Teď, když vlády Trumpova, Mayové a Macronova definitivně odhalily svoji podstatu, tedy celému světu ukázaly, že jde o nezákonné zločinecké režimy, co se bude dít dál?
Bude ruský prezident a ministr zahraničí i nadále mluvit o „našich západních partnerech“, a hledat společnou řeč s usvědčenými válečnými zločinci? Dává to ještě nějaký smysl?
Jak vůbec mohou jiné vlády akceptovat americkou, britskou a francouzskou vládu, které úmyslně lhaly o „chemickém útoku“ na Skripalovy a o syrském chemickém útoků v Dúmá – a potom zaútočily na Sýrii na základě průzračné lži nepodepřené jediným důkazem? Jakou teď vlastně budou mít podobu diplomatické styly s válečnými zločinci?
Svět dnes vypadá tak, že stejně jako Pavlovovi psi instinktivně očekává a přijímá válečné zločiny Západu jako běžné náležitosti společného života. Zločiny Západu jsou obaleny a chráněny precedenty uplynulých desetiletí, které znemožňují dohnat celou mašinerii jednoho dne k odpovědnosti. Současný Západ se při páchání válečných zločinů řídí nevypočitatelnými squatterskými pravidly.
Drzost se stupňuje
V rámci podrazů ve snaze zlomit Sýrii se v současné době Netanjahu soustředí na zvyšování napětí a rozdmýchávání konfliktu mezi Trumpem a Íránem. Budou vazalové Washingtonu nadále poskytovat krytí amerických zločinů, nebo konečně Evropané začnou chápat, že rizika, která kvůli prosazování amerických zájmů podstupují, nevyváží množství peněz, které jim Washington platí?
Jak se zachová Rusko, pokud bude Washington nadále tlačit na Írán a nakonec na něj udeří ještě nevybíravěji?
I přes nedávné letecké útoky provedené na spojence Ruska – Sýrii – ze strany USA, NATO a Izraele, ruská vláda stále ještě nerozhodla, že by Sýrii prodala svůj systém protivzdušné obrany S-300. Sýrie nyní svým zastaralým sovětským systémem protivzdušné obrany zachycuje 70 procent amerických raket. Novější S-300 by Sýrii umožnil chránit se řed leteckým útokem ještě lépe – a tím snad snížit pravděpodobnost vypuknutí velkého válečného konfliktu vyplývajícího z amerických a izraelských útoků na Sýrii.
Ruská nerozhodnost v kombinaci s tolerancí zbytku světa vůči americkým válečným zločinům naznačuje, že další se provokace budou stupňovat, budou probíhat ještě více drzé útoky, až nakonec vypukne velký fatální konflikt.
Otázky hanby
Přemýšlejme o tom. Britové jsou přistiženi u lží okolo Skripala. Spolu s Washingtonem a Francouzi jsou přistiženi při lži ohledně chemického útoku v Důmě. Přesto za tyto sprosté lži nenesou žádné důsledky. Vlády, které pouštějí do světa fake news proto, aby ospravedlnily svoje válečné zločiny.
Jak je možné, že Američané nejsou znepokojeni na krajní mez za sedmnáctileté období válek založených výhradně na do očí bijících lžích? Jak je možné, že americký lid ani jeho evangelikální náboženská společenství nevzrušují osudy miliónů nevinných lidí v sedmi zemích. Lidí, kteří byli zavražděni, zmrzačeni, vysídleni či osiřeli vinou amerického vojenskobezpečnostního komplexu bojujícího pro zisk a neokonzervativní ideologii?
Jak je možné, že jsou americká média jsou stejně efektivním nástrojem propagandy pro Washington jako byl německý tisk pro nacisty?
Jak je možné, že se evropské vlády, kanadská či australská – a občané těchto zemí – nestydí za svoji účast na těchto šílených zločinech?
Kde je hlas Indie, Číny, Jižní Ameriky?
Proč svět mlčí tváří v tvář masivním a dlouhodobě páchaným válečným zločinům?
Proč si stále ruská vláda myslí, že pro ni může být vojenský zločinecký režim partnerem? Proč stojí o takto ostudné a ponižující spojení?
Kde je ruská reflexe či protějšek vůči současnému NATO?
Kde je nějaké odhodlání zastavit zločiny Západu?
Vyhovuje snad světu vyhlídka světové války pod taktovkou Washingtonu?
(JRu, protiproud.cz)
