Když byl Titanik postaven, všechny významné noviny té doby patřící bohatým finančníkům, takovým jako J. P. Morgan, vynášely Titanik do nebes a chválily jeho luxusnost. Obzvlášť mnoho článků bylo věnováno královsky velkolepým interiérům, důstojným starověkých vládců a také zdůrazňování prestižnosti první plavby. Na tuto návnadu jako na sýr v pasti na myši se nechali nachytat všichni významní milionáři té doby (vzhledem k vysoké hodnotě dolaru, libry, rublu a dalších měn miliardáři v roce 1912 ještě nebyli).
Tak se Titanik stal nádhernou příležitostí dostat všechny významné finančníky na jedno místo tím, že byli nalákáni na úchvatný zaoceánský výlet. Ale nějak se jaksi stalo, že všichni milionáři, kteří si koupili jízdenky, byli zároveň tvrdými oponenty myšlenky FEDu, která se tehdy teprve projednávala – tedy převodu centrální banky USA do soukromých rukou.
Idea soukromého Federálního rezervního systému měla pochopitelně ve finančním světě globální, velmi silnou opozici. Třemi nejbohatšími oponenty FEDu byli Benjamin Guggenheim, Isador Strauss (který nashromáždil své jmění na síti obchodních domů Macy’s) a John Jacob Astor, který byl v té době pravděpodobně nejbohatším člověkem na světě. Jejich celkové jmění činilo více než 500 milionů dolarů.
Obzvlášť tito tři byli osobně lákáni k cestě na palubě onoho plovoucího paláce. Důvod, proč bylo tak důležité je dostat dohromady, spočíval v tom, že jezuité se prostřednictvím svých informačních kanálů dozvěděli, že tito lidé mají v úmyslu použít všechno své bohatství a politický vliv, aby se postavili vytvoření FEDu a především válce v Evropě, kterou plánoval kartel Rothshild-Rockefeller-Morgan.
Bohatství klanu Rotshildů bylo založené na kontrole Evropy. V průběhu staletí vytvořili systém centrálních bank, které poskytovaly půjčky vládám. Tak k tomu došlo v Anglii, Francii, Německu, Itálii a v Rakousku. Ale hlavním soustem měla být samozřejmě mladá Amerika.
A tak byl postaven Titanik a na jeho palubu byli nalákáni nejvýznamnější finančníci Evropy. Ústřední postavou celé velkolepé plavby měl být sám J. P. Morgan, který výstavbu Titaniku financoval. Těsně před vyplutím však došlo k velmi zvláštní – a také vypovídající – náhodě: J. P. Morgan na poslední chvíli svou cestu zrušil – bez udání důvodu. A tak přežil, ale tři nejdůležitější představitelé opozice vzniku FEDu, spolu s mnoha dalšími vlivnými lidmi té doby, zmizeli v ledové hlubině Atlantiku.
Nedlouho po potopení Titaniku přišel na světlo světa Federální rezervní systém USA a začala 1. světová válka…
(myslenkyocemkoli.blogspot.com, foto: Pixabay)
