomické a morální rovnosti.
Nějaká nová Jalta, ale v širším měřítku s přihlédnutím k zájmům všech zemí světa, včetně těch nejmenších. Jde o zformování nových principů mezinárodních vztahů, které budou odpovídat současné úrovni morálního a intelektuálního stavu vývoje lidstva. Je to jediný způsob, jak se vyhnout Armagedonu, jehož hodinová ručička se nevyhnutelně blíží ke dvanáctce.
(JRu, zvedavec.org)
