Tak nám v německém Trevíru vztyčili sochu Karla Marxe. Myslitele, jehož myšlenky stály za sovětskými gulagy, politickými monstrprocesy a nepřímo i za další socialistickou ideologii, nacismem.
Ona by to byla zábava, kdyby to nebylo smutné. Dvacet let po pádu komunismu se dočteme, že v Německu bude odhalena socha jednoho z tvůrců deformace společnosti, člověka, jehož myšlenky inspirovali jedny z největších masových vrahů jako Lenin, Stalin, Mao, Pol Pot a svým způsobem i Hitler, který si z dob své sociálně demokratické avantýry odnesl, že Slované jsou „méněcenný“ národ, který je proti revoluci.
Dneska je populární slovo neomarxisté, jako označení pro lidi, kteří chtějí změnit společnost bez ohledu na historii, kulturu, tradice. V tomto slova smyslu je označení správné, byť levice se naoko zbavila dědictví Marxe, tak se nevzdala jeho myšlenek na změnu společnosti. Změnu ne revoluční, ale pozvolnou. Nazvěme to vařením žáby anebo krájením salámu. Výsledek je stejný. Mimochodem neomarxismus je pojmenování pro Frankfurtskou školu, která se snaží skloubit Marxovo učení, zbavené jeho násilné povahy s filozofii, sociologii a psychologii. Pokud mluvíme o filozofii, tak není náhoda, že jde o spojení Marxe a Hegela. Spojení nerevoluční změny společnosti s hegelovou dialektikou, spočívající na tom, že Teze plus antiteze se rovná syntéza, při využití poznatků psychologie a sociologie. Asi nebude překvapením, že milovníkem Hegela je „největší občan“ jakého tato země poznala, je Tomáš Halík.
Pokud si vezmete, že Frankfurtská škola ovlivnila několik generací levicových politiků a pravicoví politici v rámci získání politických bodů přebrali mnoho z programu levice, k tomu přidáte myšlení Karla Poppera, který je téměř „bohem“ pro všechna aktivistická hnutí a mnohé neziskovky pod patronátem Open Society Fund (nesoucí název jeho stěžejního díla „Otevřená společnost“) tak je zaděláno na problém. Ono nejde jen o plíživý socialismus. Jde hlavně o změnu podstaty společnosti na základě lákavých idejí. Takové to „Miluji tě“, jak zaznělo ve francouzské komedii Četník ve výslužbě. Láska bez hranic. Láska neomezená. Láska hlavně falešná. Pokrytecká.
Změny přichází pomalu. Kam spěchat. Jednou to je registrované partnerství, po kterém už LGTB komunita nebude nic více požadovat. Žádné manželství, žádné adopce dětí. Skutečnost dnes je jiná. Registrované partnerství už nestačí. Že kouření škodí zdraví je fakt. Ale stát ví nejlépe co je dobré pro člověka a tak zakáže kouření v restauracích. Plošně. Důvod je ochrana zdraví. Člověk je asi nesvéprávný, tak to zakážeme zákonem. Co na tom, že do putyk, kde se točí desítka maminky s kočárky nechodí a personál kouří. Lidé jsou tlustí, zdaníme sladké. Jako v Británii. Co na tom, že kuřák díky zákonu nepřestane kouřit, že obézní budou dál obézní. Když už nic jiného, tak na tom vydělá státní pokladna. Lidé si zvyknou a budou platit. Nařízení a zákony. Omezení a restrikce. Však další generace už to bude brát jako normální.
Mnohem horší je to, co se děje ve švédských školkách. Kde již děti neoslovují ta, ten, ale genderově neutrálně. Chlapcům jsou nuceny panenky, aby se rozbořili „stereotypy“. Dívky jsou nuceny si hrát s autíčky a je u jich potlačována ženská přirozenost a naopak povzbuzováno to, co bychom očekávali u chlapců. Rivalitu a soutěživost. Je to fake news? Ne, tuto zprávu přinesly seriozní New York Times. Paradoxně podobná zpráva vyšla před šesti lety i na aktualne.cz. Indoktrinace již od školky. Stát zbavil práva rodičů na výchovu dítěte. Nedávno jsem četl, že když si chlapec vybere na hraní autíčko, tak vyrůstá v rodině, kde jsou podporovány genderové stereotypy. Švédové jsou holt daleko před námi. Jenže nevím, zda tuhle švédskou „vymoženost“ by bylo dobré aplikovat. Obavám se však, že se toho brzy dočkáme.
Podle dnešního náhledu na svět jsou si všechny kultury rovné, každé náboženství je dobré. Což je totální hloupost. Kultury si nejsou rovné. Nikdy nebyly. Můžeme se bavit o respektu, toleranci jiných kultur, ale nemůžeme mluvit o rovnosti. Podobně tomu je s náboženstvími a to už proto, že každý náboženský směr je pokládán, těmi, kteří jej vyznávají, za ten jediný pravý. Nejsem výjimkou. Náboženství si nemohou být rovná již z hlediska logiky. Protože pokud nauka islámu tvrdí, že Kristus nebyl ukřižován a tato nauka je správná, tak nesprávné a lživé je křesťanství. Což ostatně Mohamed tvrdí v Koránu a zapisovatelé jeho slov v Sunně. Pokud má ovšem pravdu křesťanská nauka, tak Mohamed je obyčejný lhář. Zde je něco, co si Dobrodějové a Dobrodějky neuvědomují. Křesťan nikdy nemůže přijmout, pokud není Tomáš Halík, jako náboženství rovnocenné křesťanství. Muslim naopak nikdy nepřijme křesťanství jako rovnocenné islámu. Ani nemůže, protože podle islámu jsou křesťané a vyznavači dalších náboženství podřízeni muslimům. Dhimmi. A s tímto ani ti největší nadšenci „nové společnosti“ nic neudělají. Naopak, až dojde na lámaní chleba, oni budou prvními oběťmi. Uvědomují si to vůbec?
Uvědomují si, že když změní myšlení lidí, když změní charakter společnosti přistěhovalectvím lidí z jiných kultur, že nedojde ke změně podle jejich přání, ale společnost se změní podle příchozích?
(megazine.cz, foto: Shutterstock)
