Hlasité protesty provázaly pietní akt k uctění obětí srpna 1968 před budovou Českého rozhlasu. Na premiéra lidé pískali a křičeli hesla proti němu. Považujete podobné projevy za legitimní protest s ohledem na spornou minulost Andreje Babiše a vládní podporu komunistů, nebo šlo o krajně nevhodné narušení pietního aktu?
Tento projev je legitimní, nicméně je to nevhodné. To, že pískali na projev Andreje Babiše a Radka Vondráčka bych pochopil, pokud by stejný pískot byl na projev dlouholetého komunisty a dnes předsedy Senátu Milana Štěcha. Je evidentní, že se jednalo o řízenou provokaci s cílem zabránění dalšímu blížícímu se debaklu ČSSD v nadcházejících komunálních volbách.
Bývalý předseda TOP 09 Miroslav Kalousek přišel s příkladem, že na Velehradě v roce 1985 na cyrilometodějské pouti také poutníci pískali na tehdejšího ministra kultury Klusáka a žádný katolík to nebral jako neúctu k Věrozvěstům nebo ke Mši svaté. „Každý v tom viděl protest proti nestoudnosti.“ Je to správný příklad? Miroslava Němcová v Událostech, komentářích hovořila o tom, že se „jednadvacetiletý Jan Palach upaluje a krátce poté vstupuje mladý Andrej Babiš do komunistické strany a dostává zápis pod krycím názvem Bureš“. Jak vnímat tento výklad?
Výroky Miroslava Kalouska a Miroslavy Němcové vnímám jako osobní výhrady a protesty proti současnému premiérovi Andreji Babišovi, který byl členem KSČ a zřejmě také agentem tehdejší Státní bezpečnosti. Myslím si ale, že ta přirovnání nejsou adekvátní. V KSČ byly před rokem 1989 miliony našich občanů a zrovna tak další statisíce spolupracovaly s tehdejší Státní bezpečností a jeden z nich je dnes premiérem. Lidé mu dali svůj hlas a to přesto, že věděli, jaká je to osoba a s jakou minulostí. Dnes má peníze, má své hnutí ANO, je premiérem a vlastní svěřenský fond a média. Miroslav Kalousek a Miroslava Němcová jsou oba již dávno za svým politickým zenitem, trpí politickou vyprázdněností, nemají témata a vyjadřují se vděčně zprofanovaným médiím ke všemu, a třeba i k tomu, jaké bude zítra počasí.
Významnou roli měli při vzpomínkových programech umělci. Většina z nich tepala Andreje Babiše a upozorňovali na to, že by se mohl 21. srpen 1968 vrátit. Je to možné? Na druhou stranu, na Lucii Bílou publikum pískalo, zřejmě především za to, že zpívala s Alexandovci. K čemu spěje takové vyhrocení atmosféry? Bude muset umělec sdílet některé politické názory, jinak se na něj bude pískat? Je to v pořádku?
Naše republika je názorově rozpolcena. Miloše Zemana zvolilo za prezidenta 52 procent občanů a Jiřího Drahoše volilo 48 procent. Každý je úplně jiný. Jeden je osobnost a vlastenec, a druhý je želé a proevropský sluníčkář. Za rozdělení společnosti mohou zejména tradiční politické strany, které vládly anebo spoluvládly u nás po listopadu 1989, tedy zejména ODS, ČSSD, KDU-ČSL, TOP 09, ale také hnutí ANO. Zejména však elitáři z Evropské unie.
EU nám vnucuje své direktivy, ale není přitom schopna účinně bojovat proti ilegální imigraci se všemi jejími neblahými důsledky. V naší kultuře je to podobné. Umělci si nemohou vybírat publikum, ale publikum si může vybrat, na čí vystoupení půjde, a na čí vystoupení nikoliv. Umělci by se měli raději věnovat tomu, co umějí, a jejich výstupy by neměly pokud možno obsahovat politické komentáře. Pokud však někdo na ně píská, musí umět i umělec tuto kritiku být schopen přijmout. Toto je prostě demokracie.
Prezident Miloš Zeman věnoval výročí tichou vzpomínku, což spustilo další vlnu kritiky. Někteří ironicky říkají, že je dobře, že nevystupuje, a spekulují o jeho zdravotním stavu. Jaký je váš odhad, jak dlouho ještě bude Zeman prezidentem, a co byste mu v souvislosti s jeho poslední aktivitou doporučili?
Mám takový dojem, že vlnu kritiky poslední dobou vzbuzuje jakékoliv jednání prezidenta. Kritizují ho zejména veřejnoprávní média, že se k výročí srpna 1968 nevyjádřil, a na druhou stranu by ho kritizovali za obsah jeho projevu anebo by poukazovali na jeho zdravotní stav. On si vybral nevystoupit. Učinil tak zřejmě proto, že považuje již veškerá svá vystoupení k této věci za dostatečná a vše vypovídající. Během pražského jara v roce 1968 Miloš Zeman vstoupil do KSČ, ze které byl však v roce 1970 kvůli nesouhlasu s okupací vojsky Varšavské smlouvy vyloučen. Jeho dnešní zdravotní stav odpovídá jeho věku a přál bych mu, aby zdárně dokončil své poslední funkční prezidentské období.
Jak vůbec hodnotit průběh vzpomínkových akcí na 21. srpen 1968 po republice? Někteří pozorovatelé říkají, že dříve nebyla atmosféra tak vyhrocená, ale že nyní vše dostává jiný rozměr už kvůli chování Ruska v minulých letech. Jak hodnotit přístup české veřejnosti? Jak velká část veřejnosti se akcí spontánně účastnila? Jak zhodnotit roli médií?
Vzpomínkové akce na 50. výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy na území Československa byly adekvátní. Myslím si však, že dnešní mladé generaci to již nic neříká. Nebýt happeningových koncertů, tak se lidí účastnilo ještě méně. Navíc jsou prázdniny a čas dovolených. Česká populace byla dávno před 21. srpnem tohoto roku překotně a až neúměrně masírovaná veřejnoprávními médii, co nám to tenkrát ti zlí Rusové provedli. Zdůrazňovaly se osobní příběhy pamětníků a zraněných přeživších. Nic proti tomu, ale bylo to někdy až za hranou.
Spojitost – mezi tehdejším komunistickým vedením SSSR v čele s Brežněvem, a dnešní Ruskou federací v čele s prezidentem Vladimírem Putinem – nevidím. Dnešní Rusko je jiné, Varšavská smlouva se rozpadla a mělo by se tedy rozpadnout i NATO. To se však nestalo a dnes NATO svou agresivní politikou zkouší Putinovu trpělivost třeba přítomností svých předsunutých vojsk v Pobaltí. Nejsem žádný rusofil a obdivovatel Vladimíra Putina, ale hodnotit velmoci tak, jako naše veřejnoprávní média, tedy jako zlé Rusko a hodné Američany, odmítám.
Česká televize přinesla výsledky průzkumu společnosti Median, které se týkají agresivity Ameriky a Ruska. Podle průzkumu jsou dle občanů současná zahraniční americká a ruská politika srovnatelně agresivní nebo srovnatelně nebezpečné. V případě USA takto odpovědělo 67 procent dotázaných, v případě Ruské federace je tato hodnota o procento nižší. Je výsledek překvapivý?
Výsledek překvapivý není. Každá akce vyvolává reakci. Jsou to bez jakýchkoliv pochyb světové velmoci a každá si je svého postavení vědoma. Na velkou šachovnici se však chtějí dostat také jiní hráči a proto se takto navzájem vystupuje.
Jak přistupovat k Rusku ve světle posledních událostí, kdy Vladimir Putin upevňuje pozici i díky postupu v Sýrii, schází se s kancléřkou Merkelovou, a na druhé straně Spojené státy zvyšují sankce vůči Ruské federaci?
Jsou to rozdílné věci, které mají společného jmenovatele, a to jsou zájmy USA. Na jednu stranu Sýrie v čele s prezidentem Bašárem Asadem slaví úspěchy blížícího se konce války díky nezpochybnitelnému nasazení a pomoci ze strany ruských vojsk. Vztah Německa a Ruska byl vždy po konci II. světové války zvláštní a jiný. Němci si jsou plně vědomi, že stát, který tehdy napadli, přinesl oběti největší a dodnes to jsou bolavá stigmata, a ještě dlouho budou.
Co se týká sankcí proti Ruské federaci, tak třeba považuji oznámení administrativy USA o nových sankcích, které měly vstoupit v platnost 22. srpna, za účelové a neopodstatněné. Spojené státy k rozhodnutí o odpovědnosti Ruska dospěly s využitím amerického zákona o kontrole a likvidaci chemických a biologických zbraní. O tom, jaké konkrétní důkazy Američany přesvědčily, se ale v prohlášení nic nepraví. Jsem dlouhodobě přesvědčen, že v případě použití chemických bojových látek jde o řízenou provokaci s cílem poškodit diplomatické vztahy mezi USA, Ruskem a Velkou Británií.
Vyvolání obchodní války s Ruskem je v hlubokém rozporu se zájmy České republiky a teď je otázkou, kdo za tím vším stojí. Evropská unie je slabá a bude stále slabší, až se tento marnotratný a utopistický projekt rozpadne úplně. Měli bychom se na to po všech stránkách začít usilovně připravovat.
Blíží se senátní a komunální volby, v mnoha městech a obcích se spojují i menší strany, nebo si navzájem podporují kandidáty. Může se stát, že tato jednotná, řekněme protibabišovská, fronta většinou středopravicových a liberálních stran převálcuje Babiše jak v senátních, tak v komunálních volbách? Co by to mohlo znamenat pro naši zem?
Myslím si, že strategie „všichni proti Babišovi“ se dlouhodobě nevyplatí. Podle posledních veřejných průzkumů a volebních modelů hnutí ANO vyhraje v pěti největších krajských městech ze šesti. Nevyhraje zřejmě pouze v Praze. Z toho se dá usuzovat, že bez ANO v podstatě bude velice obtížné skládat na komunální úrovni koalice, a pokud ano, tak budou velice křehké.
Hnutí SPD je připraveno spolupracovat na komunální úrovni v podstatě s každým, kdo bude akceptovat naše základní programové body v rámci budoucího programového prohlášení. Senátní volby jsou o osobnostech a zde je to vše otevřené. Zde záleží na volební účasti zejména ve druhém kole.
Rozhodující pro směrování naši země budou až v příštím roce volby do europarlamentu, kde bude stěžejním tématem migrace. Tam se rozhodne.
Blíží se sto let výročí vzniku Československa. Co bychom si měli uvědomit v této souvislosti? V jakém stavu se naše země nachází? Proč je národ tak rozdělený? Kdo za to může, že nedržíme spolu?
Je to důležité výročí, jehož význam si musíme jako vlastenci uvědomovat čím dále více. Je to také výročí, které přináší výzvu unionistům a eurohujerům. Vždyť náš československý stát byl založen na tom, že se něco zbouralo, aby se mohlo něco nového a samostatného vytvořit. Kdyby nepřišel krach na newyorské burze v roce 1929, tak by nebyl nástup Adolfa Hitlera k moci, a kdyby on nerozbil tehdejší Československo, tak bychom dnes byli jednou z nejvyspělejších ekonomik, stejně tak, jako jsme byli v období mezi válkami. Jsme národ Komenského, Masaryka, Heyrovského, Seiferta a to je potřeba si uvědomovat čím dále více.
Národ je rozdělený z důvodu celkového zklamání z polistopadového vývoje, kde tradiční strany nesplnily to, co od nich občané očekávali. Národ byl okrádán podnikatelskými mafiemi s provázaností na politiky, průmysl devastován a prodán do zahraničí, zemědělství je v úpadku, vesnice jsou noclehárny a naši lidé pracují převážně v montovnách za takové platy, za které by na Západě ani nevstali z postele. Platová konvergence je po našem vstupu do EU na úrovni jedné třetiny platů ve srovnatelných profesích se západními zeměmi. Ceny máme stejné, ale kvalita života je zcela odlišná. Nejhůře však dopadli důchodci. Dnes se v našem státě vyplatí nepracovat, podvádět a být na sociálních dávkách. Za to vše mohou tradiční strany a zejména vlády ODS, ČSSD s podporou KDU-ČSL a TOP 09. Předchozí vláda ČSSD Bohuslava Sobotky to navíc ještě takzvaně zabetonovala.
Ať už padesáté výročí srpnových událostí nebo sto let od vzniku Československa otevírají otázku, jak nám prospívá Evropská unie. Liberálové jasně říkají, že EU a NATO jsou pevné záruky, že se nikdy nevrátí 21. srpen, a že se k jmenovaným institucím musíme pevně přimknout. Další jsou opatrnější už s ohledem na migrační krizi, například premiér Andrej Babiš. Část politiků je euroskeptická a o výhodách EU je nikdo nepřesvědčí. I s ohledem na to, jak se posouvá téma migrace, jak přistoupit ke všem rozhodnutím, která nás budou čekat, co se týká Evropské unie?
Naše členství v NATO je nutným důsledkem skutečnosti, že žádná jiná možnost kolektivní obrany dnes není a naše armáda je na tom tak bídně, že „horko těžko“ přežívá a veškeré úsilí směřuje na svá zahraniční dobrodružství. To se musí změnit. Armáda je tu v první řadě na obranu území našeho státu. Tak hovoří Ústava ČR, čl. 43. Projekt Evropské unie je projektem neomarxistů, kteří žijí v utopistických představách výstavby jednoho multikulturního superstátu, který smaže a nahradí národní identity jednotlivých států. Evropská unie svými direktivami, diktáty a zejména zcela nezvládnutou migrací se rozpadne, otázka je už jenom, kdy.
Co budou moci eurohujeři nabídnout, až skončí štědré dotační období na většinově podvodné projekty? Potom už budeme jenom platit na dotace pro předlužené Řecko, Španělsko, italské banky a státům jako Bulharsko a Rumunsko na jejich rozvoj. Myslím, že v tomto případě budeme ještě s úsměvem vzpomínat na, ve srovnání marginální, dotační kauzy jako ROP Severozápad anebo David Rath. Myslím, že naši občané by měli mít právo rozhodnout v rámci referenda o tom, jestli chceme být součástí EU anebo NATO za stávajících podmínek. Ono se toho totiž hodně od roku 2004 změnilo nejen „díky“ Lisabonské smlouvě.
Italská vláda způsobuje zásadní průlom. Migranty odmítají, premiér Matteo Salvini hrozí, že je bude vracet do Libye a důrazně žádá EU o pomoc. Kam se otázka migrace posouvá? Do jaké míry jsme ještě migrací ohroženi, nebo je to už vyčpělé téma? Mimochodem, jak dál v debatě na téma zákazu zahalování obličeje islámským ženám?
Italská vláda zásadním způsobem mění svůj postoj k migraci zejména díky úspěchu vlastenecké Ligy v posledních volbách a nástupem Mattea Salviniho na pozici ministra vnitra. Hnutí SPD je ve společné frakci europarlamentu Evropa svobodných národů právě s Ligou, ale i s dalšími celkem osmi státy, s lídry jako Geertem Wildersem, Marine Le Pen, Hansem-Christianem Strachem atd. Klíčové budou volby do europarlamentu v příštím roce, kde migrace bude nosným tématem. Evropská unie migraci nezvládá. Schengen je průchoďák, nefunguje, a to bylo vlastně hlavním cílem spojované Evropy. Pokud by ho nyní zrušili, přiznali by vlastní chybu. Ta sebereflexe prostě chybí.
Migrace přešla z fáze akutní do fáze chronické. Bude trvale pokračovat, pokud budou Merkelová, Macron a Juncker u moci. Budou ale muset couvat, a to nejde donekonečna. Vše je stále živou agendou na pomyslném bruselském stole a vždy to, co není politicky průchozí, tak se na chvíli odloží a zkusí se to jinak. Jednou je to Dublin IV, podruhé Marrákešská politická deklarace, potřetí Istanbulská smlouva, počtvrté Globální pakt o migraci, po páté Rabatský proces a po šesté něco jiného. Řešením je přijetí souboru vlastních opatření na úrovni státu a referendum o vystoupení z EU. Co se týká zahalování obličeje islámským ženám, k nám to prostě nepatří. Přistěhovalci se musí přizpůsobit našemu chování a našemu způsobu pojetí a chápání demokracie. Doma ať si pak dělají, co chtějí.
(parlamentnilisty.cz, foto: Shutterstock)
