Jak napsal Max Blumenthal v Truthdig, navzdory přání elit zdiskreditovat alternativní zdroje a ty, kteří chtějí znát pravdu, si západní veřejnost stále zachovává „zdravou nedůvěru“ vůči západnímu mainstreamu.
V dubnu Spojené státy, Velká Británie a Francie v rozporu s mezinárodním právem provedly nálet na Sýrii v reakci na „chemický útok“ založený výhradně na fotografiích, které se objevily na sociálních sítích. Dodnes nebyly uvedeny žádné přesvědčivé důkazy o použití chemických zbraní Damaškem, uvedl publicista Max Blumenthal ve svém článku pro Truthdig.
Jedinými zdroji, které orgány USA označují za „vlastní rovědku”, jsou „Bílé přilby” a syrsko-americká lékařská společnost. Washington financuje obě skupiny, které často přicházejí do styku s džihádisty a aktivně prosazují změnu režimu v Sýrii. Je nepravděpodobné, že tyto zdroje lze považovat za spolehlivé, zdůraznil autor článku.
V roce 2007 novinář James Bamford hovořil o tom, jak Američané byli pod vlivem „dlouhé řady medializovaných a zfalšovaných příběhů, které dotlačily USA do války s Irákěm – první války, k níž došlo téměř výhradně na základě tajné propagandistické kampaně v médiích“. Podle Maxe Blumenthala „špinavá válka“ v Sýrii je pokračováním této strategie, ve které tradiční zdroje jdou ruku v ruce s „Bílými přilbami“ a dalšími příznivců rebelů, aby vytvořily ve společnosti podporu pro válku na změnu režimu.
Jak poznamenali někteří pozorovatelé, ani jeden úvodník v ani jedné velké americké publikaci neodsoudil údery Donalda Trumpa v Sýrii. Předtím, než se údery uskutečnily, západní odborníci ve své většině kritizovali prezidenta ne za jeho nelegální jednání, ale za nedostatek tvrdosti.
Nicméně, s jeho surové snaze nalít olej do ohně války, západní média ztrácejí důvěru svého publika, které nyní živí pouze skepse, ne-li hněv proti těm, kteří by měli sloužit jejich potřebám. Čím více lidí se „v nebývalé míře“ obrací na alternativní zpravodajské zdroje, tím aktivněji jejich vlády stigmatizují tyto zdroje, nazývají „ruskými roboty“. Dokonce i bývalý velitel britského námořnictva admirál Alan West během rozhovoru s BBC vyjadřil kritické stanovisko k chemickému útoku v syrské Dúmě, a bylo mu doslova vynadáno redaktorem za takový názor při „informační válce s Ruskem“.
Hovoříme-li o „represivní atmosféře“, v níž je stále více obtížnější slyšet kritiku militaristických nálad, Max Blumenthal zmínil další komentátorku Truthdig Sonali Kolhatkarovou. Navzdory tomu, že řídí rozhlasový pořad, kde často dává prostor mnohým progresivním novinářů, v případě Kolhatkarové, třebaže nepodpořila útok na Damašek,nevystoupila za protiválečné alternativní média, ale naopak se snažila dokázat, že tí, kteří odmítají věřit mainstreamu, jsou lidé vedeni k „falešným zprávám”.
Podle autora se jeho kolegyně pokusila zdiskreditovat ty, kteří se snaží dostat se k pravdě, a ukázat, že jsou příznivci autoritářství a neadekvátnosti. Zvlášť to dostal od Kolhatkarové nejzkušenější korespondent Robert Fisk, který osobně odjel do Dúmy, a mluvil s místním lékařem, odmítajícím „chemický útok“. Vstupujíce do sporu s Fiskem, se Kolhatkarová odkazovala na všechny mainstreamy jako The Guardian, Al-Džazíra, The Associated Press a The New York Times, které zřejmě považuje za seriózní, a které se zároveň z velké části ani nesnažily vyslat své korespondenty do Sýrie a často se odkazují na velmi zaujaté zdroje. Z nějakého důvodu Kolhatkarová nepřijímá myšlenku, že tentýž The Guardian se skutečně může účastnit „nějakého velkého spiknutí“, jejímž cílem je zvýšit podporu na změnu režimu v Sýrii, nebo že Al-Džazíra, financovaná katarskou vládou se může najednou ukázat jak zcela zaujatá, poukázal Max Blumenthal.
Autor zdůraznil, že nejpřesvědčivějšímu důvodu pochybovat o tom, že syrská vláda provedla chemický útok, nespočívá ve výpovědi svědků, ale v jednoduché logice. Síly Damašku byly již připraveny obsadit Dúmu, když se objevily zprávy o „chemickém útoku”. Z vojenského hlediska pro vládní síly, které téměř dosáhly svých cílů konvenčními prostředky, nemělo smysl použít chemické zbraně. Z politického hlediska by to bylo šílenství s garantovaným zásahem západních sil. Na druhou stranu, rebelové měli pádný důvod tvrdit, že se chemický útok stal, protože zásah Washingtonu a jeho spojenců byla jediná věc, která jim ještě mohla pomoci k dosažení změny režimu.
Samozřejmě je možné, že syrské úřady jsou tak hloupé, že čas od času použijí chemické zbraně, aby vyvolaly západní intervenci. Třeba jednou vlády západních zemí budou moci přesvědčit své spoluobčany, že ano. Ale dosud se jim to nepodařilo, zatím nemohou veřejnost dokázat nutnost další války za změnu režimu, který by byl kdysi stabilním arabským státem. Navzdory dezinformační kampani zaměřené na západní publikum, se podařilo udržet „zdravou nedůvěru k mediálním elitám”, zdůraznil Max Blumenthal.
(prvnizpravy.cz, foto: Shutterstock)
