Častým a obtížně pochopitelným aspektem mnoha těchto hrůzných zločinů je malichernost zápletky, která lidem z odlišných civilizačních okruhů stačí na to, aby vytáhli nůž a „ztrestali“ někoho, kdo jim navíc často chtěl pomoct, nebo poradit.

Odpověd, že muž má přece právo zabít ženu, či jiného může který/á jej domněle urazí, bychom za normálních podmínek považovali za hloupou výmluvu. Ta je ale bohužel stále častěji myšlena vážně. Cena lidského života a přiměřenost reakce je u mnoha nové příchozích z Afriky, či Afganistánu zcela jiná, než na kterou je Západní svět zvyklý.

Jakkoliv rozhodně nelze paušalizovat, nárůst těchto závažných zločinů je v jasné korelaci s počtem nové příchozích, růstem jejich komunit i jejich frustrace z toho, že mnohé není v jimi vysněné Evropě tak, jak jim doma vyprávěli. Jejich příběhy můžou být smutné, ale ani to neopravňuje míru jejich násilí vůči hostitelské populaci, která je navíc živí a všestranně jim pomáhá.

Bagatelizování těchto zločinů (Němci/Švédi snad neznásilňují?), hledání stále stejně palety výmluv pro jejich pachatele (osamělý vlk/psychicky labilní jedinec/trpěl frustrací), kriminalizace těch, kteří žádají seriózní a věcnou diskuzi na téma systematickych zločinů s imigračním pozadím (Tommy Robinson), mlžení ve věci původu, víry, či rasy pachatele, snaha měnit způsob vykazování trestné činnosti a statistiky tak, aby neukazovaly trendy, které se nehodí (Německé ministerstvo vnitra v roce 2017), systematická dehonestace, nálepkování a státní šikana té části občanů, která se ozve, že je výše uvedeným jednáním ohrožována, pobouřena a volá po nápravě (Chemnitz), to vše a mnohem víc jsou vážným proviněním většiny západních mainstreamových médií, která i proto nejen že ztrácejí důvěryhodnost a podporu občanů, ale logicky se stávají i terčem nenávisti, za místy až skandální míru lží, překrucování reality, zaměňování příčiny a následků, zločince a oběti.

  Migranti v Německu a jejich trestné činy, které policie zatajovala

Nedávno jsem vedl diskuzi na téma, že křesťan i žid přece musí vždy a za všech okolností přijmout cizince a být k němu přátelský. Ano, to bezesporu platí v individuální rovině, pokud je přátelství opláceno a pohostinnost se setkává s vděkem a snahou se zapojit a nebýt hostiteli na obtíž nepřiměřeně dlouho. To však neplatí pro řízené migrační vlny a skandální reakci na ně ze strany západoevropských států a nadstátních útvarů, resp. mezinárodních organizací, které nerespektují vlastní zákony a tolerují jejich porušování preferovanou skupinou – nelegálními migranty, přehlížejí obrovské zneužívání mezinárodního statusu uprchlictví masami převážně ekonomických migrantů že zemí, kde válka buď vůbec není, či již skončila. Evropští liberální politici si navíc zřejmě neuvědomují, jak negativní dopad má pro většinu zemí původu migrace odchod tolika mladých a práceschopných mužů. Obrovská míra lží a pokrytectví provází i argumentaci o údajném ekonomickém přínosu současné migrace z výše zmíněných civilizačních okruhů, či jejich potřebnosti z demgrafického hlediska. Evropa má desítky milionů vlastních mladých nezaměstnaných lidí, jak na jihu, tak na východě. Málo děti se rodí mimo jiné i kvůli zcela katastrofální rodinné politice většiny západních států.

Elity hrubě podceňují kolektivní vědomí národů. Napětí roste, globalisté, podporující migraci, se z jeho nárůstu snaží obvinit ty, na které je kladen čím dál větší tlak – na pracující původní občany Západního civilizačního okruhu. Oni jsou stále více zdaňováni, fízlováni a bonzováni, perzekuováni stále všemocnějším a drzejším státem, který už se dávno ani nesnaží zakrývat, že stát tu není pro občana, ale otrok občan pro stát. Omezování svobody slova, svobody projevu, svobody shromažďování, publikační svobody, práva na majetek, na soukromí, na volbu, jak a v čem chci svůj majetek držet, či transferovat, naprostý průlom do listovní svobody, korespondence, bankovního tajemství, téměř naprosté západní omezení práva bezúhonných občanů držet zbraň (s výjimkou USA, ČR a SR), to jsou jen některé z nejzávažnějších projevů synchronní degrese západních států, která je v kruté ironii svými liberálními apologety označována tu za progresi, jinde za nevyhnutelný vývoj.

  M. Morris: Co nesmíte vědět

Ne každé otroctví přichází náhle. Je-li proces dostatečně dlouhý, nemusíte si ani všimnout, že už jste o svá práva přišli a zbývá jen ten pomyslný cejch na čelo. Byli jsme stvořeni jako svobodné bytosti, zodpovědné svému Stvořiteli, jeho Zákonu a svědomí, kterým nás vybavil. Nikdo a tím méně stát, nemá a nesmí mít právo na výše uvedené svobody sahat. Globalisté to vědí a jimi používaná metoda je uvést západní civilizaci do atmosféry strachu a ohrožení, kdy terorismus, jímž neustále straší, proti kterému mediálně bojují, ale který často sami spoluvytvářejí, financují a podporují, uvede lidi do zdánlivě bezvýchodné situace, kdy budou ochotní se vzdát i svých nejdůležitějších práv výměnou za trochu domnělé ochrany před ohrožením, které vytváří druhá ruka stejného těla, které vás prý brání.

Nebezpečná je cesta civilizace, která záměrně vede své mladé od zodpovědnosti k právům, od povinnosti k zábavě a od odvahy čelit nepříjemnému k snowflake syndromu, kde všemocný a laskavý stát všechny před všemi chrání prostřednictvím fízlování a perzekuce. Už desítky let trvající trend „nevaž se – odvaž se“ ve svém důsledku povede k nikoliv větší svobodě, ale naopak k naprosté nesvobodě, kdy zodpovědnost za své životy z lenosti předáváme státu spolu s obrovskou mocí nad nimi. Šířka, hloubka i dynamika společenské transformace Západu je obrovská a pro většinu pasivně zúčastněných nepochopitelná jak procesně, tak ve svých důsledcích.

Ironicky řečeno to ale nebude mít vliv na cenu, kterou za to i tak zaplatíme všichni.

(euportal.cz, foto: Shutterstock)

Komentáře